Článek
| Nevím úplně, jak začít, protože můj dotaz bude spousta lidí kolem mě vnímat jako křik hysterky, kterou pálí dobré bydlo. Ale já už si opravdu nevím rady.Mám tři dcery a s manželem jsme spolu 25 let. Manžel byl vždy dominantní, ale než se nám narodily děti, vždy jsme všechny sváry okamžitě urovnali. Vše se začalo měnit v okamžiku, kdy jsem byla 6 let na mateřské dovolené mezi první a druhou narozenou dcerou. Manžel začal být se vším doma nespokojený, neustále mě za vše kritizoval a místo normální komunikace mě začal častovat jen příkazy.Na jednu stranu chápu, že je manžel pracovně velmi vytížen, má velice náročné a zodpovědné povolání, práci si často nosí domů a když už má nějaký čas, dělá něco na zahradě či kolem domu, ale na druhou stranu kvůli jeho křiku a věčné nespokojenosti žijeme s dcerami v neustálém stresu.Došlo to tak daleko, že si ani netroufnu sednout s kafem, abych nedostala vynadáno, že se flákám. Dcery manželovi zprvu rády pomáhaly, ale kvůli jeho křiku a nadávkám mu dnes jdou raději z cesty. Snažila jsem se mu dlouhá léta vyhovět, aby byl doma klid, ale nic se nezlepšilo.S narozením třetí dcery se naopak vše zhoršilo. Přestože si třetí dítě přál, je mu na obtíž, protože se s ním ještě nedá podnikat tolik věcí. Bohužel jeho nelibost zřejmě dost dobře vnímá i samotná dcera, která je v první třídě a má velké kázeňské problémy. Je černou ovcí třídy, protože se neustále vzteká, hádá se s dětmi a nemá daleko k slovní i fyzické agresi. Učitelku neposlouchá, dělá si, co chce.Doma to na nás taky zkouší, ale neprochází jí to. Nicméně se to neobejde bez mého křiku, samozřejmě to vnímám jako chybu a své selhání. Snažila jsem se to již řešit s paní psycholožkou, ta ale dceři udělala jen test školní zralosti, který žádný problém neukázal.Stále víc si tedy uvědomuji, že za chováním dcery je to, že z naší rodiny v podstatě nezná nic jiného než příkazy, jejich vynucování řevem ze strany otce, který neuznává žádné kompromisy. Manžel prostě přijde, oznámí, jak věci budou, přičemž sám všechny ještě upozorní na fakt, že nepřipouští žádné diskuze. Pokud není po jeho, všechny nás seřve, bez ohledu na to, zda je doma, či ve společnosti.Tím, že starší dcery se už snaží bránit a zastávají se i mě, situace se u nás vyostřuje a dá se říct, že žijeme už téměř tři roky v permanentním dusnu. Snažila jsem se muže přemluvit, aby šel se mnou do manželské poradny, ale nechce o tom slyšet. Ale já už takhle žít dál nechci. V poslední době přemýšlím o tom, že od manžela s dětmi odejdu, ale bojím se, jak by na to reagovaly holky. Zda bych jim tím ještě více neublížila. |
Děkuji za důvěru, s jakou popisujete svůj pestrý životní příběh. Je z něj cítit zklamání a nedocenění. To, co se může na první pohled zdát jako „křik hysterky, kterou pálí dobré bydlo”, nikdy nepochopí ten, který nežil v podobném vztahu.
Pokud žena žije s alkoholikem nebo je fyzicky týraná a okolí to vidí, tak je společensky v pořádku od takového partnera odejít. Ale odejít od partnera, který zdánlivě vše dělá pro děti a rodinu, aby ji zabezpečil, přestože uvnitř rodiny vztahy nefungují, je těžší. Myslím, že i tento tlak popisujete.
Kdybychom spolu mohly hovořit u nás v poradně, bude zaznívat mnoho otázek k tomu, co je vlastně vaší potřebou skrytou za nespokojeností.
- V čem potřebujete poradit? Zda odejít od manžela a jak to zvládnout?
- Nebo udělat v sobě takové změny, které nastartují i změny ve vztahu s manželem?
- Máte chuť a energii na vztahu pracovat?
- Co vám společně jako rodině funguje?
- Jak přistupovat k nejmladší dcerce?
