Hlavní obsah

Poradna: Jak dětem vysvětlit, že je otec nechce

Novinky, Iva Kyselá, terapeutka z Akademie rodičovství

Když se lidé zamilují, nevidí, neslyší. Na to, jak moc se liší jejich představy o životě, tak přicházejí pozdě, často až po uzavření manželství či narození dětí. Rozvod je pak mnohdy jediným možným řešením. Problém nastává v okamžiku, kdy jsou ve vztahu děti.

Foto: Profimedia.cz

Ilustrační foto

Článek
Ráda bych požádala o radu. Před dvěma roky jsem se svými dětmi (dcera 14 let a syn 12 let) opustila manžela a odešla skoro 200 km za novou prací.Manželství bylo v krizi již od druhého těhotenství. Manžel druhé dítě nechtěl, protože už u prvního trpěl ztrátou své svobody a mé plné pozornosti. I snížení životního standardu, z důvodu ztráty druhého platu, mu nebylo po chuti. Já ale vždy dvě děti chtěla a taková byla i naše domluva společného života.Od momentu těhotenství se otec od syna distancoval. Tvrdil všem, včetně syna, že se neměl narodit, a mě obviňoval ze znásilnění. Syn se narodil s postižením sluchu a zraku. I přes velmi negativní prognózu vývoje jeho vjemů je syn zdravý sportovec (dříve hokej, nyní florbal). Jediné, co zůstalo, jsou brýle. Brýle a šrámy na duši. Trpí nízkým sebevědomím, je citlivý, emocionálně nevyrovnaný a na svůj věk dětinský. Těžko navazuje kontakty. Učí se podprůměrně, ač dle vyjádření psycholožky má zcela normální IQ a známky mezi 2 a 3 by měl v pohodě zvládat. Má deprese, trpí pocitem šikany a již několikrát zvažoval ukončení života. Nyní po náročných 2 letech spolupráce se školou a PPP se situace trochu klidní. Dcera je pohodář. Téměř vyznamenání, přátelská, se spoustou kamarádů a zájmů.Otec se se synem nakonec smířil. Rád se chlubí jeho sportovními úspěchy. Ale pořádný vztah k dětem nemá dodnes. Zvlášť k synovi, který má své problémy. Po našem rozchodu si děti bere 1x měsíčně. Zřejmě z povinnosti. Čtrnáctidenní pobyt dětí o prázdninách vyřešil po svém - odsunul je k jedné známé. Soud povinné návštěvy stanovovat nechtěl. Je vše na domluvě.Celá situace je pro mě nyní velmi schizofrenní. Otec nabídl dceři, že může být s ním. Ta nechce, ač má otce ráda. Syn naopak otce miluje a zcela na něm visí. Každou návštěvu trpím, protože syn při odjezdu brečí. Často mi vyčítá, že jsem nezůstala s ním, nebo aspoň ve stejném městě. Jenže otec nemá zájem. Často děti odmítá. Když mu je nepřivezu, nechce je. Jde raději na oslavu narozenin dětí naší společné známé, než by byl s našimi dětmi nebo je vzal s sebou. Když jsou děti s ním, nedodržuje žádný režim (méně PC, čtení knížek a podobně, protože za to prý mi platí alimenty). Dřív je posadil k PC/TV a sám si dělal své. Teď má novou snoubenku, tak je situace lepší, ale do života už starosti nechce. Stačí mu občasné návštěvy. Po dohodě s právníky alespoň nyní začal hradit část výdajů za cesty. Jezdit si pro děti ovšem odmítá. Na dovolenou s nimi nejezdí.Jak vysvětlit dětem, že je otec nechce? Nechci jim říkat, kolik schválností mi dělá. Že ani neplatí, co u soudu slíbil. Ale ani nechci pořád poslouchat, že by ony rády za tátou jely a já to kazím. Nechci, aby syn měl pokaždé deprese z odjezdu. Nechci, aby syn tátovi psal, že chce být u něj, a on mu odpovídal, že to nejde, že má teď novou tetu.

Velmi si vážím, že s námi sdílíte váš příběh. Vnímám vás jako silnou ženu, která se snaží pro své děti dělat to nejlepší. Nechcete, aby trpěly, a zároveň vnímáte, že se to někde na začátku nevydařilo dobře. Je náročné to unést.

Mé úvahy mohou vycházet jen z toho, co píšete, a zároveň se nemůžu doptat. Jedno velké téma je váš expartner a druhé, jak podpořit syna.

Celým příběhem se prolíná slovo zodpovědnost a nést důsledky svých rozhodnutí

1. Rozhodla jste se mít dítě s člověkem, který říkal, že další dítě nechce. Nevím, zda jste vzala za své rozhodnutí i tak dítě mít vědomě zodpovědnost. Váš expartner svou nechuť k zodpovědnosti a k rodičovství deklaroval. Možná z nezralosti, možná z neschopnosti nést důsledky, které to přináší. Jak se vám podařilo takto náročné období zvládnout? Čemu jste se naučila ve vztahu, který podle vás nefungoval?

2. Dalším velmi zásadním rozhodnutím bylo rozejít se s otcem dětí. Odstěhovat se do vzdálenosti, kdy návštěvy dětí u otce budou vyžadovat překonání pohodlí a zdolání cesty i s náklady. Váš partner se pravděpodobně nikdy s otcovskou rolí, v takové podobě, aby naplnil vaše očekávání, neztotožnil. Nemá důvod překonávat další překážky na cestě k dětem.

