Článek
| Dobrý den, má 4,5letá dcera při usínání stále dumlá palec a drží v ruce plenu. Miluje to. Dojde si do postele zadumlat i několikrát během dne. Nevím, jak ji to odnaučit. Nebo mám čekat, až ji to přejde? Snažila jsem se jí vysvětlit, že bude mít křivé zoubky, ale nedá si říct. Když někam jedeme, jediné, co ji zajímá, je, aby si sbalila plenu.Druhá věc. Dcera si špatně zvykala i na školku, trvalo jí to rok. Nyní tam bude nastupovat její bráška (necelé 3 roky) a ona si to nepřeje. Často opakuje, že bráška do její školky nesmí, že ho tam nechce. Prosím, poraďte mi, jak jim to oběma ulehčit a zpříjemnit. |
Z vašich vět čtu dvě otázky, které spolu mohou souviset. Děti se narodily, pokud dobře počítám, krátce po sobě. Dcerka jako prvorozená tak nemohla mít tolik péče a pozornosti. Mám hypotézu, že si začala uspokojovat své potřeby právě přes dumlání a plenu. Nemám od Vás více informací, tak budu nabízet a věřím, že budete s něčím rezonovat.
Nevím, zda byla vaše dcerka kojená a jak dlouho či zda si vytvořila dumlání palce hned jako náhradu pro uspokojení reflexu sání. Mohlo to začít až postupně po narození sourozence. V každém případě ji to uklidňuje a v kombinaci s plenou jí to navozuje bezpečí.
Dumláním palce vám ale může i dcera sdělovat nějakou potřebu, kterou sama neumí pojmenovat. Není užitečné dceru násilím nebo tlakem odnaučovat od dumlání, s ohledem k jejímu věku je vhodnější zvolit jiné postupy.
Zkuste tedy vyzkoušet:
- Co nejvíce se s dcerou mazlete, lechtejte, hlaďte a masírujte - dcera si dumláním může říkat o zájem a fyzický kontakt, obzvlášť jako prvorozená.
- Všímejte si čehokoliv, za co byste mohla dceru ocenit - oceňte, že si uložila boty, odnesla talíř - dávejte jí tím pozornost.
- Všímejte si, když pomůže bráškovi nebo když se vám líbí, že spolu něco dělají.
- V tomto věku bude moc ráda pomáhat a dělat všechno dospělácké, tak jí to umožněte - podpoříte její sebedůvěru a důležitost (pomoc v kuchyni při vaření, věšení prádla, zametání, luxování).
- Nabízejte dceři velké množství aktivit, které podporují jemnou motoriku - skládačky, stavebnice, lepení atd.
- Oceňte, když si nezapomene vzít s sebou plínu. Dejte jí najevo, že jste si všimla, jak se umí o sebe postarat a jak je moc hezké, že na svoje věci nezapomíná. Pokud možno to nedělejte za ni.
- Když vidíte, že si jde zadumlat, navrhněte jí nějakou jinou činnost, bez toho, aniž byste komentovala dumlání.
- Nepodporujte v komunikaci problém s dumláním, naopak velmi podporujte, aby dcera měla dost pozornosti a měla možnost se cítit, že je v rodině důležitá a oceňovaná.
- Pokud se vám zdá, že výslovnost dcery není v pořádku, konzultujte svou obavu ve školce nebo navštivte logopeda.
- Později, pokud si holčička uvědomí smysl, proč by neměla palec dudlat, a klidně to může být intervence logopedky, která jí řekne, že s palcem v puse L neřekne, tak se můžete dohodnout na spolupráci s dcerkou. Ve chvíli, kdy začne dumlat, řeknete “palec”, a to bude znamení k vyndání z pusy.
- A na závěr pro malou slečnu. Holčičky často v tomto věku baví dělat to stejné, co vidí u maminky. Pokud si upravujete nehty lakem, můžete jí koupit dětský lak na nehty a nalakovat jí také nehty se slovy, holčička s namalovanými nehty si palec do pusy nedává.
Vybavuje se mi holčička, která měla místo pleny roh velkého polštáře. Rodiče jí umožnili ještě v jejích 10 letech jezdit všude s polštářem (když vlakem, tak pouze s povlakem). Sama si na to myslela, sbalila si ho. Nyní je jí 12 let a s polštářem už nejezdí :). A současně jí z dětství nezůstala představa o ní samé, že je divná. Rodiče její potřebu respektovali, a ta postupně ustala.
Nehledejte příčinu – zkoušejte a vyčkávejte, nespěchejte
Další, co řešíte, je, že dcerka nechce, aby šel s ní bráška do stejné školky. Pokud se Vám podaří zkoušet co nejvíce kroků z mé nabídky, s velkou pravděpodobností uvidíte i změnu ve vztahu dcerky k bráškovi.
Určitě jí umožněte prožívat emoce, které jsou spojené s tím, že nechce, aby brácha do školky šel. Současně je důležité vyjádřit svoje hranice v roli rodiče, protože dcera nerozhoduje o tom, kam půjde mladší brácha do školky. Ve slovech to může vypadat například takto: “Slyším, když říkáš, že brášku ve školce nechceš. On tam nebude s tebou, ty si můžeš hrát s kým chceš. O něj se starat nemusíš. Bráška bude chodit do školky, kterou my jako rodiče vybereme. Těším se, až mi povíš nějakou lumpačinu, která se ti ve školce povedla.” Nic víc, takto stačí.
Pokud bude dcerka cítit vaši rozhodnost, nebude mít potřebu jít do opozice. Prvorozené děti jsou velmi kreativní v tom, jakým způsobem dávají rodičům najevo, že chtějí od nich pozornost.
Pokud se o sourozeneckých vztazích chcete dozvědět více, můžete se přihlásit na seminář v naší Akademii rodičovství. V malé skupině rodičů se dozvíte, jak vytvářet jako rodič hezký sourozenecký vztah. Přeji Vám spoustu radostných chvil s dětmi a hodně všímavosti a rozcitlivělosti k tomu, co se dětem daří.
Akademie rodičovství
Soukromá rodinná poradna, která pomáhá všem členům rodiny. Rodičům odlehčit od starostí a nejistot v jejich rodičovské roli, partnerům i jednotlivcům v jejich různorodých životních situacích, dětem s jejich dospíváním. Sdružuje odborníky, kteří rádi pomohou.
Vytváří a realizuje kurzy i semináře pro rodiče, individuální poradenství a konzultace, rodinnou terapii. Více na Akademie rodičovství.
Trápí vás jiné téma spjaté s výchovou dítěte, rodinnými vztahy či závislostí? Poraďte se s našimi odborníky. Své příběhy a otázky nám posílejte na: zenaporadna@seznam.cz.
