Článek
| Syn bude mít v dubnu 4 roky, je velmi chytrý, krásně mluví a celkově je šikovný. Vždy byl více vzdorovitý, ale vyrovnával to svou vždy dobrou náladou. Problém nastal až minulé léto. Začal být negativní, s nikým se najednou nechtěl bavit, věčně naštvané obličeje, všechny z rodiny přestal zdravit... To mu zůstalo doteď - jak se mu něco nelíbí, je hned zlý a říká zlé věci, například, že jsme hnusní, nemá nikoho rád, že někoho zmlátí apod. Je na něm vidět, jak v něm v ten moment koluje zlost a agrese. Zkoušela jsem vše, po dobrém i po zlém, ale on se nedokáže vůbec ovládat... Pak sice říká, že ho to třeba mrzí, co řekl, nicméně je to stále dokola. A to nejen doma, ale i ve školce či u doktora, prostě kdekoli, kde na něj třeba jen někdo promluví. Myslíte, že byste mi mohli něco poradit? |
Vážená paní, je moc příjemné číst, co všechno syn zvládá a daří se mu. Je fajn, že takto pozitivně o synovi přemýšlíte. Chápu, že vás změna v jeho náladách a emocích překvapuje a vnímáte rozdíl. Pro rodiče je velmi obtížné přijímat negativní emoce dětí.
Dokonce bych na základě výpovědi mnoha z nich řekla, že zvládat negativní emoce dětí je pro rodiče to nejtěžší. Není to totiž v souladu s tím, co všechno pro své děti dělají, aby byly spokojené a šťastné.
Je pravděpodobné, že syn intenzivně prožívá období negace, usiluje o větší samostatnost, setkává se s prvními pravidly a hranicemi. Bohužel se vás nemůžu více doptat, tak popíšu několik pohledů k dětským projevům a věřím, že některé pro vás budou užitečné.
Syn přes negaci činí první pokusy o odpojení od vás
Píšete, že syn byl vždy více vzdorovitý. Vzdor je reakcí na něco, co mi nejde, nebo na rodičovskou hranici. Negativistické období, kdy děti všechno negují a reagují na situace NE – nechci nebo křikem, vzdorem jsou silnější v případech, kdy jsou ve výchově používány hodně instrukce a tresty.
Pokud jste v minulosti reagovali na synovu negaci tím, že jste ho nějak zabavili nebo rozptýlili, aby se nevztekal, nebyl smutný, tak si na to mohl zvyknout. Vytvořil si vzorec chování, kterým si zajistí vaši pozornost, když se tak chová.
Odstraňování vzdorovitosti a negace není užitečné. Syn je ve věku, kdy se teprve učí svou agresi pomalu zvládat. Jeho nervová soustava je ještě křehká a ve chvíli, kdy se mu něco nelíbí nebo to nechce, reaguje neadekvátně.
Reflektujte prosím, jak se v takových situacích zachováte vy, protože od vás se učí. Váš syn už nejspíš nějak vnímal, že pokud nedělá nebo se nechová tak, jak to dospělý po něm chce, tak si to vysvětluje, že ho nemá rád. Z toho mohou plynout věty: nemám vás rád, jste hnusní atd.
Ovládat se 4letému dítěti zatím nejde. Jeho emoce jsou prudké, impulzivní a nekontrolovatelné. Když synovi umožníte, aby jeho emoce šly ven (vykřičel, vyplakal, vyvztekal se) a současně neohrožoval ostatní (bití, štípání, kousání), přijme, že prožívat emoce je v pořádku. On je v pořádku a bude se cítit přijímán, tím si nasytí důležitou potřebu.
Tlak mezi očekáváním a potřebami dítěte
V takto raném věku jsou děti moc roztomilé a zábavné, rády se učí novým věcem. Básničky, pozdravit, poděkovat. A my toužíme, aby to ukázaly i ostatním.
