Článek
| Když byly dceři tři roky, ovdověla jsem a zůstala s ní sama. Náš vztah byl vždy velmi harmonický a doslova jsme na sobě visely, ale myslím že zdravě, ne nějaká citová závislost. Dcera neměla žádnou bouřlivou pubertu, jen bylo chvílemi patrné, že jí mužský článek v životě dost chybí. Po střední škole se dcera zamilovala a po třech letech vztahu byla svatba. Od počátku bydleli novomanželé samostatně, aby měli prostor pro zrání.Krátce po svatbě za mnou přišla dcera s tím, že chce u mě přespat, že se doma nějak neshodli. Tehdy jsem byla proti, chtěla jsem, aby si to s manželem spolu vyřešili. Když se stejným přáním přišla podruhé a ukázala mi několik modřin na noze, nechala jsem ji u sebe. Zeť to tenkrát nechtěl komentovat, jen podotkl, že mu nebylo příjemné, když se dcera dožadovala intimností. Časem se ukázalo, že vše pramení z jeho výchovy bez něhy, podřízenosti a bezmezné poslušnosti matce.V současné době je situace tak vyhrocená, že dcera i zeť žijí odděleně. Zeť má údajně jinou přítelkyni, za kterou už delší dobu jezdí. Dceru to úplně zdrtilo. Na VŠ se potkala se spolužačkou, která je homosexuálně orientovaná, a dcera začala přebírat její myšlení. Nyní je ve fázi tvrzení, že všichni muži jsou stejní a nestojí za pozornost. Je možné, aby zklamání a hořkost vedly přes syndrom „prázdného srdce” k homosexuálnímu chování? |
Dobrý den, vaše dcera má za sebou prožitou zkušenost, která ji v každém případě obohatila. Je na ní, přes jaké „brýle” bude tuto část svého života vyhodnocovat. A na vás, v čem ji podpoříte.
Co myslíte, jak by asi dcera chtěla, abyste o ní přemýšlela? Můžete ji vidět jako zdrcenou oběť, která se nešťastně provdala za špatného partnera, který jí ublížil. A ano, všichni muži jsou stejní.
Nebo jako dospělou zklamanou ženu, která si prošla zkušeností, neodhadla dopředu rizika, zkrátka šla nezrale do vztahu. A po tomto empirickém zážitku dokáže více přemýšlet, jaký další vztah nechce, nebo chce. Jak o dceři budete přemýšlet, tak ji samotnou budete utvrzovat v přemýšlení o ní samotné.
Vaše dcera je mladá, nemá dle toho, co píšete, zkušenosti s více muži ve svých vztazích ani s mužem v roli táty. Potřebuje se naučit fungovat v mužském světě a v tom je zřejmě na začátku. Pokud bych s dcerou měla možnost hovořit osobně, ptala bych se jí:
- Na čem se naučila v životě překonávat překážky?
- Kde vidí svoje schopnosti?
- Měla nějaký mužský vzor? Třeba dědečka, strýce, trenéra, přes které si vytvořila svoji představu, jak by měl partner/ka jejího života vypadat? Není tím myšlen vzhled, ale schopnosti a charakter.
- Co se jí líbí na mužích a co na ženách? Jinými slovy, pokud bude tvořit nový vztah, koho bude hledat a jaká budou její očekávání?
Píšete o hořkosti, kterou možná dcera na základě své zkušenosti s mužem prožívá, a že jí imponuje žena. V tom není dcera výjimkou. Mnoho žen má po zklamání a nevydařeném vztahu s mužem pocit, že žena by se takto nezachovala a nezradila. A navíc, vaše dcera má zkušenost především s vámi jako se ženou, tudíž jí pravděpodobně dává smysl, že jí z jejího trápení pomůže opět žena. Nemyslím si ale, že je pro vás užitečné hned přemýšlet o homosexuálním směřování dcery. Vaše dcera se ve vztazích hledá a nabírá zkušenosti. Hypotézy a otázky směřující k homosexualitě ve vás zbytečně vyvolají strach, což ve vztahu matky a dcery nevytváří pocit respektu.
Zaměřte se na to, aby se dcera mohla svobodně rozhodovat, nést za to zodpovědnost a žít svůj život. Potřebuje se cítit vámi přijímána taková, jaká je, aby se mohla dostat ze svých špatných sebehodnoticích pocitů, které může prožívat.
Říká se, že čas rány zahojí, a v nevydařených vztazích to platí dvojnásob. Dcera může z takové situace, která se obešla bez závazků v podobě počatého dítěte, hypotéky či půjček – především těžit. Ale to chce právě čas a někdy pomocné slovo odborníka. Ten jí pomůže najít nové pohledy a uvědomit si, co a koho hledá – zkrátka jaké jsou její potřeby a sny.
Přeji vám, abyste pustila svou dceru do jejího života a vnímala ji jako dospělou ženu, která je schopná převzít za svůj život zodpovědnost, ať je jakýkoli. To je největší dar, jaký může rodič svému dítěti dát.
Akademie rodičovství
Soukromá rodinná poradna, která pomáhá všem členům rodiny. Rodičům odlehčit od starostí a nejistot v jejich rodičovské roli, partnerům i jednotlivcům v jejich různorodých životních situacích, dětem s jejich dospíváním. Sdružuje odborníky, kteří rádi pomohou.
Vytváří a realizuje kurzy i semináře pro rodiče, individuální poradenství a konzultace, rodinnou terapii. Více na Akademie rodičovství.
Trápí vás jiné téma spjaté s výchovou dítěte, rodinnými vztahy či závislostí? Poraďte se s našimi odborníky. Své příběhy a otázky nám posílejte na: zenaporadna@seznam.cz.
