Článek
| Dobrý den, dceři je 16 let a od mala byla živější než její starší sestra, ale jinak s ní nebyly žádné větší problémy. Vše se změnilo před více jak půl rokem, kdy začala kamarádit s romskými dětmi a šla z jednoho průšvihu do druhého. Snažili jsme se jí domlouvat, trávit s ní víc času a také ji i více hlídat, ale nic nepomáhalo. Následně jsme přistoupili na zákazy, ale ani ty nezafungovaly. Dcera si mezi Romy našla i svého partnera, zamilovala se a problémů neustále přibývalo.Dělá nám jen ostudu a opravdu si s ní nevíme rady. Bohužel mám i velké obavy, že jestli to takto půjde dál, ani školu nedodělá.Přitom než se dostala do této party, měla moc hezký vztah se svými sestrami i se mnou. Nyní od ní začínají dávat ruce pryč i její sestry, které se za ni stydí. Kvůli neustálým problémům jsme několikrát skončili i na sociálce a několikrát nám ji pomáhala hledat Policie ČR.Bohužel nás vůbec neposlouchá a ani si nepřipouští, že to všechno děláme především pro ni.Samozřejmě si uvědomuji, že kdybych jejího přítele přijala a dovolila jí se s ním stýkat, že by neměla důvod utíkat, ale to přece po mně nemůže nikdo chtít, abych ji nechala ničit si život. |
Chápu, že prožíváte nelehkou situaci. Vychovala jste tři dcery, což je obdivuhodné. Každá je nejspíš jiná, a podle vašich slov si jedna zvolila specifickou cestu dospívání, včetně kamarádství a partnerství.
Vypadá to, že romský přítel dcery má něco, co nenašla u jiného chlapce. To ještě neznamená, že se stane jejím životním partnerem. Možná jí má ukázat cestu, kterou, když si dcera projde, bude lépe vědět, co nechce. A v 16 letech se hledá, dobrodružství je tedy i u ní na prvním místě a zamilovanost zaslepuje.
Ptala jste se dcery, co na příteli obdivuje? Co ji láká na prožívání situací, které ji pak dostanou do průšvihu? Kdo ty situace za ni řeší, když není plnoletá?
Vím, že kontexty a předsudky mohou být silné. Co je pro vás na této situaci nejtěžší? Je něco, s čím jste v pohodě? Na šikmou plochu se dcera může dostat s kýmkoliv.
Jak jí věříte, kde jsou její obranné mechanismy, kdy ona sama dokáže uvědomit si, že to, co dělá, už je problém? Hodně to souvisí s životními hodnotami, které jako rodina žijete a dcera se s nimi v dospívání buď ztotožní, nebo hledá své.
Zkuste si na chvíli „půjčit” dceřinu hlavu a najít aspoň něco, čím si její pohnutky vysvětlíte.
- Co asi na příteli obdivuje?
- Co ji nejspíš láká na situacích, které ji pak dostanou do průšvihu?
- Kdo za ni řeší situace, když není plnoletá?
- Je někdo v rodině, ke komu má důvěru?
- Jak funguje biologický otec dcery?
Nedívejme se na jedince podle toho, jak vypadá, ale jaký je člověk.
Jak vám zní varianta, že přítele dcery pozvete k vám domů?
Jaký člověk dceřin přítel je, zjistíte, když ho alespoň trochu „poznáte”. Tímto gestem dáte dceři jasně najevo, že vám na ní záleží.
Píšete, že jste měly hezký vztah. Na co můžete navázat? Co vám fungovalo? V čem na vás dcera dá?
Zákazy ještě více podpoří touhu k rebelii
Chápu, že vás situace vede k rychlému řešení, a tím je zákaz. Zkušenosti říkají, že co dcera bude hodně chtít, dosáhne toho a váš vzájemný vztah hodně utrpí. Ne nadarmo se říká, že „láska hory přenáší” a ani zákazy ji nezastaví.
Proto si myslím, že je užitečnější si s dcerou sednout a hodně otevřeně si o společné situaci promluvit a domluvit pravidla.
Popište své pocity např.: „Holčičko moje, ano přiznávám, hodně mě překvapilo, do koho ses zamilovala. Avšak záleží mi, abychom spolu měly hezký vztah, tak nabízím tlustou čáru. Nebudu ti vztah zakazovat, ale potřebuji si s tebou domluvit jednoduchá pravidla.”
Pro inspiraci několik pravidel
- Jako deštník nad vším je vaše částečná právní zodpovědnost, neboť dcera není plnoletá, to zdůrazněte - je to i vaše ochrana.
- Zkuste společně najít nějaký průnik bez zákazu vídat se s přítelem, v 16 letech má mít svá pravidla.
- Žádná sociálka, žádný průšvih - pokud ano, řeší si ho sama.
- Zdůrazněte důležitost dokončení školy jako podstatné pravidlo.
Zeptejte se dcery, co by od vás potřebovala, aby tato pravidla dokázala dodržet. Že vás zajímá, co prožívá. A ráda byste jí lépe rozuměla.
V případě, že pravidlům nedostojí, zeptejte se, zda ví, jaké jsou vaše rodičovské možnosti (ujasněte si, jaké jsou - dokážete dceru nechat umístit do výchovného zařízení nebo střediska výchovné péče?).
Když jsem četla váš dotaz, vybavil se mi francouzský film „Co jsme komu udělali”. Je o rodičích tří dcer, kteří těžko mentálně zvládali jejich exotické partnery.
Každá máma chce pro své dítě to nejlepší, ale jak dopředu víme, že naše přání je to nejlepší?
Čas může zařídit mnohé a důležitá je vaše víra v dceru, že postupně přes nabyté zkušenosti svůj život zvládne.
