Článek
| Dobrý den, tento rok mi bude 50 let, jsem 23 let vdaná, máme dceru (18 let) a syna (15 let). Myslím, že mám celkem mírnou povahu, ráda se směji, mám ráda humor, nevyhledávám konflikty, upřednostňuji klid a pohodu. V poslední době mi však do smíchu vůbec není, neboť mám dost velké konflikty s dcerou.Nevím, zda nám nastoupila druhá vlna puberty, ale bohužel se nedorozumění mezi námi stupňují a nyní je to už pro mě hodně těžké. Tyto konflikty jsou jen se mnou - s manželem, se synem i s ostatními příbuznými je v klidu.Vše z mé strany kritizuje, ať už se jedná o uklízení, vaření, nákupy, nic není dobře, vše je špatně. Když se zpozdím i jen o pár minut, tak je oheň na střeše. Přitom jsou to zpoždění, která nemohu sama ovlivnit - fronta u pokladny, příjezd autobusu (dojíždím do práce). Když přijedu z práce, tak mi sotva odpoví na pozdrav, načež se zvesela přivítá s mým manželem (jejím otcem).Snažila jsem se s ní několikrát promluvit, ale bez velkého úspěchu. Prý ji popuzuji svým jednáním. Přitom na ni nekřičím, snažím se s ní jednat v klidu. Když navrhnu, ať mi tedy ukáže sama starání se o domácnost, nákupy, vaření, tak se jí manžel zastane, že se musí učit a nebude nikde lítat po nákupech a platit je, když ještě nevydělává. Jenže podle ní kupuji nekvalitní potraviny a co se týče jídla, je hodně náladová i vybíravá. Všechno mě to hodně mrzí, nevím, co mám dělat. Raději se klidím z cesty. Někdy mám téměř už i strach jít domů, co zase bude. Bolí mě často břicho a celkově je mi z toho všeho do breku. |
Děkuji, že máte chuť sdílet svou situaci s ostatními. Čtu z vašich slov únavu a potřebu se nějak nastartovat představou, že bude lépe. Já věřím, že konfliktní projevy dcery společně zvládnete.
Dcera pravděpodobně prožívá další fázi adolescentního odpoutávání, především od vás jako od mámy. To, co se v pubertě nastartovalo, pokračuje trochu opožděně nyní. Dcera sama nejspíš prožívá zmatky v sobě a velmi radikálně se vymezuje proti všemu, s čím jste propojena.
Aby se mohla od vás jako nejbližšího člověka odpoutat, jde na to přes vymezení, negaci a obviňování. Ztotožňuje se s rolí ženy a její vymezení může být apelem, že ona chce být jiná než vy. To je v pořádku, nemůže být jako vy.
Součástí osamostatňování dcery jste všichni tři i s manželem. A vlastně i syn, pro kterého to bude model i pro jeho odpoutání. Váš manžel je momentálně důležitou osobou, která by dceru měla odvážně popostrčit k samostatnosti. Není užitečné, aby ji ochraňoval, omlouval.
Naopak má vyžadovat a pomoci i vám držet hranice. To je jeho role a otcovská role je pro dceru v tomto věku významná. Otec dceři ukazuje mužský svět, který přes něj poznává. Nebojte se stáhnout do pozice pozorovatele a začněte si žít svůj život. Syn je už velký a potřebuje větší prostor pro svou samostatnost.
V souvislosti s mlaďochy mě hned napadá otázka, jak přispívají ke společnému fungování rodiny?
Co je jenom jejich, čím domácnosti přispívají (myčka, lux, nákup…)? Pokud si dcera vezme na starost (zodpovědnost) nákupy, těžko bude „hudrat”, že jsou nezdravé. Peníze si s vámi vyúčtuje.
Se zodpovědností roste motivace. S motivací pro mě souvisí i debaty s dcerou, jak vidí svůj život po škole? Bude ještě dále studovat? Kde bude bydlet? Jak o tom všem přemýšlí?
Váš výchovný úkol mámy je v podstatě naplněn. Teď už pro ně můžete být především inspirací, jak se věnujete sobě a partnerskému vztahu. Pokud máte nějaké zájmy a koníčky, tak se jim oddávejte. Jakmile dcera vedle sebe uvidí sebevědomou mámu a ne „služku”, začne na vás jinak pohlížet.
Pro dceru jste pořád vzorem. A vaše hranice, kam už nemůže, jsou i pro ni nesmírně důležité. Nebojte se pojmenovávat své potřeby. Pokud chcete, aby se vítala i s vámi, tak si o to řekněte, pokud chcete pomoc, tak si o ni řekněte atd. Váš vztah spíš utrpí tím, když vás dcera bude vnímat jako uhýbající a slabou.
Další tip, jak začít v rodině pomalou změnou
1. Vytvořte prostor pro rodinné setkání vás čtyř. Požádejte je, zda si udělají čas.
2. Požádejte dceru o pomoc při přípravě něčeho dobrého k snědku. Ať to sama vymyslí, vy jí do toho vůbec nemluvte. Buďte pouze „pomocnou silou”. Syn může například prostřít. Trvejte na svých požadavcích. Výmluvy nepřijímejte.
3. Poděkujte všem členům rodiny, že jste se potkali, i za pomoc dcery a syna při přípravě.
4. Zeptejte se, co hezkého zažili a s čím by se chtěli podělit.
5. Sdělte své potřeby i pocity a požádejte všechny o spolupráci, pokud možno i manžela.
- Chcete, abyste společně fungovali ve větší harmonii.
- Zjistěte, jaké potřeby na vás a manžela mají dcera a syn.
- Pojmenujte své potřeby ohledně rozdělení úkolů v domácnosti (kdo si vezme vaření alespoň 3x za týden, luxování, nákupy apod.).
- Dejte společně potřeby všech nějak dohromady.
6. Ujistěte všechny, že ráda se vším pomůžete. Současně, za co si vezmou zodpovědnost, bude jejich a vy jim do toho nebudete mluvit ani to nebudete kontrolovat.
7. Pokud se vám i ostatním rodinné setkání líbilo, nabídněte další.
Přeji vám hodně trpělivosti. Jako máma jste pro dceru tím nejdůležitějším člověkem, jak při narození, tak při odpoutání na cestě k dospělosti a nezávislosti.
Akademie rodičovství
Soukromá rodinná poradna, která pomáhá všem členům rodiny. Rodičům odlehčit od starostí a nejistot v jejich rodičovské roli, partnerům i jednotlivcům v jejich různorodých životních situacích, dětem s jejich dospíváním. Sdružuje odborníky, kteří rádi pomohou.
Vytváří a realizuje kurzy i semináře pro rodiče, individuální poradenství a konzultace, rodinnou terapii. Více na Akademie rodičovství.
Trápí vás jiné téma spjaté s výchovou dítěte, rodinnými vztahy či závislostí? Poraďte se s našimi odborníky. Své příběhy a otázky nám posílejte na: zenaporadna@seznam.cz.
