Článek
| Máme s manželkou dceru a syna. Dcera do šestnácti let vrcholově sportovala, já jsem s ní jezdil po trénincích a závodech a manželka nám zase dělala servis v domácnosti. Když začala dcera pracovat, se sportem skončila. V práci odváděla výbornou práci a byla oblíbená, ale jen do té doby, než se zamilovala. Její přítel byl drogově závislý a dceru k drogám přivedl také. Během krátké doby dcera přišla úplně o vše, co si do té doby sama vybudovala.Nyní dcera bydlí opět u nás doma a chvilku to vypadalo, že si opět našla cestu i k nám rodičům, a to zejména ke své matce. Bohužel to byl jen opravdu velmi krátký okamžik. Ve skutečnosti se ale nechce jít léčit, a tedy i z tohoto důvodu mezi ní a matkou panuje neustálý boj. Ani nelze popsat, jak moc strašně se dcera k matce chová.Svůj podíl viny na tom bohužel nese i má žena, která je, co se týče domácích prací, velký pedant, a pokud dcera něco neudělá dle jejích slov pořádně, okamžitě to po ní začne dělat znovu. Například když dcera vytře a manželka to vidí, okamžitě po ní začne vytírat znovu. Chápu, že má potom i dcera pocit, že ji její máma nemá ráda.Osobně vidím, že dcera přes svou závislost na drogách doma pomáhá, pracuje na zahradě, např. když přivezli uhlí, sama ho navozila do sklepa. Bohužel kamenem úrazu je, že se nechce jít léčit a vyřešit svůj problém se závislostí.Matka už neví, jak by ji k léčbě donutila, a tak dělá gesta, která všem jen ubližují. Když měla dcera narozeniny, tak jí manželka ani nepopřála, což dceru samozřejmě mrzelo. A vše řešila tak, že v amoku své matce zničila boty, poškodila stěnu a v křiku nešetřila vulgarismy.Já sám se tak dostávám do situace, kdy nevím, na jakou stranu se v daný okamžik postavit, abych ani jedné z nich neublížil a vše jen ještě nezhoršil. |
Vážím si důvěry, kterou jste vyjádřil popsáním svého příběhu. Plyne z něj, že jste se dostal do hodně nekomfortní situace. Snad se mi podaří vám nabídnout nový pohled.
Z vašich slov táty a partnera mám pocit, že jste se dostal mezi dvě mlýnská kola a snažíte se neotupit se ani jedním z nich. Ochranitelsky omlouváte chování dcery, pak zase manželky a takto na střídačku.
Drogově závislí rodiče jí vzali dětství, o to usilovněji bojuje za své sny
Jak jinak o dceři a manželce přemýšlet, chovat se, abyste si nemusel vybírat mezi nimi?
Zkusím vám obě role rozdělit. To může pomoci tomu, že nějak se chováte a přemýšlíte jako táta, jinak se chováte a přemýšlíte jako manžel své ženy.
- Jak v roli otce podporujete dceru k samostatnému životu bez drog (nebo i s nimi)?
- Slyšela od vás dcera, že pokud nebude respektovat život ve vaší rodině, ať se co nejdříve o sebe postará vlastním bydlením, co potřebuje od vás, aby to zvládla?
- Jak byste popsal svůj vztah s dcerou?
- Jaký rozdíl je mezi vztahem k synovi a dceři?
Z toho, co píšete, pociťuji váš ochranitelský přístup. Máte ho i ve vztahu k manželce? Jak trávíte společný čas jako partneři? Kdy naposledy jste byli sami dva někde na výletě, dovolené apod. Jak chcete prožít stáří – spolu, nebo každý zvlášť? To jsou důležité otázky. Mohou vám pomoci si uvědomit, co vlastně chcete.
Vaše role zákonných zástupců skončila osmnáctým rokem dcery. To, že jste jí nabídli domov, když se dostala do úzkých, je rodičovsky logické. Současně mělo být dceři jasně řečeno, že to je na dobu omezenou, aby měla „motivaci“ něco se sebou dělat.
O temných matkách a jejich dcerách
Vztah matky a dcery je jedno z nejkrásnějších a nejkomplikovanějších pout
Vaše manželka se nejspíš rozhodla nepodporovat závislý život své dcery a zvolila takový způsob, jaký je schopna zvládnout. Tím, že zaujala mocenský postoj kontrolního přístupu, je vlastně k dceři nepříjemná.
Možná se nikdy nesmířila s tím, že její dcera nenaplňuje její očekávání, možná byl jejich vztah od malička ovlivněn dominantní mámou, možná se opakuje stejný vzorec, jaký zažívá manželka se svou matkou, se kterou se nepotřebuje vidět.
Odpověď na ně zná jen vaše manželka. Je pravděpodobné, že dcera se nikdy od vás dvou neodpoutala a že ve vztahu s mámou se cítí nedoceněná a neuznaná. Když už se tak cítí, tak dělá ještě více pro to, aby ji takto i máma viděla (vlastně jako malou holku).
A vymezení nezralé dcery přes drogy je velmi výrazné. Zároveň jsou to všechno hypotézy, jelikož jsem s nikým z vás nemluvila osobně.
Ženy se začnou proměňovat ve své matky v 33 letech
Jak pomoci dceři žít vlastní život
Pro dospělou dceru není užitečné, aby žila s rodiči a neusilovala o samostatný život. Ne že ji vyhodíte, protože se nechová podle vašich představ, ale že jí pomůžete se osamostatnit.
Nepíšete, v jakém stadiu závislosti se dcera nachází. Povídáte si společně, jak vidí svůj život dále? Co by chtěla apod.?
- Zjistěte, co od vás dcera potřebuje, aby zvládla udělat krok k samostatnému životu.
- Pokud nemá finanční zajištění, tak se můžete domluvit na půjčce se splátkovým kalendářem.
- Podpoříte ji k tomu, aby si našla práci, alespoň na pár hodin. Důležitá je pravidelnost.
- Pokud se jí podaří alespoň trochu sebe samu vidět jako schopnou, začne si sebe vážit, a tak poroste motivace. Dcera již ve svém životě zažila období, kdy něčeho dosáhla – ve sportu, v práci –, to jsou její velké zdroje, o které se může opřít.
- V případě, že máte dům a lze najít řešení, aby měla samostatný vchod a mohli jste žít v oddělené domácnosti, i to je řešením.
Chápu, že chcete být užitečný oběma ženám, ale zatím jste mezi nimi. Kdybyste navštívili společně rodinnou poradnu, můžete si mnohé ujasnit. Moc vám přeji, abyste se zorientoval v tom, co chcete vy, nejenom, co byste mohl dělat pro druhé.
Akademie rodičovství
Soukromá rodinná poradna, která pomáhá všem členům rodiny. Rodičům odlehčit od starostí a nejistot v jejich rodičovské roli, partnerům i jednotlivcům v jejich různorodých životních situacích, dětem s jejich dospíváním. Sdružuje odborníky, kteří rádi pomohou.
Vytváří a realizuje kurzy i semináře pro rodiče, individuální poradenství a konzultace, rodinnou terapii. Více na Akademie rodičovství.
Trápí vás jiné téma spjaté s výchovou dítěte, rodinnými vztahy či závislostí? Poraďte se s našimi odborníky. Své příběhy a otázky nám posílejte na: zenaporadna@seznam.cz.
