Článek
| Dobrý den, obracím se na vás s prosbou o radu, jak čelit skutečnosti, že mi bylo znemožněno vídat se s mým vnukem a co pro to můžu udělat. Je mi 55 let. S přítelkyní mého syna (jí je 27, synovi 30) jsme až do porodu měly velmi dobré vztahy. I když jsem věděla, že to s ní syn nebude mít jednoduché (je nedoslýchavá, má nízké sebevědomí a už tehdy dělala synovi žárlivé scény), řekla jsem to synovi hned na začátku a poté už se k tomu nikdy nevracela. Respektovala jsem jeho volbu.Až do návratu z porodnice bylo všechno v pořádku, vozila jsem je na kontroly, vezla jsem je i do porodnice a pak i s malým domů. Poté se ale vše změnilo. Měla jsem určeno chodit k nim jednou za dva týdny v neděli tak na 2 hodiny (bydlíme od sebe cca 5 minut jízdy autem), za jejího nebo synova trvalého dozoru.Bez dovolení jsem nesměla vnoučka ani přebalit, neustále jeden nebo druhý kontrolovali můj pohyb s tím, že dnes je jiná doba a já už tomu nerozumím. Nikdy mi ho nedali ani do kočárku na vycházku.Je pravda, že jsem měla připomínky k tomu, že ho vlastně téměř celé dny a měsíce, kromě spánku, nechávali uvázaného ve vajíčku, takže neměl skoro žádný pohyb. Tím, že jsme měli v rodině problémy s pohybovým ústrojím, měla jsem potřebu jim to říct. Samozřejmě jsem byla odkázána do patřičných mezí...Nejvíc mi prý synova přítelkyně zazlívá, že jsem jí jednou řekla, že je mi někdy líto, že už nejsme se synem pohromadě, že jsme za sebe dýchali a že jí trochu závidím. Zřejmě to pochopila úplně jinak. Napadla mě, že se mám starat o sebe a najít si chlapa...Snažila jsem se co nejvíc přizpůsobit, přestala jsem se jakkoli vměšovat, vždycky jsem si jen hrála s vnukem. Přesto, kdykoli jsem se objevila, bylo cítit napětí. Neustále mi něco vyčítala, že mu nekupuji správné dárky, podruhé zase že se ptám, co mu mám koupit, že jsem jí rozmlouvala v osmi měsících, aby ho dala do chodítka, když ještě neuměl sedět.Pak moje návštěvy začala odmítat a na jeho první narozeniny mě pustila do chodby na 5 minut a pak mě vyhnala. Jakmile jsem si vzala vnuka do náruče, začala na mě křičet, takže malý začal natahovat k pláči, načež mě obvinila, že jsem špatný člověk a že vnuk to hned poznal a bojí se mě.Syn se to ze začátku snažil urovnat, ale poté, co mu praštila zásnubním prstýnkem o zem a postavila to tak, že buď ona, nebo já, postavil se na její stranu a pro mě už nehnul prstem.Jemu to možná vyčítám nejvíc, protože mě zná 30 let, jsem jeho máma, ví, jaká jsem. A věřím tomu, že kdyby od začátku nastavil nějaké hranice, kam až jeho přítelkyně může zajít, že by se vztahy mezi námi nemusely tak vyhrotit. Na druhou stranu, je mi jasné, že se bojí, že by přišel o syna, kterého nesmírně miluje.Vnuka jsem již přes půl roku neviděla, komunikace úplně ustála a já jsem zoufalá. Samozřejmě vím, že ne každému moje životní postoje vyhovují. Ale nikdy v životě jsem se nesetkala s takovou záští a nenávistí vůči mně, což mě také velmi deptá. Měli byste pro mě nějakou radu, jak se s touto situací vyrovnat a co mohu udělat ze své strany pro zlepšení? |
Vztah v trojúhelníku prarodič-rodič-dítě nebývá vždy „zalitý sluncem”. O to více děkuji, že jste se rozhodla se s námi podělit. Z vašich slov vnímám stesk po vnoučkovi, zlobu na syna a snachu, a hlavně to podstatné, chcete s tím něco dělat! A vlastně už děláte!
