Článek
Být v domácnosti na plný úvazek nemusí být nutné zlo. Žena má dostatek času nejen na péči o chod domácnosti, ale především na výchovu a dostatečné věnování se dětem. Rozhodnutí je pouze na ní a na postavení rodiny. Pokud partner vydělává potřebné finance, o to je pak situace výhodnější pro všechny.
I když se zdá takové rozhodnutí jako poměrně jednoduché a nebývají kolem něj přílišné komplikace, může se stát, že se žena i tak setká s jistým nepochopením okolí. A to hlavně kvůli určitým přetrvávajícím předsudkům, uvádí server Daily Mail.
Rasismus a sexismus „podomácku”
Mnozí lidé si mylně myslí, že být v domácnosti je určitým výrazem toho, že žena je jednoduše líná a nechce se jí chodit do práce. Proto zůstane doma.
Podle psychologa Arica Sigmana je ale takový názor a pohled na věc velmi nebezpečný. Může mít totiž podobný vliv a dopad jako třeba rasismus nebo sexismus.
Podle jeho vyjádření jde o hanlivé klišé, které zbytečně ubližuje. Navíc dodává, že výhody, kdy je jeden z rodičů (většinou matky) trvale doma a věnuje se péči o potomka, jsou nepopiratelné.
Jak vznikají předsudky
Proč a jak vlastně takové předsudky vůbec vznikají, když mnozí lidé po rodině a dětech touží? Sigman přináší jednoduché vysvětlení. Jde v základu o určitý typ závisti. Už jen to, že někdo nemusí chodit do práce, samo o sobě může vadit, spekuluje.
Lidé si podobným stylem v moderní době kompenzují svou vlastní frustraci. Je tak jednodušší tvrdit, že určitá žena zůstává doma, protože je ošklivá, líná a mnohé další, než si přiznat, že sami nezvládáme skloubit něco, co jsme vlastně chtěli (dobrá práce, rodina, děti apod.).
Olej do ohně možná přilévají i různé instituce, které se veřejně dohadují o tom, jaký vliv má na dětskou psychiku vývoj rozhodnutí, jak rychle se matka vrátí po rodičovské dovolené do práce, případně kdy by měla, aby to na dítě mělo co nejmenší negativní dopad.