Článek
| Dobrý den, máme u pětiletého syna problém s přehnanými reakcemi a vulgarismy. Na jednu stranu je velice chytrý, sám se naučil barvy, velmi brzy mluvil, od čtyř let i sám čte, jde mu i sčítání do deseti, zná hodiny a baví ho mapy. Zároveň je i hodně zvídavý, baví ho pokusy a chce úplně všemu rozumět.Naproti tomu si dlouho na nové prostředí, je nesmělý mezi cizími lidmi, což se mi ale daří zvládat vysvětlováním, že se stydí každý atd.Problém nastane ve chvíli, kdy mu buď něco nejde anebo má vykonávat něco, co nechce. Začne se vztekat a začne být sprostý, tj. začne na nás křičet např.: „Nechte mě bejt, co si to o sobě myslíte (vyloženě používá spojení, která používáme my – viz Co si o sobě myslíš), vy volové/debilové/blbci...” vyplazuje jazyk a křičí na nás, že jsme si začali.Samozřejmě, že ta slova slyšel u nás – ale v jiné souvislosti, protože doma si takto nenadáváme (což neznamená, že nám s manželem občas slovo blbec nebo debil nevyklouzne, což je samozřejmě chyba z naší strany). Jen to slovo použije v takhle vyhrocené chvíli.Netrvá to dlouho a za chvíli se celkem uklidní. Snažíme se mu to vysvětlovat, částečně zabere v klidu mluvit a snažit se ho nejdřív uklidnit, a pak pokračovat, částečně zabírají zákazy. Občas se to dostane do stadia, kdy je potřeba plácnutí po zadku, což vím, že určitě není správné řešení.Jde mi spíš o to, jakým způsobem mu vysvětlit, že se takhle nemůže k dospělým lidem chovat. Ve vzteku takhle totiž začne křičet v podstatě na kohokoli v rodině. Jak ho naučit držet své emoce na uzdě?V jiných situacích, tj. mezi cizími lidmi, ve školce atd., reaguje úplně běžně, je hodný, bezproblémový, máme s tím problém jen v rodině. |
Moc mě potěšilo, jak píšete, že máte bystrého a zvídavého chlapce. Je fajn, když vidíte a dokážete popsat, v čem je chlapec schopný. O synovi i tak přemýšlíte.
V předškolním věku je používání vulgarismů specifické. Děti zjišťují, že jsou slova, na která rodiče reagují jinak. Líbí se jim ten rozdíl. Zajistí si důležitost a pozornost rodiče. Zároveň ho často odzbrojí, protože rodič slyší tak trochu sebe.
Čím více budete dávat pozornost jeho projevům, tím více je budete upevňovat.
Např. slovo „debil” syn zaslechl od rodiče nebo jinde v rozčílení či jinak, tak ho použije taky, vyzkouší, jak funguje. Má však pod tímto slovem jiný význam než rodič a obvykle slovu nerozumí. A proto dokáže použít vulgarismy i vůči rodiči, kterého miluje.
Syn nemá záměr vás zranit. Testuje vaše hranice, testuje vaši reakci. Čemu dáváte pozornost, tomu dáváte význam.
Psychologové ukazují, jak rozvíjet nadané děti. Základem je talent odhalit
Je lákavé a logické synovi vysvětlovat, proč to nemá používat. Ze zkušeností vím, že čím více budete dávat pozornost jeho projevům, tím více je budete upevňovat.
Je možné, že syn už dopředu čeká na reakci, protože pozornost, ať je jakákoliv, je lepší než žádná. Zajistí mu důležitost okamžiku. Zákazy to nevyřeší vůbec, plácnutí po zadku zdůrazní agresivitu, kterou naopak nechcete.
Přemýšlela jste, co synovi tento způsob vyjádření emocí zajišťuje? Proč by to měl chtít měnit?
Je důležité, aby syn mohl prožívat jakékoli své emoce, pocity
Oceňuji, jak se snažíte synovi pomáhat. V předškolním věku děti umí velmi přirozeně mluvit o svých pocitech. Všimla jste si toho u syna? Dokáže říct, maminko, já jsem smutný, jsem naštvaný, zlobím se…? Pokud ano, jak na něj reagujete? Oceňujete, povzbuzujete, jak je fajn, že vám to říká?
Příklad, který uvádíte: „Už si přestaň hrát” - je instrukce a jeho reakce je na tuto instrukci. Děti jsou velmi reaktivní na rodičovské instrukce, obzvlášť, když jsou hodně používány.
„Pospěš si! Jdi se umýt! Už si přestaň hrát! Nedělej to!” Pak obvykle přichází vzdor, agrese, naštvání dítěte. Tím se uvolní od tlaku instruktivního rodiče.
Za stonání dětí mohou i emoce
Pokud si chcete ověřit, jak to máte s pokládáním instrukcí synovi, dělejte si za každou položenou instrukci čárku a máte odpověď.
Místo instrukcí můžete používat popis své potřeby. „Potřebuji, abys začal uklízet. Nachystala jsem večeři.” Ještě lépe je zavolat jej na pomoc s prostíráním nádobí k večeři.
Rozdělte emoci a chování
Pomůže vám, když si rozdělíte synovu emoci a synovu reakci? Emoce je v pořádku, ta na základě něčeho vznikla. Avšak reakce – chování se může syn naučit s vaší pomocí postupně ovlivňovat. Je na každém dospělákovi, jak si s dítětem své hranice nastaví.
1. Popsat co vidíte, slyšíte - „Slyším, jak tě něco naštvalo, nelíbí se mi, když na mě křičíš. Chápu, že to potřebuješ dát ven. Pojď vyboucháme vzteklouna do polštáře.”
2. Postupně můžete alternativním reakcím syna naučit. Nabídnout mu, jak jinak vztek zpracovat.
- mačkání papírových koulí a házení po místnosti vší silou
- kreslení na papír svazkem pastelek a doprovodit zvukem
- nápodoba tygra v kleku na čtyřech – zařvat si jako tygr
Dítě jako zrcadlo rodiče
Dospěláci většinou používají vulgarismy k uvolnění v emocích. Syn si všímá, jak v emočně vypjatých situacích reagujete a má tendenci to opakovat. Můžete si s ním domluvit, že bude vaším pomocníkem s emocemi.
PORADNA: Jak na extrovertní dítě s vysokým egem
Sociální zralost se vyvíjí na základě zkušeností
Píšete, že v jiném sociálním kontaktu nežli v rodině, nepoužívá vulgarismy. Což je skvělá zpráva, protože lze usuzovat, že je používá jen tam, kde si to bezpečně může dovolit.
Rozlišovat kde, kdy a před kým může vulgarismy vyjadřovat je určitá známka sociální vyspělosti.
Akademie rodičovství
Soukromá rodinná poradna, která pomáhá všem členům rodiny. Rodičům odlehčit od starostí a nejistot v jejich rodičovské roli, partnerům i jednotlivcům v jejich různorodých životních situacích, dětem s jejich dospíváním. Sdružuje odborníky, kteří rádi pomohou.
Vytváří a realizuje kurzy i semináře pro rodiče, individuální poradenství a konzultace, rodinnou terapii. Více na Akademie rodičovství.
Přeji vám hodně radostných chvil se synem a trpělivosti při jeho objevování.