„Řekni básničku babičce, ta bude mít radost. Jozífku, na něco jsi zapomněl, když sis vzal bonbónek (děkuji). Janičko, co řekneš paní doktorce (dobrý den)?”
Jako bychom jako rodiče nevěřili, že když to děláme my, tak se to i děti naučí. Vytvoříme tlak, aby to dělaly tehdy, když chceme my. Některé děti se začnou vymezovat. Přicházejí emoce dítěte i rodiče.
| Několik nápadů, jak být synovi nablízku a pomoci mu jeho emoce zvládat |
|---|
| Ve chvíli, kdy „narazí” na nějakou vámi nastavenou hranici (nekoupíte hračku, sladkost), tak nějak reaguje. Nechte syna tuto emoci prožít. Z vašeho popisu synova emoce jde ven přes slova - nemám vás rád, jste hnusní. Některé děti bouchnou kamaráda nebo i rodiče. Tady je důležité připojit se na dítě. „Chápu, že tě naštvalo, zlobíš se... vidím, že něco prožíváš. Nechci, abys ubližoval druhým, pojď, pomůžu ti s tím.” Chlapci tím říkám, že je v pořádku prožívat jakékoli emoce, ale není v pořádku druhým ubližovat nebo nehezky mluvit. |
| Za každým chováním dítěte je nějaká potřeba. V takto útlém věku je to nejčastěji potřeba pozornosti rodiče, blízkosti rodiče (objetí, hlazení), uznání (oceňování, užitečné chválení, popisování toho, co se vám na synovi líbí, co se mu daří). |
| Když se přestanete zabývat tím, že se syn chová divně, naštvaně, smutně, lépe uvidíte, co se mu daří. Všímejte si situací, kdy je veselý. Radujte se a dovádějte s ním. Nebudete umocňovat chování, které se vám nelíbí, ale vytvoříte prostor pro jiné. |
| Účinné je předcházet možnosti negativních projevů tím, že budete dítěti říkat věci včasně dopředu. Nucená změna programu vyvolává vzdor. „Hned po večerníčku si půjdeme vyčistit zoubky. Zítra po školce půjdeme na návštěvu k ….” Jak přijdeme ze školky domů, půjdu vařit večeři. Pomůžeš mi?” |
Děti jsou zrcadlem rodičů
Syn je na vás jako rodiče velmi napojený. Jeho chování a špatná nálada mohou odrážet vaše pocity. Není u vás doma něco jinak? Neřešíte nějakou svoji životní situaci nebo vztah s partnerem? Nepřestěhovali jste se? Neměli jste v rodině nějakou smutnou událost?
Váš syn se toho už hodně naučil a hodně toho má ještě před sebou. Ne vždy se bude novým věcem učit hladce a projevy emocí k tomu patří. Často se mu nemusí líbit ani vámi nastavená rodičovská hranice, protože jde většinou proti potřebě dítěte (jít spát, kdy chce rodič a ne dítě, čištění zoubků, sebeobsluha apod.).
Přeji vám na cestě rodičovstvím spoustu radostných chvil, trpělivosti a budete-li s čímkoli potřebovat poradit, můžete se obrátit na Akademii rodičovství.
Akademie rodičovství
Soukromá rodinná poradna, která pomáhá všem členům rodiny. Rodičům odlehčit od starostí a nejistot v jejich rodičovské roli, partnerům i jednotlivcům v jejich různorodých životních situacích, dětem s jejich dospíváním. Sdružuje odborníky, kteří rádi pomohou.
Vytváří a realizuje kurzy i semináře pro rodiče, individuální poradenství a konzultace, rodinnou terapii. Více na Akademie rodičovství.
Trápí vás jiné téma spjaté s výchovou dítěte, rodinnými vztahy či závislostí? Poraďte se s našimi odborníky. Své příběhy a otázky nám posílejte na: zenaporadna@seznam.cz.