Avšak naštěstí jsou děti velké a mohou jezdit za tátou samy dopravními prostředky. Což můžete vzít jako výhodu, protože se rychleji osamostatní. Chcete to? S odstěhováním jste udělala rozhodnutí, které vyžaduje vysokou míru zodpovědnosti.

Rozdílnost životních představ

Vaše životní představy se s manželovými nepotkaly. Proto jste se rozešli. Je zbytečné se sebelitovat nebo házet vinu na exmanžela. On se stejně nezmění. Vy však můžete udělat pro sebe a pro děti mnohé. Nabídněte jim model, jak se takové situace řeší.

1. Udělejte tlustou čáru a vycházejte ze situace, která se děje teď.

2. Vaší povinností není dětem vysvětlovat, že je otec nechce. Nepřebírejte opět zodpovědnost za něj. Nemusíte jim vysvětlovat nic. Můžete s klidem říct, že tomu nerozumíte, a jestli potřebují vysvětlení, ať se zeptají táty.

3. Řekněte jim, že vy se co nejlépe postaráte, aby vám společně bylo dobře. Že jste tady pro ně a kdykoli budou potřebovat podporu nebo „pofoukání”, ať přijdou.

4. Nemějte ambice a očekávání, že se z vašeho expartnera stane starostlivý otec, který bude najednou chtít vychovávat syna, jehož narození nechtěl. Nezměníte ho. Je však pravděpodobné, že v dospívání k sobě najdou cestu a jejich vztah se rozvine.

Jste připravena na to, že se váš syn, dcera v době dospívání přestěhují za tátou? Je možné, že dcera, která je starší, bude přítomnost otce potřebovat dříve a syn si ještě užije vás. Zkuste je respektovat a bez výčitek je nechat, ať si řídí návštěvy u otce oni sami.

5. Můžete udělat mnohé pro to, aby vztah otce se synem a dcerou v dospělosti zafungoval.

Píšete, že se snažíte nemluvit o otci dětí nepěkně, za to máte velké ocenění - to dokáže málokdo -, i když to může být někdy těžké. Hledejte úlevu v něčem jiném.

Nechat děti a jejich otce, ať si společně fungují, jak se jim to daří domluvit. Vy už nemusíte být prostředníkem. Nesnažte se řídit jejich vztah a vnášet svá očekávání, jak by měl vypadat. Zkuste se hodně odpojit. Děti už jsou velké, ony si poradí.

Řešte situace jen tehdy, když vás o to děti požádají. Například syn bude chtít za tátou a ten nechce, syn si přijde postěžovat. Vyslechněte ho, přijměte jeho pocit. Že chápete, že ho to mrzí, i vám je to líto.

Podpořte ho, aby situaci zvládl a nebral si to osobně. On není ten špatný. Povzbuďte ho, aby mohl svému otci říct, co od něj potřebuje, a dokázal mu popsat své emoce. Nejde zařizovat štěstí svým dětem. To se musí naučit ony samy.

Jak můžete podpořit sebevědomí syna?

  • Oceňujte jeho sportovní aktivity a vytrvalost - když se zatím nedaří ve škole, podpořit to, v čem je dobrý.
  • Hledejte denně maličkosti, za které můžete syna popisně pochválit (Všimla jsem si, že sis uklidil oblečení. Mám radost s tebou, že máš radost z florbalu...).
  • Ptejte se, co by od vás potřeboval, aby dokázal říct tátovi své potřeby - jak mu můžete pomoct?
  • Domluvte se s ním, že potřebujete mužskou ruku v domácnosti, s čím by vám mohl pravidelně pomáhat - donést nákup, vyluxovat, něco opravit. Smyslem je nějaká povinnost do společné domácnosti.
  • Věřte mu, že pokud nebude nablízku jeho otec, on si naplnění potřeby otcovské role najde ve své blízkosti (trenér).

To zdravé, co můžete pro spokojený život svých dětí udělat, je starat se o svoji spokojenost. Najděte si něco, co vás bude uspokojovat a z čeho budete mít radost. Nějakého koníčka nebo odreagování s kamarádkou. Děti vás budou potřebovat méně a méně. Budete tak pro ně vzorem mámy, která se postará o sebe i o ně. Děti se budou potřebovat osamostatňovat a vy je budete lépe pouštět, když budete mít svoje zájmy.

Otevřete se pro svůj život, možná se objeví nový partner, se kterým budete sdílet a prožívat nové zážitky, radosti i strasti. Přeji vám hodně sil a respektu.

Akademie rodičovství

Soukromá rodinná poradna, která pomáhá všem členům rodiny. Rodičům odlehčit od starostí a nejistot v jejich rodičovské roli, partnerům i jednotlivcům v jejich různorodých životních situacích, dětem s jejich dospíváním. Sdružuje odborníky, kteří rádi pomohou.

Vytváří a realizuje kurzy i semináře pro rodiče, individuální poradenství a konzultace, rodinnou terapii. Více na Akademie rodičovství.

Trápí vás jiné téma spjaté s výchovou dítěte, rodinnými vztahy či závislostí? Poraďte se s našimi odborníky. Své příběhy a otázky nám posílejte na: zenaporadna@seznam.cz.

Související články

Poradna: Když se matka o své dítě nestará

Matka sehrává v životě dítěte velmi důležitou roli. Bohužel ne vždy si je této role matka vědoma. Někdy se stane, že svůj vlastní život upřednostní před...

Výběr článků

Načítám