Článek
Autorka evropského bestselleru, jež vydalo vydavatelství Cpress Zkoušeli jsme všechno Isabelle Filliozatová to vysvětluje tak, že rodiče považují věci za uklizené, když jsou srovnané ve skříních, a tedy na svých místech. Děti však všechny tyto věci potřebují mít na očích, tudíž je vnímají uklizené na těch místech, kde je položily. Samy se neorientují v šuplících a skříňkách a obvykle k tomu potřebují rodiče, což jen upevňuje jejich závislost na nich. Nemohou být tak samy sebou a i ke hře vyžadují rodičovskou asistenci.
Naopak když mají děti věci na očích, mnohem víc si s nimi i bez rodičů vyhrají. Na uklizené hračky velmi rychle zapomínají.
Navíc mnohým dětem nepořádek prospívá, podle několika vědeckých studií mají bordeláři o několik bodů vyšší IQ než ostatní. Jejich výhoda spočívá v komplexnosti. Rozházené věci totiž poskytují vizuální stimulace, mozek vytváří spojení, zatímco pohled přechází z jedné věci na druhou. Vidí je vpřed, za, pod, nad... prostě všude. V podstatě tak mají větší přehled a lépe se orientují než ostatní.
Pokud tedy rodiče chtějí děti naučit uklízet, pak tak musí činit ve formě zavedení pořádku do nepořádku a to všechno ještě přizpůsobit konkrétnímu věku dítěte.
K vlastnímu úklidu je tedy nejprve důležitý nepořádek. Rodič pak musí zapomenout na všechny donucovací metody a jen se vžít do role pomocníka a učitele.
| Jak učit malé dítě pořádku podle Isabelle Filliozatové |
|---|
| V prvním roce – rodič dítěti jen ukazuje – „Panenky jdou spinkat do téhle krabice, kostky do téhle, knížky do skříňky.“ |
| Ve dvou letech – rodič dává dítěti na výběr – „Chceš začít sbíráním knížek, nebo autíček?“ |
| Ve třech letech – rodič nabízí svou pomoc – „Já uklidím plyšáky a ty kostky, anebo ty uklidíš plyšáky?“ |
| Ve čtyřech až šesti letech – rodič dává jen jeden pokyn – „Nejdřív dej knížky do poličky, já se pak vrátím a budeme pokračovat.“ |
Ve čtyřech letech dítě již může uklízet samo, ale rodiče by si měli uvědomit, že ještě neudrží delší dobu pozornost. Čím kreativnější dítě je, tím je pro něj horší v klidu uklízet. I úklid se velmi rychle změní ve hru, která dítě natolik zaměstná, že na původní důvod – úklid –, rychle zapomíná. Proto pokyn rodiče udrží skutečně jen pár minut a není dobré mu to zazlívat.
Jediným řešením tak je dát dítěti vždy jen jeden pokyn, který může zvládnout za pár minut, a jakmile to udělá, tak dát zas další pokyn. Když řeknete: ukliď si pokoj, a za 10 minut přijdete, tak obvykle dítě s úklidem ani nezačne. Nedokáže se rozhodnout s čím začít, a tak si jednoduše začne opět hrát. Proto je zapotřebí začít s jedním úkolem ve stylu – „Všichni plyšáci patří do kapsáře,“ když po chvíli přijdete, pak dítě pochvalte a zavelte: „A teď panenky...“
Po každém splněném úkolu by měla přijít pochvala, a pokud se jedná o velký úklid, pak nezapomínejte na pauzu a nějakou tu zábavu. Pokud máte hravé a tvůrčí dítě, budete se muset smířit s tím, že uklizený pokoj mu příliš dlouho nevydrží, ale je otázkou, zda v životě s naklizeným pokojem bude šťastnější.