Článek
Nevím, kdo mi kdysi nakukal, že mít děti je ten nejlepší nápad. Teď si občas říkám, jestli jsme náhodou neudělali chybu, když jsme si pořídili děti ve starším věku. Mně bylo 40 a mé ženě 37 let, když se nám narodil první syn. Toužili jsme po dětech jaksi idealisticky, a tak nás nenapadlo, že za 15 let nám to může přerůst přes hlavu.
Někdy v pocitech zoufalství člověka napadá, zda není lepší dožít se vyššího věku sám než zde zanechat svou genetickou informaci v nezvedených potomcích. Kdybychom byli mladší, třeba bychom pro ně měli větší pochopení a také lépe snášeli jejich pubertální výstřelky. I když mne ubezpečil mladší kolega se stejnými problémy, že věk nerozhoduje. Rozhoduje jen síla nervové soustavy.
Moje paní má nyní potíže s přechodem. Je labilní, úzkostná a těžko snáší stres, takže ji ti naši pacholci často rozpláčou. Situaci u nás doma mohu klidně nazvat válkou hormonů, na jedné straně kluci, na druhé straně moje žena.
Navíc si naši mladí výhonci chtějí užívat nejrůznější zábavu a studium k ní rozhodně nepatří. Výsledky jejich vzdělávacího úsilí jsou žalostné. Na základní škole byli premianty třídy, a nyní se vezou z milosti někde na chvostu. Zato o počítačových hrách, kinech, modelech telefonů, diskotékách a módě mají přehled příkladný. Zeptat se jich ale na fyziku, matiku, chemii, angličtinu, historii a jiné vědy nedoporučuji, hrozí riziko infarktu.
Doma kolem sebe kluci šíří neustálý neklid. Buď se hádají a perou mezi sebou, nebo se ve společném zájmu spojí a bojují s námi, rodiči. Obvykle dosáhnou toho, že se s manželkou pohádáme a tím ztratíme definitivně pozici. Naše názory na výchovu se najednou začaly lišit.
Moje žena se jim snad chce zavděčit nebo před vznikajícími problémy uhýbá, jen aby měla klid. Slevuje v nárocích na ně a povolí jim hodně věcí, které já bych zakázal. Pak ale nezvládá následky tohoto přístupu a žádá po mně, abych to rovnal. Já si myslím, že takoví dva klackové potřebují pevnou ruku, a tak razím větší přísnost a úctu k autoritám i starším lidem.
Naši pánové jsou mimo jiné také velmi finančně nároční. Chtějí stále nové a dražší přístroje, mobily, tablety, počítače a značkové módní oblečení. Oni nechtějí jen kalhoty – ty kalhoty se musí nutně nějak jmenovat. A protože přece nemohou být „socky“ nebo „out“, vyžadují stále větší kapesné. Že na to nemáme, je nezajímá.
Co máme dělat, abychom tohle vydrželi? Kde se v nich bere tolik agrese? A jak dlouho tahle hrůza může trvat? Chtěl bych z nich vychovat slušné a pracovité lidi, ale zároveň bych rád přežil jejich dospívání.
Vážený pane, jen klid. Zvládli to před vámi jiní, zvládnete to také. Stojí to ale nervy. Vaše devíza je vaše dospělost, která vám umožní dostat se nad problém. To znamená, nebrat si chování puberťáka osobně, můžete si třeba stále opakovat „puberta je nemoc, puberta je nemoc…“. Ale popravdě tato „nemoc“ trvá docela dlouho, trochu jako nekonečný a hodně akční film.
Biologicky začíná proces dospívání čím dál dříve – mezi deseti a dvanácti lety. Střední puberta se pohybuje od čtrnácti do sedmnácti a mezi sedmnácti a devatenácti mluvíme o pozdní pubertě nebo také adolescenci.
Dospívání je pro dítě docela dřina. Samo neví, co dělat se svými pocity a prožitky, jak se vyrovnat s měnícím se tělem
Celý proces spouští hypofýza. Nastartuje činnost pohlavních žláz, ty začnou zrát a produkovat velké množství pohlavních hormonů, které zpětně ovlivní rozvoj těla i mozku.
Jak mluvit s dospívajícími dětmi, když vás přesunuly na vedlejší kolej
Během tohoto procesu se z dítěte stane dospělý člověk. Dospívání je pro něj docela dřina, a zaslouží si proto trochu ohledů od svého okolí. Dítě je ve velkém zmatku a samo neví, co dělat se svými pocity a prožitky, jak se vyrovnat s měnícím se tělem a druhotnými znaky pohlavními včetně jejich funkcí.
Dospělost ale není dána jen pohlavní, tedy biologickou dospělostí, která nastává dosti brzo. Mladý člověk musí dospět také lidsky. Psychicky a sociálně bývá zralý tehdy, když za sebe dokáže převzít odpovědnost a umí se postarat o sebe i další lidi. Právě toto dělá ale největší problémy a zde je vůdčí role rodičů nezastupitelná. Puberta je první stadium vrůstání do světa dospělých.
Časté důvody, proč jsou teenageři neustále naštvaní a vzteklí
Děti si své „dospělé“ možnosti a dovednosti trénují především na rodičích. Podvědomě chápou, že je to jediné bezpečné bojiště, kde pro ně následky nebudou fatální, protože rodiče to nějak vydrží. Láska toho hodně překryje a odpustí. Proto prožíváte doma takové urputné boje. Malí kohoutci si na starém vládci dvorku zkoušejí svou sílu.
Projevy puberty bývají o to bouřlivější, oč méně klidný, pevný a harmonický byl vliv rodiny v předchozím období. Je ale pravda, že i v supervzorné rodině mohou mít puberťáka, který jim předvede velmi destruktivní „tance“.
Agrese se u dospívajících demonstruje především tehdy, pokud mají pocit, že někdo omezuje jejich osobní svobodu a vlastní vůli. Ovšem vzhledem k tomu, že jim chybí sociální zkušenost a chtějí být dospělí jaksi překotně, mohou mít tento pocit téměř kdykoli. Agresi tedy může spustit vlastně všechno.
Manuál pro otce dospívajících dcer
Jak rodiče manipulují s dospívajícími dětmi
Myslím, že správnou cestou, jak to zvládnout, je velká míra trpělivosti, soucit se zmatky mládí, ale také velká výchovná pevnost a jednota všech vychovatelů. Dát jasné mantinely a požadavky a na jejich plnění trvat pod sankčním režimem.
Příkazů nesmí být moc, musí být zásadní, a ne malicherné, ale závazné. Dobré je ustavit je na rodinné schůzi a udělat s mladými dohodu. A oni musí pochopit, že to není buzerace, ale zásadní povinnosti.
Pokud mají vaše děti nepřiměřené finanční nároky, uvědomte si, že v tomto věku již mohou chodit na brigády. Úplně jinak si mladý muž váží peněz, které si vydělal svou prací. Pochopí, že nepadají z nebe. Takže nezbývá než vydržet, zhluboka dýchat, a hlavně si nebrat jejich surovosti osobně. Mějte na paměti, že ten příšerný tvor, nyní zcela nepodobný vašemu dítěti, vás vlastně miluje.
Jak lépe komunikovat se svými teenagery
Tajemství dospívajících aneb S čím se děti nesvěřují