Dokonce jste reagovala aktivně na slova snachy, že si máte žít svůj život, abyste se neupínala na ně. Vnímám, že jste mladá aktivní babička.
Chápu, že chcete vidět vyrůstat vnoučka a mít s ním hezký vztah. Máte na to dokonce právní nárok.
Proč by děti měly trávit více času s prarodiči
Podle toho, co popisujete, má snacha důležité slovo ve vztahu s vaším synem. Proto, kdybych byla na vašem místě, snažila bych se vztah se snachou dostat do klidnější roviny. Dá to práci, vidím to však jako reálnou cestu.
Vybudovat důvěru ve vašem vztahu chvíli potrvá. Zároveň už nějaká doba uběhla a vy jste udělala ve svém životě změny.
Můžete ji pozvat někam na kávu nebo oběd. Myslíte si, že by pozvání přijala?
Jak byste jí to musela říct, aby bylo pozvání upřímné a snacha to tak vnímala?
Máte mezi sebou jakési neshody z minulosti. Pro váš vztah se synem, snachou a vnoučkem nemá smysl žít z emocí minulosti. Ta vás k vnoučkovi nepustí.
Nabídněte snaše, že uděláte tlustou čáru či zakopete „válečnou sekeru” za vašimi neshodami ve vztahu a různorodým viděním světa.
Ještě předtím však upřímně odpovězte na pár otázek:
- Zvládnu snaše nemluvit do výchovy?
- Dokážu jí neříkat, co by měla a neměla dělat?
- Opravdu už na snachu nežárlím?
- Mám odstřiženou „pupeční šňůru” od svého syna?
- Beru syna jako parťáka s respektem?
- Co je za touhou vidět vnoučka vyrůstat? Jaký s ním chci mít vztah?
- Co mu chci předat? Dokážu se udržet v babičkovské roli, která nevychovává?
- Dokážu projevit respekt k názorům a vstřícnost snaše a synovi?
- Dokážu být ta první, která navrhne něco jinak?
Potom snachu požádejte, zda by se s vámi mohla potkat. Vysvětlete ji své pohnutky, co vás vede k touze vnoučka vídat. Odpovědi na otázky výše mohou být vodítkem.
Řekněte snaše, že budete ctít společně nastavená pravidla. Kde se budete potkávat. Jak dlouho. Zeptejte se jí, jak by si ona setkávání představovala a zkuste být hodně vstřícná.
Jsem adoptivní babička. Neuklízím, čtu
Určitě nezapomeňte snachu ocenit, jak se o chlapce stará. A že rozhodně nebudete zasahovat do jejich výchovy.
Pozdravujte syna a učiňte nabídku k dalšímu setkání i se synem. Smyslem takového přístupu je pomocí změny chování ke snaše změnit její emoce k vám a nastavit příznivou atmosféru vedoucí k funkčnímu vztahu mezi synem, vámi, snachou a vnoučkem.
Možná vám přijde, že na počátku je to hodně o vás, situace je však taková, že je to především vaše potřeba narovnat vztah, a proto za to berete zodpovědnost. Což je na druhou stranu moc fajn, protože vám to dává možnost s touto situací něco dělat.
Věřím, že snacha a syn pochopí, že mít energickou mladou babičku, která občas pohlídá vnoučka, je výhoda, kterou by mnoho rodin přivítalo. Pokud se tento vstřícný krok nepodaří, nezoufejte. Je možné, že po čase se ozvou sami. Věřte, že co je dnes nějaké, může být po čase jinaké.
Akademie rodičovství
Soukromá rodinná poradna, která pomáhá všem členům rodiny. Rodičům odlehčit od starostí a nejistot v jejich rodičovské roli, partnerům i jednotlivcům v jejich různorodých životních situacích, dětem s jejich dospíváním. Sdružuje odborníky, kteří rádi pomohou.
Vytváří a realizuje kurzy i semináře pro rodiče, individuální poradenství a konzultace, rodinnou terapii. Více na Akademie rodičovství.
Držím palce, ať se vám vztah pomalu daří měnit.
