Článek
V poněkud zvláštním experimentu z univerzity Nagasaki v Japonsku vědci požádali deset těhotných dobrovolně přihlášených žen, aby sledovaly pětiminutový optimistický klip z muzikálu Julie Andrews, The Sound of Music. Dalších 14 žen pak sledovalo
pětiminutovou dojemnou scénu z filmu Franca Zeffirelliho The Champ, ve které chlapec pláče při smrti svého otce.
Klipy byly vybrány tak, aby vědci mohli sledovat a měřit změny v pohybu dětí.
Doktor Kazuyuki Shinorhara, který studii vedl, použil ultrazvukové vyšetření, aby zjistil pohyby dítěte, zatímco jeho matka sledovala film. Podle výsledků pak vědci zaznamenali, že plod prokazatelně častěji hýbal rukama a nohama, když matka sledovala šťastnou scénu. V další skupině, kde ženy sledovaly uplakanou scénu, se plody pohybovaly prokazatelně méně, než je obvyklé.
Vědci nemají představu, jak děti v děloze přesně zachycují jednotlivé emoce matky, ale mají za to, že příval hormonů, spuštěný emocionálními reakcemi při sledování filmu, je nepřímo přenášen na plod.
Výsledky výzkumu byly uveřejněny v časopise New Scientist.
Riziko předčasného porodu
Předchozí studie ukázaly, že těhotným ženám, které jsou vystaveny většímu stresu, hrozí větší riziko předčasného porodu či dokonce mohou porodit mrtvé dítě. Dítě narozené této matce pak má dvakrát častěji nižší IQ než je běžné. Je také velmi pravděpodobné, že může trpět hyperaktivitou, emocionálními problémy nebo odmítat dělat, co se jim řekne.