Poradna: Neposlušná a zlobivá 2,5letá dcera

Dobrý den maminko,

podle toho, co čtu z vašich řádků, máte aktivní dceru, která svou radost ze života prožívá intenzivně. Moc oceňuji, jak popisujete, že se holčičce věnujete. V tomto věku se velmi rozvíjí její vztah k sobě i ke světu.

A chápu, že je pro vás náročné se napojit na potřeby takto malého dítěte. Pokud jste v rodině neměla možnost být nablízku výchově malého dítěte, tak kde jste se to měla naučit? Děláte intuitivně to, co umíte. Zkusím vám nabídnout pár rozšiřujících námětů, jak se v prvních letech vaše holčička rozvíjí, co je pro ni důležité a proč použití násilí nefunguje.

Nejdůležitější je pro ni v bezpečném prostředí naplňovat potřebu objevovat, zkoumat. Vždyť kolikrát za den objeví něco poprvé? V takové intenzitě, jako teď do tří let, se s novými věcmi už seznamovat nebude. Proto chodí, běhá od jednoho k druhému.

Zkouší – tu shodí pastelky a pozoruje, co se s nimi stalo a čeká vaši reakci. Žďuchne do hrnku, rozlije se. Princip je stejný, objevuje. Nedělá to schválně, aby vás rozzlobila! Opravdu vše dělá s úmyslem vyzvídat! Prožívá období, kdy se osamostatňuje a všechno chce dělat sama.

Čím více toho zkouší, tím více kolizí s vámi vyvolává. Příkazy, zákazy, instrukce vám nefungují, touha po objevování dcerky je silnější.

Mnohem užitečnější je, pokud nechcete potlačit její zvídavost a radost z objevování, vytvořit takové prostředí, ve kterém zákazy dávat nemusíte. Pouze pokud jde o bezpečí! V tomto směru jste vy ta kompetentní, kdo musí věci předvídat, na rozdíl od dcerky. Uvidíte, jak se vám uleví.

Můžete dát věci do vyšších poloh, na stůl vždy uprostřed. Smyslem je vytvořit bezpečné prostředí pro váš klid.

Je naprosto zbytečné a vysilující pokřikovat: „Nedělej to, to už stačilo, ukliď to.” Mnohem užitečnější je přijít za holčičkou, dřepnout si k ní, chytit za ruce a říct jí do očí, co potřebujete.

„Potřebuji, abychom teď spolu uklidily pastelky.” Dcerka bude lépe reagovat, když ji vezmete za ruku a půjdete s ní udělat, co potřebujete, než ji slovně instruovat.

Plácání na zadek, po rukou dlouhodobě nepomáhá, navíc tím učíte dcerku, že je správné takto reagovat.

Miluje vás, jste pro ni vzor v každém okamžiku. Ve vztazích s jinými dětmi bude dělat to, co ji naučíte. Proto je fajn si každou chvíli položit otázku: „Co svou dceru chci pro život naučit?”

Pokud se dcerce podaří něco rozlít, rozsypat, tak se na tom může hodně naučit. Voda je pro ni magická a některé děti několikrát za sebou vylévají hrnek s tekutinou, aby zkoumaly, co se děje. Důsledkem bude, že s ní půjdete pro hadřík a vodu si utře. Nebude to dokonalé, ale to není smyslem.

Smyslem je, aby věděla, co má udělat, když se něco rozlije. Tímto principem můžete fungovat ve všem. Rozsypané, rozházené věci mají také své místo a je potřeba je uklidit.

Nerozlišuje mezi rozházenými kostkami a stavěním kostek. Potřebuje vás mít nablízku, abyste s ní sdílela každý její krok, kdy se jí něco podaří. Všímejte si, když se jí něco podaří překonat, mějte radost z obutých papučí, ponožek, trika naruby. Tím roste její sebejistota, že je rodičem přijímána. Přijetí je pro ni v tomto věku stěžejní.

Například když spolu stavíte kostky a nakonec je rozhází po pokoji, i to ke hře samotné patří. Můžete rychle začít stavět znovu, tím ji vybídnete ke hře nebo v klidu popíšete, jak se kostky uklízejí: „Dohrály jsme si a teď dáme kostky do krabice, každá tam dáme jednu, až budou všechny v domečku.”

S dcerou budete všechno prozatím dělat společně, ukazovat, aby se naučila, jak to může dělat sama.

Se vzdorem je potřeba počítat. Vztekat se bude u hraní, když jí něco nepůjde. Bude-li urputně strkat dílek puzzle tam, kam nepatří. Nepomáhejte, nechejte proces dokončit. Ať si přijde sama na to, že tam patří jiný.

Rozdíl je, když jí budete chtít v něčem zabránit, například z důvodu bezpečnosti! Když vám nebude chtít dát ruku, když půjdete přes cestu, tak se může klidně vztekat, za ruku ji chytnete a převedete. Vaše holčička se učí, co smí a co nesmí. Potřebuje vaši důslednost, aby se to postupně naučila.

Laskavým vedením se naučí, že se nehází knihami, netrhají se stránky v knize, neskáče se v botách na sedačce. Dítě opakováním pochopí, že omezení mají svůj význam.

Pokud se vzdor přehoupne ve zlostné chování, tak vás i plácne, jak píšete. V tu chvíli je důležité zareagovat klidným přístupem a chytit za ruku a krátce říct: „Ne, to si vzájemně neděláme, bolí mě to.” Zároveň jako máma ji také plácat nemůžete, když si to neděláte.

V Akademii rodičovství máme semináře k hranicím i emocím, lze je navštívit.

Píšete, že na nočník ji dáváte násilím, to je příklad toho, že přinucením možná časem získáte načuráno, ale současně propojíte dceři nepříjemné emoce s chozením na nočník.

Mnohem klidnější varianta je neptat se, ale přibližně po dvou hodinách zkoušet posadit. Dcerka má ještě nárok mít plenu.

Využijte toho, současně se zabaví. Vydrží dlouze zametat, sbírat rozsypané kolíky na prádlo, pomůže vám stojící na židličce s přípravou jídla. Pro vás je to náročnější, ale pro holčičku užitečnější než pohádka na tabletu.

Přeji vám spoustu radostných chvil, spoustu mazlení a legrace a vzájemné napojení na potřeby.