Článek
| Dobrý den, syn se začal před druhými narozeninami tlouct, plácat ručičkou do hlavičky vždycky, když je rozzlobený, že není po jeho. Dělá to v záchvatu vzteku, když dělá, co nemá, hrozí mu nebezpečí a my ho napomeneme. Nebo když ho dáme od dané věci, co chce, pryč nebo mu ji vezmeme, aby si neublížil.Snažím se mu situace vysvětlovat, ale stejně velmi dlouho trvá, než se zklidní. Nikdy jsme ho neplácali, tak nevím, kde na to přišel. :-( Prosím o radu, jak se v takových situacích zachovat. |
Milá maminko, váš dotaz souvisí s vývojem osobnosti Vašeho děťátka. Děti kolem 1,5 roku a dvou se často plácají do hlavičky nebo dokonce tlučou hlavou o zem. Není to naučené tím, že by ho rodič bil. Je to o vlastním poznávání sebe sama. Většinou tyto děti ještě nemluví a potřebují nutně vyjádřit, co prožívají a ve slovech jim to nejde. Dá se říct, že děťátko s Vámi komunikuje a Vaším úkolem je přemýšlet o jeho potřebách. Chlapeček ještě neumí slovy vyjádřit svoji emoci.
Popisujete to moc hezky, děje se to u chlapečka většinou tehdy, když mu nastavíte hranice, když si nemůže udělat to, co právě on chce. Období kolem 2 dvou let je velmi intenzivní zkoumání a zjišťování, jak věci fungují, jak chutnají. Pro vás jako rodiče to chce velkou trpělivost a odvahu dítěti toto zkoumání umožnit.
Moje nabídka je:
1. Zkuste upravit prostředí - místnosti, kde se Váš chlapeček pohybuje, tak aby byly co nejvíce bezpečné a podnětné zároveň. Ať si může prožívat co nejvíce svého překonávání. Píšete, že se chlapeček někdy bouchá i sám, je pravděpodobné, že se snaží překonat nějakou překážku, nejde mu to, tak svou emoci dává boucháním najevo. Bylo by neužitečné, kdybyste v tu chvíli udělala činnost za dítě, aby se nebouchalo. Popřela byste tak jeho emoce, že by je takto nemělo prožívat. Pokud se bude chlapec nad něčím vztekat, můžete přisednout a klidně na chlapce mluvit: ”Nejde ti to? Moc se mi líbí, jak stavíš, kreslíš, zkoumáš…” apod. Chlapci vyšlete signál. “Jsi v pořádku, Tvoje emoce jsou v pořádku, překonávej překážky, já máma jsem tady a věřím Ti.”
2. Konkrétní rady - pokud se objevuje vyjádření emoce tehdy, když nastavujete hranice vy rodiče, chlapec se vlastně vzteká, že za ně už nemůže, je to v pořádku. Opět je to prožívání jeho vlastní emoce. Pokud se objeví situace, kdy se chlapeček bude bouchat, zeptejte se, co by od vás potřeboval. “Chtěl bys jít na procházce na jinou stranu? Ano, to můžeme jít, ale příště. Potřebuješ nutně skákat ze schodů? Chápu, ale já se bojím, aby ses nezranil. Pojď vymyslíme skákání kousek vedle nebo tam dáme polštář.”
Mluvte klidně, ne jazykem zákazů. Uvidíte, že v tu chvíli se chlapec přestane bouchat a zaměří se na činnost, kterou může dělat. Podstatné je, že vy víte, co chcete, jaká je vaše hranice bezpečí a úzkosti. Podle toho ji nastavujete chlapečkovi. Jak chlapeček poroste, tak se bude postupně učit zpracovávat emoce. Vy mu budete nabízet sebe jako model, protože se od vás učí. Přemýšlejte proto, jak dáváte své emoce ven, co děláte když jste nazlobená. To vše se chlapeček učí, aniž byste ho učila. Takže pro vás skvělá zpráva, jestliže vy budete sama se sebou v pohodě, bude i váš chlapeček.
Akademie rodičovství
Soukromá rodinná poradna, která pomáhá všem členům rodiny. Rodičům odlehčit od starostí a nejistot v jejich rodičovské roli, partnerům i jednotlivcům v jejich různorodých životních situacích, dětem s jejich dospíváním. Sdružuje odborníky, kteří rádi pomohou.
Vytváří a realizuje kurzy i semináře pro rodiče, individuální poradenství a konzultace, rodinnou terapii. Více na Akademie rodičovství.
Trápí vás jiné téma spjaté s výchovou dítěte, rodinnými vztahy či závislostí? Poraďte se s našimi odborníky. Své příběhy a otázky nám posílejte na: zenaporadna@seznam.cz.