Škoda, že teď neslyším, která otázka vás zaujala nejvíce. Dovolím si pokračovat především přístupem k nejmladší dceři. Je však důležité napsat, že i ona odráží rodinnou situaci, a když se stane nějaká změna ve vašem chování, nutně bude reagovat i dcera.
Ano, věnovala jste kus života rodině, dělala zázemí partnerovi, ale nejspíš jste se proto rozhodla a nesete společný díl zodpovědnosti s manželem.
- Kdyby vám nedávala rodina smysl, měla byste děti?
- Potřebovala jste partnera?
- Jaký model doporučíte svým dcerám?
- Kdo je zodpovědný za to, jaký život budou žít?
Kdybyste mohla žít několik životů najednou, tak si možná vyberete jiný způsob nebo jiného partnera, ale čas zpět nevrátíte a zkušenou jste až dnes, když máte odžito.
Doposud jste dělala to nejlepší, na co jste měla. Kdybyste uměla jinak, uděláte to. Možná opravdu nyní dozrál čas na změnu. Je důležité manželovi říct, že situaci chcete řešit, a pokud nechce on, budete změny dělat vy. Najděte si schopnou odbornou pomoc, ujasníte si svoje možnosti a zapracujete na svém sebevztahu.
Tím začnete nabízet i model svým dcerám. Ne vzor mámy trpitelky, ale té, která pro rodinu udělala maximum a nadešel čas, kdy se začíná starat o sebe.
Dokonalé matky nejsou, mnohem lepší je si to přiznat a volně dýchat
Nejmladší dcera může kopírovat nesoulad v rodině svým chováním ve škole. Také to může být změnou ze školky do školy. Je to přeci jen rozdíl, hrát si a mít povinnosti. Může být pro ni těžké přijmout, že něco musí. Pokud to neumí zvládnout, projevovat se to může právě v chování a potřebě neustále na sebe upozorňovat.
Upřímně, pokud ji budete ve své mysli srovnávat s manželem, o kterém příliš hezky nepíšete, nebude to mít dcera jednoduché. Těžko se z takové škatulky vystupuje.
Čeho si na manželovi vážíte? Zkuste to vidět u dcery nebo u dcer. Jeden ze způsobů, kterým se děti učí, je modelem. To znamená, že si dobře všímají, jak rodič v určitých situacích jedná, chová se, zažívají to i na sobě. Je jasné, že to pak zkoušejí i v sociálním prostředí. Tam však dostávají zpětnou vazbu, podle které vyhodnocují, co jim funguje.
Dcera nemá jediný vzor – svého otce. Má vás, prarodiče, sourozence, učitele, kamarády. Za svůj život se potká se spoustou lidí, kteří ji ovlivní. Co nakonec převáží vzhledem k dispozicím, zatím nikdo neví. Tím vám chci nabídnout pohled, že dcera má před sebou dlouhou cestu učení se v sociálních vztazích a vytváření charakterových vlastností.
A vůbec to neznamená, že bude stejná jako táta. A rozhodně na její charakterové vlastnosti nebude mít vliv to, zda s manželem zůstanete, nebo ne. Spoustu toho už má v sedmi letech vytvořeno.
Povídala jste si s dcerami, jak by chtěly, aby vaše rodina vypadala? Jak by chtěly, abyste fungovali jako rodiče? Možná vás jejich odpovědi nasměřují, překvapí.
Milá Jitko, manžel vám vlastně dává velkou příležitost uspořádat život alespoň trochu podle vašich představ. Každé malé rozhodnutí, které uděláte, bude dobrým rozhodnutím, když za něj vezmete zodpovědnost. Moc držím palce na vaší cestě.
Akademie rodičovství
Soukromá rodinná poradna, která pomáhá všem členům rodiny. Rodičům odlehčit od starostí a nejistot v jejich rodičovské roli, partnerům i jednotlivcům v jejich různorodých životních situacích, dětem s jejich dospíváním. Sdružuje odborníky, kteří rádi pomohou.
Vytváří a realizuje kurzy i semináře pro rodiče, individuální poradenství a konzultace, rodinnou terapii. Více na Akademie rodičovství.
Trápí vás jiné téma spjaté s výchovou dítěte, rodinnými vztahy či závislostí? Poraďte se s našimi odborníky. Své příběhy a otázky nám posílejte na: zenaporadna@seznam.cz.
