Při výuce plavání zapomeňte na rukávky a kruh. Víc uškodí, než pomohou

Ani z hlediska metodiky výuky plavání není kruh vhodný. Dítě je v něm zavěšeno a pasivní. Navíc je ve vertikální poloze, přičemž správně by mělo na vodě ležet, což ale nejde vzhledem k nadlehčování oblasti prsou a lopatek. Ideální je, pokud je dítě nadlehčováno mnohem níž, tedy v oblasti bříška a pánve.

Nevhodný je i speciální kruh určený pro kojence - jenž má uprostřed speciální výplň a otvory jen pro nožičky. Výrobce slibuje v první řadě bezpečnost, že dítě nevypadne, kruh se nepřevrátí a je stabilní. Ve skutečnosti tento kruh dítěti velmi ubližuje z hlediska pohybového aparátu, který ještě není vyvinutý, neunese váhu celého těla, protože se dítě samo ještě nevertikalizovalo a ani samo neposadilo. Stejně jako by se neměl kojenec pasivně posazovat, dokud to neudělá sám, neměl by se posazovat ani do tohoto kruhu.

„Kojenci se navíc v tomto kruhu bortí páteř, krční páteř je přetížená, jsou utlačované nervy, dobře se neokysličuje mozek a hlavně dráždí nervovou soustavu miminka. Kyčle trpí obrovským tlakem, který na ně působí. Dítě má nožičky prostrčené v „kalhotkách“ a doslova visí dolů. Hrozí tak dysplazie kyčle a dislokovaná kyčel (vymknutá). Je to podobné, jako byste dítě zavěsili do hopsadla či tzv. visítka (neergonomického nosítka),” vysvětluje Vanda Schreierová z Vanickovani.cz.

Pokud již dítě samo sedí, je tento kruh taktéž nevhodný. Není totiž pravdou, že nelze převrátit. Zkušenosti mnoha rodičů říkají něco jiného než výrobci.

„Pokud by se vám taková věc stala, pamatujte, že když je dítě otočené hlavou a tělíčkem pod vodu a z vody koukají jen nožičky, dítě nikdy neotáčejte, můžete poškodit páteř, nebo mu jinak ublížit. Ponořte se pro dítě do vody a zvedněte jej přímo nahoru, až poté šetrně otočte. Na takový zážitek jistě dlouho nezapomenete a vaše dítě také ne,” uvádí Vanda Schreierová.

Pásek s pěnovými plováky - dítě v něm není pasivní, drží dobrou polohu těla, je lehký a pevný, dobře se s ním manipuluje podle potřeby. Zapínat lze na zádech či bříšku, podle toho, jak je zapotřebí. Dítě nadnáší na dobrém místě, tedy v okolí bříška a pánve.

Použití: Pásek nasazujeme na suchu. Umisťujeme jej v okolí boků, ve spodní části bříška. Dostatečně jej utáhneme. Dáme si pozor, aby neškrtil. Jednotlivé dílky vždy směřují z vody ven. Když chceme plavat na zádech, připneme pásek na zádech. Pokud chceme plavat na bříšku, pásek zapínáme na bříšku.

Plavky se zabudovanými kusy polystyrenu - dobře dítě nesou, neomezují ho v pohybu a drží v dobrém postavení.

Plavky je dobré pořídit takové, kde můžete regulovat počet plováků dle schopností a váhy dítěte.

Plavecká deska - pomáhá k držení těla ve správné pozici. Pro malé děti je vhodná s otvory pro prsty. Nedoporučují se však desky plastové, po nějaké době mohou ve spoji prasknout a voda nateče dovnitř, poté deska špatně nese. Kupte tedy pěnovou.

Použití: Deska by měla ležet na hladině. Dítě by mělo mít natažené ruce, palce umístěné shora v otvorech a ostatními prsty držet kraj desky. Brada dítěte je v poloze na bříšku ve vodě. Je dobré ze začátku kombinovat desku a pásek.

Polyethylenové rukávky - lehké, nenafukovací rukávky, které dobře doplňují pásek. Z počátku je tedy dobré dávat dítěti pásek i rukávky. Po čase si z nich dítě může udělat „volant“ či malou plaveckou destičku, kterou drží před sebou s nataženými pažemi a kope jen nožičkami. Lze je také použít jako podhlavníček pod hlavu při tréninku zádové polohy. Na rozdíl od nafukovacích rukávků vám vydrží déle, protože je není možné propíchnout, navíc neucházejí, a tak se nemohou nešťastnou náhodou vypustit.

Nudle nebo žížala - je ohebná, dá se spojit pomocí spojovacích díků. Používá se k vodním hrátkám či samotné výuce plavání.

