Poradna: Jak se popasovat s rolí macechy

Často nám život jako dárek nadělí i nějaký ten bonus navíc. Vy ho máte štědrý v podobě dětí - puberťáků, a rovnou nadvakrát. Moc si vážím toho, že nezametáte své pocity pod koberec, zajímáte se a hledáte informace. Potkat se osobně v naší poradně by byla užitečnější cesta, ale i tak vám nabídnu několik pohledů a inspirací.

Začnu od vaší otázky, zda je určité chování normální? Z mého pohledu je normální to, co si lidé mezi sebou jako normální určí, jak se v tom cítí a shodnou se na tom. Pokud to někomu nevyhovuje, je potřeba se o sebe postarat, komunikovat a najít společné řešení.

Mám hypotézu, že u vás nedošlo k dohodě o tom, jakou roli v rodině máte ve vztahu k dětem zastávat. Je fajn to nejprve prodiskutovat s manželem. Vzájemně si pojmenujte svoje potřeby a hlavně, v jaké roli v rodině chcete být.

Je důležité si vyjasnit, co chcete pro děti dělat - zda a jak je vychovávat, vařit, prát, uklízet, učit se s nimi, něco hrát, jezdit na výlety, trávit čas apod. Co si manžel myslí, co potřebuje, abyste dělala.

Pokud jsou vaše potřeby téměř shodné, možná samotné pojmenování stačilo. Pokud rozdílné, bude potřeba o tom mluvit a vyjednávat. Často je užitečné využít pomoci odborníka. Tvoříte novou rodinu s mnoha zkušenostmi, postoji, životními hodnotami, jak vašimi, tak manžela.

V každém vztahu si lidé navzájem nastavují hranice. Stejně je to mezi vámi a nevlastními dětmi. Tvoříte si je, kdy říkáte dětem, co se vám líbí, nelíbí, děláte dohody. Otec dětí by jim měl otevřeně říct, co chce po vás ve vztahu k nim a následně to také vyžadovat.

Například: „Jana vám mámu dělat nebude, máte svoji mámu. Ale potřebuji, když po vás bude vyžadovat pomoc v domácnosti, abyste ji respektovali, je součástí naší rodiny stejně jako vy. Slyším, že k Janě mluvíte drze, Jana je součástí naší rodiny a já vás žádám o slušnost k ní.”

Jelikož se dvojčata nacházejí v období puberty, své hranice budou chtít hodně posouvat, to je normální. Je fajn se zorientovat, co vám spolu funguje, co děláte rádi dohromady. Ve chvíli, kdy už dělají něco, co jde přes vaše hranice, je důležité jim to popsat.

„Vidím, že jsi pěkně naštvaný (naštvaná) a já jsem ti posloužila jako hromosvod. Chápu, že se ti na mně občas něco nelíbí. Budu ráda, když mi to řekneš. Záleží mi na tom, abychom se tady všichni k sobě chovali hezky.”

Puberťáci obecně nesnášejí příkazy, zákazy a hotová řešení. Touží po tom, aby se k nim dospěláci chovali jako k dospělým. Jako nevlastní máma máte velkou výhodu, protože nemusíte příliš vstupovat do výchovy, nejste tolik emočně ponořená a můžete mít nadhled.

Ve vztahu k puberťákům můžete být více v partnerské roli, roli poradce, roli toho, kdo je jim blíž.

Co vás na odpovědích překvapilo? Kam vás nasměrovaly?

Hodně se v rodinách s dětmi z různých vztahů osvědčily rituály setkávání. V Akademii rodičovství je nazýváme Rodinná rada.

V předem domluveném čase, když děti přijdou z druhé rodiny, si všichni společně sednete a máte možnost sdílet, co jste prožili a tím se na sebe naladit. Vytvoříte si program na společné dny, rozdělíte si, kdo co udělá a zařídí, řeknete každý svoje potřeby.

Celý proces, jak šikovně Rodinnou radu nastavit, je popsán v naší knize Moje děti, tvoje děti, naše šťastná rodina.

Přeji vám hodně nadhledu a ochoty se s puberťáky domlouvat.

Trápí vás jiné téma spjaté s výchovou dítěte, rodinnými vztahy či závislostí? Poraďte se s našimi odborníky. Své příběhy a otázky nám posílejte na: zenaporadna@seznam.cz.