Článek
Všechny děti dokážou být občas neuvěřitelně otravné, zlobivé a vzteklé. Není tedy divu, že to ženy ne vždy ustojí a sáhnou po metodách, které samy do té doby, než měly děti, odsuzovaly.
Samozřejmě že si nikdy nepřály na své děti křičet a neustále jim něčím hrozit a v podstatě je vydírat jen proto, aby je alespoň na chvíli usměrnily a dosáhly věcí, které by mnohdy měly být samozřejmostí.
Stejně to prožívala i Ester Walkerová, matka dvou dětí, která čas od času nevydržela všechen každodenní tlak a na děti křičela. Křik jí přitom nepřinášel žádné uspokojení, naopak ji velmi vyčerpával.
Jak přestat na své děti křičet?
Podle psycholožky Naumburgové je zapotřebí se zaměřit na sebe a své psychické rozpoložení a až poté na chování dětí.
Jakmile se nebudete cítit dobře a budete mít náladu tzv. pod psa, pak je důležité naučit se nereagovat intuitivně, ale začít si vědomě v duchu říkat: „Zklidni se, jsi dospělá, máš vše pod kontrolou...”
Pokud totiž na děti zakřičíte, není pravda, že vás lépe uslyší a vezmou si z celé události nějaké poučení. Děti spíše budou natolik zaneprázdněné stresem, že jim podstata věci stejně unikne.
Marek Herman: Výchova dítěte se musí odmakat
Podle odborníků je také rozdíl, pokud křičíte na malého školáka, nebo na dospívajícího. Zatímco pro školáka může být váš křik vcelku neškodný, pro dospívajícího může mít doslova katastrofální důsledky.
Dost často se stává, že sebevědomí dospívajícího utrpí natolik, že začne inklinovat k sebepoškozování, riskování, alkoholu či jinému patologickému chování. Navíc se děti začnou chovat k ostatním podobně jako vy k nim. Musíte mít stále na mysli, že až do jejich dospělosti jste jim absolutně ve všem vzorem.
A přesně to se stalo i Ester. Její syn začal mít ve škole výchovné problémy, jelikož si u ostatních vynucoval svou pozornost křikem a vulgárnostmi. Tehdy jí velmi pomohly rady od psycholožky Naumburgové, které si vzala za své.
Jak lépe komunikovat se svými teenagery
Nejprve posadila celou svou rodinu k jídelnímu stolu a za všechno se jim omluvila. Vysvětlila jim, že křik je špatná věc a omlouvá se za něj. Také slíbila, že dá každému dítěti po 20 korunách, když ji uslyší významně zvýšit hlas.
Než se Ester naučila zcela korigovat sama sebe, své emoce, chvilku to trvalo, nicméně po několika měsících již dokáže zcela klidně stát, i když se její děti pošťuchují a hádají na veřejnosti, nenechá se vyvést z rovnováhy.
„Stojím v takový okamžik v klidu a jen řeknu: Nechcete se konečně přestat hádat? Nebo řeknu něco zcela neurčitého v duchu: Tak schválně, kdo skočí nejdál?”
Dokonalé matky nejsou, mnohem lepší je si to přiznat a volně dýchat
„Sama jsem byla překvapená, jak rychle se chování dětí zlepšilo a jak jsem se sama odnaučila na děti křičet. Děti najednou samy od sebe začaly téměř okamžitě reagovat na má slova, a to bez větší podrážděnosti, i když jsem po nich něco chtěla. Naopak některé věci už nemusím ani vyslovovat,” svěřuje se deníku The Telegraph Ester.
„Samozřejmě občas se mi stane, že reaguji podrážděně, ale rozhodně už nekřičím. Navíc když už jsem na někoho nepříjemná, pak se mu vzápětí za své chování omluvím. Stále častěji se mi stává, že se za své chování omluví i děti. Můj život je tak celkově vyrovnanější a harmoničtější,” uzavírá.