„Žížalu doporučuji pro větší děti, které si ji mohou dát do podpaží, když plavou prsa, nebo za krk v poloze na zádech. Na žížale se dá také sedět jako na koni a ve vodě poskakovat. Dá se s ní vymyslet spousta zábavy. Její použití může být i jako brána na podplavání,” doporučuje Schreierová.

Od narození. Miminka trávila 9 měsíců v maminčině bříšku ve vodě. Vodní prostředí jim tedy vůbec není cizí. Neexistuje dítě, které by vodu nemělo rádo.

Nelibost či strach z vodního prostředí či koupání ve vaně vzniká především ze špatné zkušenosti.

Např. z nešetrného zacházení. Miminka jsou velmi citlivá, mají novorozenecké reflexy, například úlekový Moroův reflex, který se spustí, když miminko necítí těsný prostor kolem sebe. To se často může stát, pokud ve vaně dítě držíme špatně a ne v klubíčku. Rodiče také často napouštějí málo vody a dětem je zima.

„Vhodné je mít miminko zanořené do vody celé, aby koukala jen hlavička. Oušek pod vodou se bát nemusíte. Dítě má vyvinut sací reflex a tak vodu, která nateče do ouška, pohybem sanice a kůstek ve středním uchu vypudí ven a my pak ouška jen vysušíme tampónkem,” dodává Schreierová.

Někdy dítě ve vodě pláče, protože nerespektujeme jeho náladu a potřeby, jdeme ho například koupat hladové či unavené.

Ideální je vyzkoušet vaničkování, plavání již od zahojeného pupíčku v pohodlí domova, poté můžete od půl roku dítěte navštěvovat specializované plavecké kluby.

Zprvu dítě vezměte společně s hračkami do mělké vody a nechte ho si hrát. Během chvíle se přizpůsobí prostředí a na strach z vody zapomene, zvlášť když bude mít kolem sebe i další nebojácné děti.

V dalším kroku se pokuste dítě naučit ponořit hlavu pod hladinu, což zejména pro starší děti už nemusí být vůbec jednoduché. Nejlepší je učinit to právě na mělčině, třeba se sehnout k nějaké oblíbené hračce pod vodou, dítě můžete vybavit plaveckými brýlemi či další pomůckou a nejprve s ním natrénovat to, jak zadržet dech. Velmi pomáhá, když jde dítěti dospělý příkladem a potápí se s ním.

Jakmile toto dítě zvládne, pak začněte se splýváním na zádech - je to pro dítě jednodušší takto začínat - poproste ho, aby tlačilo boky vzhůru a břicho vystrkovalo co nejvýše nad hladinu, uši ať naopak skryje pod hladinu. Velkou pomůckou je, když se dítě zaměstná sledováním něčeho v jeho směru (v bazénu můžete najít něco zajímavého na stropě, venku jsou mraky). Pak může začít hýbat libovolně rukama a nohama. „Vozte“ ho v této poloze, jak je libo, a až to zvládne, začněte s cvičením na břiše.

Posléze učte dítě správně šlapat vodu. Na toto cvičení se vydejte na kraj bazénu či někam, kde dítě nedosáhne na dno – ale vždy blízko bezpečí mělčiny, což mu názorně ukažte! Nohy i chodidla by měly být propnuté, rukama může zkoušet styl prsa, ale pozor: prsty u rukou musí být u sebe.

Se samotným plaváním opět začněte s pomůckami. „Ideální je kombinace pásu s plováky s polyethylenovými rukávky. Výborná je rovněž vesta – ty výukové jsou nakloněné trochu dopředu, připravené na plavání, umožňují postupně odejmout plováky, tím se dítě postupně učí plavat samo. Velkou pomocí je i plavací deska, s níž udělá vaše dítě v plavání rychle pokrok a ještě ho to bude bavit,” vysvětluje Kateřina Princová ze Skibi.cz.

Nejlepší je začít klasickým kraulovým kopáním, dokonce ještě dříve než se šlapáním vody. Je důležité, aby byly nohy propnuté a tělo nakloněné dopředu, jinak se dítě nehýbe dopředu. Až toto zvládne, může ponořit tvář a zkusit se nadechnout na jednu stranu a pak na druhou.

Pak můžete přidat ruce ve stylu prsa či kraul, což je možná lepší, protože dítě se jednou rukou pořád drží desky. Odborníci pak radí, aby se nadechovalo ve chvíli, kdy vystrčí loket z vody nejvýše. Prsty ruky by měly být stále spojené a pod hladinu by mělo dítě vrátit tvář současně s rukou, která jde pod hladinu palcem napřed. Jakmile zvládne toto, můžete plavací desku odebrat a zapojit druhou paži.

Při výuce stylu znak leží dítě na zádech, desku mu nechejte na hrudníku tak dlouho, jak bude chtít, a dohlížejte jen na správné zanořování ruky, která by měla jít pod hladinu malíkem.