Proč je tělocvik důležitý a jak to udělat, aby se na něj děti těšily

Vůbec nejhorším řešením, které mohou rodiče vymyslet, je psát dítěti omluvenky z tělesné výchovy, když to není bezpodmínečně nutné.

„Když píše rodič pravidelně dítěti omluvenku z tělocviku, aby dítěti vyhověl, protože se mu nechce, tak to není z hlediska výchovy správné. Děti ví, že taková omluvenka neodpovídá pravdě. Mohou se tak velmi rychle naučit, že je v pořádku se vymlouvat na zdravotní problémy a že je normální podvádět,“ vysvětluje terapeut Jan Kulhánek z Psychoterapie Anděl.

Nejde však jen o těch pár hodin ve škole, i tělocvik totiž dítě významným způsobem připravuje na život. „Omluvenkami z tělocviku se děti vyhýbají jakýmkoli dalším těžkostem, které je čekají v životě, což také není dobře. Dítě by se mělo naučit, že k životu patří i věci, které nás baví méně, přesto je ale potřeba je udělat,“ říká Kulhánek.

Proč se vlastně dnešním dětem na tělocvik nechce? Důvody jsou podle odborníků dva. Jednak nejsou hodiny dostatečně lákavé a děti je považují za nudu, nebo si ve sportu dostatečně nevěří.

„Častým důvodem je, že děti mohou být terčem posměchu ze strany spolužáků, ať už kvůli výkonu, nebo tělesné konstituci. Je to pro ně traumatizující záležitost. S tím se ale dá pracovat. Horší je, že se setkávám s tím, že děti čelí posměchu ze strany tělocvikářů, kdy v některých případech toto chování hraničí až se šikanou,“ upozorňuje terapeut.

Školy a učitelé by se měli zamyslet nad tím, zda vedou hodiny tělesné výchovy dostatečně zábavně. Pomoci jim v tom může projekt Sazka Olympijský víceboj, do kterého se už zapojují školy po celé republice. Jde o deset různých sportovních disciplín, v nichž se děti můžou vzájemně poměřit, ať už během vyučování, nebo potom v celorepublikovém finále. V drtivé většině je disciplíny baví a každý si mezi nimi najde to svoje.

Vyzkoušet si různé aktivity a mezi nimi najít tu, v níž bude dítě vynikat, je přitom podle Jana Kulhánka pro jeho motivaci ke sportu naprosto zásadní. „Nemá cenu děti nutit do sportů, které jim nic neříkají. Navíc to, že dítěti nejde překážkový běh, neznamená, že nebude skvělé například ve skoku do dálky nebo v tenisu,“ dodává.

Řešením může být také to, že rodiče budou s dětmi sporty sdílet, podporovat je a společně s nimi najdou tu správnou aktivitu.

„Sport je klíčový nejen pro fyzické zdraví dětí, ale i pro rozvoj jejich osobnosti. Učí se v něm fair-play i třeba fungování v kolektivu. Děti by proto měly od mala vidět, že pravidelný sport je běžnou součástí života. Ve škole a na kroužcích se mohou naučit techniku, ale pozitivní vztah k aktivnímu pohybu mohou nejlépe získat doma. Například tím, že uvidí sportovat svoje rodiče – nebo i tím, že budou chodit cvičit společně,“ vysvětluje Miroslav Rech ze společnosti MultiSport.

Rodiče vedli ke sportu i Annu Luxovou, českou paralympijskou reprezentantku ve vrhu koulí: „Můj táta je vystudovaný tělocvikář, rodiče mě i přes můj hendikep vedli od malička k všestrannému sportu. Nebýt sportu a pravidelného pohybu, myslím, že dneska ani nechodím a jen těžko bych byla paralympioničkou,“přiznává Anička.

„Vytvořila jsem si ke sportu vztah a vždycky to pro mě byla radost a oblíbená náplň volného času. Měla jsem i štěstí na tělocvikáře, takže spolužáci se mi nikdy nesmáli a též se mi nikdy nestalo, že by se mi nechtělo na tělocvik, naopak. Dokonce jsem v některých disciplínách a pohybových aktivitách byla lepší než moji zdraví spolužáci. Až teď s věkem si uvědomuji, jak cenný sportovní základ jsem doma v dětství dostala,“ vzpomíná atletka, která si z poslední paralympiády v Tokiu přivezla bronzovou medaili.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Cvičení s dětmi, Sportovní kurzy