Článek
| Dobrý den, prosím o radu, jak na pětiletou vnučku, která žárlí na svou v podstatě nevlastní sestru a ubližuje jí. Snacha má nyní nový vztah s mužem, který má tříletou dceru a bere si ji s sebou na některé víkendy. Záhy jsme zjistili, že jí vnučka ubližuje. Nedávno jí dokonce chtěla opařit ruku a vše zdůvodnila tím, že chce, aby ji měl táta holčičky taky rád. Už dříve jsem si všimla, že vnučka např. bezdůvodně strčí nebo uhodí nějaké jiné dítě například ve školce či na hřišti, a že jí tedy agresivita není cizí. Bohužel nevyrůstala v příliš klidné rodině, protože její táta pije a tak byla i několikrát svědkem velkých scén a násilí. Nyní její otec a můj syn s rodinou již nežije, o dceru se prakticky nezajímá, občas si ji pouze vezme na pár hodin. Pokud je vnučka se mnou, je hodná do doby, než přijde domů nějaký další člen. Myslím, že jen žárlí a bojí se o svoji pozici, ale to neznamená, že musí ubližovat ostatním dětem. Poradíte mi prosím něco? |
Milá babičko, oceňuji, že se o vnučku zajímáte a záleží vám na jejím vývoji. Píšete, že vnímáte její chování k dětem občas jako agresivní. Zároveň popisujete, že první roky života nevyrůstala v harmonickém prostředí a mnoho hezkého, jak se rodiče k sobě chovají, nezažila, a tím pádem ani neokoukala.
Jedním ze způsobů, jak se malé děti učí, je ale kopírování chování dospělých. Zpětně pak děti nastavují svým rodičům zrcadlo. Bohužel následně na to obvykle dostanou agresivní zpětnou vazbu v podobě výprasku nebo křiku: „Jak se to ke mně chováš?“ Proto je hodně užitečné, když má dítě možnost pohybovat se i v jiném prostředí než jen tam, kde jsou hádky a křik.
Je moc fajn, že se její rodinná situace mění. Vnučka teď nejspíš prožívá rivalitu k malé holčičce, která vešla do jejího, už tak nesebevědomého života. Potřebuje pomoc to zvládnout.
Zastávat roli obou rodičů neprospívá samoživitelkám ani jejich dětem
K vašemu příběhu mám málo informací, ale je zřejmé, že vnučka touží po přijetí, zájmu, bezpečí. Děti, které se cítí nedoceněné, s nízkou sebeúctou, mají občas potřebu ubližovat druhým. Tím si připadají silnější a maskují svou zranitelnost.
Moje inspirace budou směřovat k podpoře sebeúcty vnučky, k jejímu pohodovému dětství.
1. Přijměte emoce holčičky
Nekárejte ji za její pocity. Rozdělte její emoce a projev chování. Může se cítit ohrožená, nedoceněná, nepřijímaná. To všechno komunikuje svým chováním.
Vaše reakce, když vidíte, že jinému dítěti ublížila, může být například: „Vidím, že se zlobíš, možná chceš naši pozornost. Není v pořádku někomu ubližovat. Pojď, co vymyslíme, abyste si spolu hráli?”
2. Můžete se stát hledačem toho, za co můžete vnučku ocenit, pochválit
Její sebeúcta je asi křehká a tím, když ji i za drobnosti oceníte, se ujistí, že se o ni zajímáte.
Projevy agrese jsou většinou projevy bezmoci. Děti to popisují slovy: „Nikdo mě nemá rád, všechno dělám špatně, jsem hloupá, nikam nepatřím.”
3. Nechejte ji dělat nějaké činnosti samostatně, ať si zažije pocit úspěchu
Klidně pověsit prádlo, prostřít k jídlu, utřít prach, vytrhat plevel na zahradě, vyžehlit utěrky, přišít knoflík, uklidit nádobí. Nezapomeňte následně ocenit.
Jak posílit sebedůvěru u dítěte
4. Vytvořte si s vnučkou rituál, ať se má na co těšit
Můžete jí povídat o tom, když vy jste byla malá, číst si pohádky, jít na procházku na zajímavé místo nebo spolu můžete něco dobrého vytvořit.
5. Vymyslete příběh
Pokud jste kreativní, můžete si vymyslet příběh o zvířátkách s motivem, kdy některé ze zvířat druhým ubližovalo. S vnučkou si o tom povídejte, jak takovému zraněnému zvířátku je, jak se cítí, jak by mu ona pomohla.
Pokud se vám podaří vytvářet hezký vztah s vnučkou, budete pro ni nezapomenutelnou podporující babičkou. Vnučka lépe zvládne situaci doma i ve školce. Dáte jí do života cenný dar. Přeji hodně trpělivosti a pochopení malé dětské duše.
Matka v životě dcery sehrává zásadní roli, ovlivňuje její sebevědomí
Trápí vás jiné téma spjaté s výchovou dítěte, rodinnými vztahy či závislostí? Poraďte se s našimi odborníky. Své příběhy a otázky nám posílejte na: zenaporadna@seznam.cz.
