Článek
Děti potřebují a vyhledávají fyzický kontakt, aby se cítily klidné a chráněné stejně, jako když byly v děloze. Potřebují jej, když jsou vzhůru, při usínání, když spí a když se znovu probudí.
Proto pro ně vůbec není snadné usínat krátce po narození v osamění, potřebují čas zvyknout si na život mimo dělohu. Když je tedy rodiče krátce po narození odkládají do jejich postýlky a někdy i do jiného pokoje, je víc než jasné, že se miminka necítí dobře a nedaří se jim usnout. A to dokonce ani pět měsíců po narození.
Společné spaní je tedy možnost, jak dítěti dopřát dostatek spánku. Bylo tomu tak již v dávné historii, kdy po generace děti spaly se svými rodiči. Někdy spali všichni ve stejném pokoji, ve většině rodin ve stejné posteli.
Osamělé spaní kojenců je v zásadě západní praktika, která je z hlediska lidské historie poměrně mladá. Praxe učení dětí, aby celou noc spaly samy, je stará přibližně dvě století.
Pět omylů a mýtů v péči o dítě aneb Co s nevyžádanými radami
Přestože mnoho lékařů a specialistů i dnes stále podporuje myšlenku, že není špatné nechat dítě od narození spát samotné, lidé by si měli uvědomit, že děti jsou savci a každý savec, kterého matka kojí, usne, pokud je blízko své matky. Při kojení i chůzi děti poslouchají srdce své matky a i díky tomu dokážou tvrdě usnout.
Spánek s matkou od narození doporučuje La Leche League International, přední světová organizace pro kojení, stejně jako mnoho profesionálních laktačních poradců. Mezi výhody společného spánku tito odborníci také řadí lepší přístup ke kojení s menším narušením spánku, a to jak pro dítě, tak jeho matku.
Matky, které spí s miminkem, podle studií spánkové laboratoře ve skutečnosti kojí své děti během noci častěji, ale když se ráno probudí, tyto interakce si téměř nepamatují. Navzdory častému buzení matky uváděly, že byly více v režimu spánku, než když spaly odděleně od svých dětí.