Článek
V manželství se mi však vymstil mírou vrchovatou. Jsem vdaná poprvé a můj manžel podruhé. Z prvního manželství má syna Radka, kterému je dnes čtrnáct let. Spolu máme šestiletého synka. Začali jsme spolu chodit před deseti lety. Už během známosti probíhala většina našich schůzek i víkendů v přítomnosti Radka. O romantice nemohla být řeč. Vše se přizpůsobovalo jemu. Jeho matka se o něj nikdy moc nestarala. Asi proto jsem měla pocit, že je nutné, abych se o něj starala já.
Pak se nám narodil Jenda. Já jsem byla doma a Radek u nás trávil víkendy. Zvykla jsem si. Hodná holka si přece zvykne na všechno. Krize nastala před dvěma roky, kdy se jeho matka rozhodla, že si půjde v životě za svým a nebude se omezovat. Je jí fuk, že se kvůli tomu budou muset omezit jiní. Radek se k nám nastěhoval natrvalo.
Okolí mě sledovalo, jak se budu chovat jako macecha. Jestli nebudu jako ty zlé ženské z pohádek. Tak jsem zase dělala to, co se ode mě očekávalo. Ovšem za cenu, že jsem obětovala své city, názory i přesvědčení. Přijala jsem za všechno veškerou odpovědnost a manžel mě v tom nechal plácat. Radek je v pubertě. Má problémy ve škole kvůli svému chování. Není divu. Jeho dětství bylo složité. Měl matku k ničemu, málo lásky a k tomu pocit, že je nechtěný. Navíc musel úplně změnit prostředí.
To jsem ochotná pochopit, ale zůstala jsem na jeho výchovu sama. Všechno obtížné a nepříjemné jsem musela řešit já. Prospěch a konflikty ve škole, nekázeň v kroužcích, nelehkou komunikaci s jeho matkou, prostě celou jeho výchovu. Často jsem plakala a prosila manžela, aby mi pomohl. On místo toho, aby vychovával syna, vychovával mě. Říkal mi, co dělám špatně. Mockrát jsme se pohádali a já končila v slzách.
Radek cítil, že má v tátovi zastání, a byl o to drzejší. Já jsem navíc byla v roli nevlastní matky nejistá. Nevěděla jsem třeba, jestli ho jako macecha můžu trestat. Stále se ode mě chce, abych byla silná, ale já nejsem. A už nemůžu dál. Ztratila jsem i pocit intimity se svým vlastním synem. Když se mu věnuji, je u toho vždycky Radek. Začala jsem utíkat do práce. Tam je veselo a dočkám se tam i ocenění. Doma jen sloužím, na zábavu si pánové stačí sami. Řešení vidím v útěku. Asi vezmu své dítě a odstěhuju se pryč.
Z vašeho dopisu jsem pochopila, že řešíte několik problémů najednou. Jeden vyplývá z druhého, případně se vzájemně zesilují. Všechno jste se snažila vyřešit tak, jak je vám to vlastní, tedy jako „hodná holka“. Ne tak, jak to vy sama cítíte jako správné. Je tedy zákonité, že jste musela skončit na dně.
Macecha a otčím - nejtěžší role v životě
Přijmout a vychovávat cizí dítě, které je v pubertě, by bylo těžké pro každého. Natož pro mladou ženu, jako jste vy, která na takový úkol nebyla připravená. Navíc jde o dítě poznamenané ne zrovna harmonickou a jednotnou výchovou.
Příchod chlapce do rodiny byla velká zátěž pro všechny zúčastněné. Vy i manžel jste to podcenili. Asi vám rychle došlo, že je velký rozdíl mezi tím, když k vám přijde domů jednou za týden a když u vás trvale bydlí. Těžké to ale není jen pro vaši rodinu, ale také pro něj, i když trochu jinak.
Měli jste o tom s manželem – a pak společně s Radkem – otevřeně mluvit. Jasně hrozící problémy pojmenovat. A ne se tvářit, že to přece musí dobře dopadnout. A ještě by to mělo naplnit představy okolí, kterému do toho ale nic není.
Měli jste stanovit jasná pravidla, aby se vám vše podařilo zvládnout co nejlépe. Chlapec byl už dost velký na to, aby to pochopil. Dali byste mu najevo, že víte, jak je to složité i pro něj. A že o tom může mluvit. A ne aby na sebe upozorňoval nevhodným chováním, drzostí a pubertálními provokacemi. Měli jste vymezit mantinely a pravidla hry. Každá hra přináší odměny a výhry, ale také sankce, pokud se pravidla nedodržují.
Poradna: Jak úspěšně přežít pubertu svých dětí
Když jsou všem jasná a přijmou je po společné debatě, musí je závazně dodržovat. I pubertální kluk přijme trest, když ví, že porušil pravidla. Pro vašeho manžela to bylo jednodušší. Synové jsou jeho vlastní. Proto nechápal vaši nejistotu. Neuvědomil si, že je rozdíl, když dá klukům pohlavek on a když to samé udělá jeho synovi macecha.
Druhou kapitolou je, že rodič, o jehož dítě jde, má nést hlavní díl odpovědnosti. Za výchovu i za výuku. Měl by mu věnovat co nejvíce svého času. V tom váš manžel chybil. Ale určitě vás nechtěl záměrně deptat. Prostě mu tohle všechno nedošlo. Naivně předpokládal, že to půjde samo.
Je třeba vyrůst v dospělou ženu. Ta asi nebude tak poslušná. Bude umět říct NE. Bude schopná mluvit o svých potřebách i emocích a navíc zůstane svá
Vy byste teď měla řešit svůj osobní problém: tu hodnou holku ve vás. Zkuste se s ní vyrovnat pomocí psychologa. Aby vás nenutila žít proti vašim pocitům a přesvědčení. Nenutila vás zapírat vaše city. Zkuste vyrůst v dospělou ženu. Ta asi nebude tak poslušná. Bude umět říct NE. Bude schopná mluvit o svých potřebách i emocích, navíc zůstane svá.
Když to neuděláte, bude vám hodná holka neustále komplikovat život. Hlavně pak ve složitých situacích. Psycholog nebo párový terapeut vám umožní, abyste porozuměla sama sobě a pochopila se. To vám pak pomůže řešit i rodinnou situaci. Útěkem byste nic nevyřešila. Navíc byste utíkala jen sama před sebou.