Poradna: Jak po ztrátě jednoho z rodičů dál fungovat jako rodina a vést děti k zodpovědnosti

Pokud se jako naše čtenářka dostanete do situace, že začnete žít s partnerem a jeho dětmi, které přišly tragickou událostí o maminku, pak si v první řadě s partnerem musíte ujasnit roli, kterou bude v rodině zastávat.

1. Vždy je důležité, zda si role s partnerem dopředu ujasníte anebo si automaticky převezmete roli náhradní matky, protože se to očekává. Musíte si tedy nejprve sama zodpovědět, jak se cítíte, zda jako máma, kamarádka nebo jenom partnerka přítele? A poté si o všech svých pocitech promluvit s partnerem.

Každá role s sebou nese jiné chování a očekávání. Nejprve si s partnerem ujasněte, co od vás očekává a co chcete vy. Je to výchova dětí a naplňování mateřské role, nebo bavička, hlídačka, jako odvoz do kroužků? Vše je v pořádku. Jenom je důležité si to říct. Jakmile v tom budete mít jasno, budete vědět, za co přebíráte zodpovědnost. Může se vám velmi ulevit a otevřít možnosti. Pokud se shodnete na roli mateřské a budete společně vychovávat, následuje další krok, který je stejně důležitý.

2. Pokud máte jasno v rolích, domluvte si, k čemu chcete společně děti vést. Z výše uvedeného popisu vyplývá, že k samostatnosti, zodpovědnosti a nezávislosti. Tady je velmi užitečné, abyste se s partnerem shodli.

3. Společně řekněte dětem, na čem jste se dohodli. Můžete třeba formou pohádky, příběhu. Děti pak budou více rozumět tomu, jak k nim přistupujete.

Zodpovědnosti se děti učí tím, že prožívají důsledky svého chování. A každý, kdo chce mít zodpovědné děti, jim musí vytvořit prostor a podmínky, aby vše mohly odžívat i s důsledky. Je třeba nezahltit děti náročnými úkoly, které nezvládnou, samy si řeknou, co chtějí dělat.

Sepište všechno, co je v domácnosti potřeba, a dejte každému členovi rodiny včetně vás vybrat, jaké aktivity by chtěl dělat. Stačí, když si děti zprvu vyberou jen jednu činnost. Všímejte si jich, oceňujte je nebo chvalte - to je ta nejlepší cesta k sebedůvěře a samostatnosti. Jakmile budou zvládat jednu aktivitu, teprve pak ať si vezmou další.

Nemějte ambice, že si malé děti budou udržovat pokojíček v čistotě, nebo že nezapomenou vynést odpadkový koš. Mají úkoly do školy, musí si chystat školní tašku, připravovat se na vyučování. Desetileté dítě toho hodně zvládne samo, když má příležitost a cítí, že má důvěru.

Dětí se ptejte samostatně: “Co potřebuješ ode mne, abys mohl... vytřít kuchyň, udělat sám úkoly, prostřít stůl? Je mi jedno, jak bude myčka vyklizená, to je na tobě. Pokud budeš potřebovat s úkolem do školy, přijď. Pomůžu ti, rozhodně v tom nejsi sám.” Všímejte si drobností, které je baví, když se jim něco daří, říkejte to každému zvlášť.

Pokud budete vnímat, že partner nechce po dětech tolik jako vy, nezoufejte. Připomeňte mu, na čem jste se dohodli, že chcete děti vést ke schopnosti umět se o sebe postarat. Zda to, že jim právě zametá cestičku, k tomu vede. To stačí.