Článek
Jakmile dítě vstoupí mezi dospělé, je už jen na něm, jak se postaví k neplacení vlastního výživného. V praxi to znamená, že musí navázat na vyjednávání s rodičem a případně převzít vymáhací proces u exekutora, ale již pod svým jménem. Bohužel velká většina dětí se svého práva na výživné raději vzdá.
„Často se setkáváme s případy, kdy výživné vymáhá rodič, ale jakmile je potomek plnoletý, povinnost přechází na něj a on ve vymáhání neumí pokračovat. Což je samozřejmě velká nespravedlnost, zvláště s přihlédnutím k tomu, že vysoká škola a s ní spojené náklady ho teprve čekají,“ upozorňuje Petr Sýkora, ředitel programu VašeVýživné.cz, který zdarma pomáhá s vymáháním alimentů.
„Doba se naštěstí mění a díky větší informovanosti i novým možnostem se už ani středoškoláci nebo vysokoškoláci nemusí bát ozvat.“
Konfrontace s vlastním rodičem v takových případech samozřejmě není příjemná věc. Vymáhání výživného je chtě nechtě běh na dlouhou trať plný stresu, který nemá vítěze, ani když je spravedlnosti učiněno zadost. Proto je mnohdy lepší využít asistenčních programů, které jsou zdarma a dětem nabídnou osobního asistenta, který je celým procesem provede, najde nejvhodnější řešení a bude je zastupovat při všech jednáních.
Vymáhat výživné lze až deset let zpětně
Pokud dítě od svého rodiče nikdy nevidělo ani korunu, nemusí mít strach. Dlužné výživné je možné vymáhat i zpětně, a to až 10 let.
„Máme i případy, kdy se nám podařilo vymoci výživné, které rodič neplatil od deseti let věku dítěte. Díky částce mohla rodina splatit půjčky, které měla, znovunastavení pravidelných plateb pomohlo žákovi začít studovat lékařskou fakultu. Přesně tohle jsou okamžiky, kdy jasně vidím, že naše snažení má smysl,“ zmiňuje Sýkora.
„Docela nám pomohlo i to, že dnes je možné dlužníkovi pozastavit řidičské oprávnění, i u studenta nad 18 let. Pro mnohé z těch, co prostě platit nechtějí, ale peníze mají, je to pádný argument, proč se k povinnosti po letech postavit čelem.“
Výživné se platí, pokud se potomek soustavně připravuje na zaměstnání
Na výživné po osmnáctém roce života nemá mladý člověk právo automaticky. Rodič rozhodně nemusí platit výživné na potomka, který by si mohl bez problému vydělávat, ale nechce se mu.
Výživné náleží pouze nezaopatřeným. Těmi jsou jen v okamžiku, kdy se soustavně připravují na budoucí povolání – což prakticky představuje denní studium střední, vyšší odborné nebo vysoké školy. Je to zkrátka něco za něco. Pokud však ´dítě´ studuje svědomitě, není jediný důvod, aby mu rodič nepřispíval výživným třeba na zaplacení koleje.
„Často se setkáváme s kritiky současného nastavení, kteří by studentům nad osmnáct let výživné nejraději neplatili vůbec. Mám pocit, že tihle lidé už zapomněli na to, kolik času i peněz škola bere. A je jasné, že pouze jeden rodič, zvlášť když je doma dětí víc, to nemůže utáhnout,“ zmiňuje odborník.
„Zaplatit kolej ve velkém městě, dojíždění domů, nákup pomůcek, to jsou věci, které při náročné škole z brigády prostě nezaplatíte.“
Jakmile ale mladí navštěvují školu sporadicky a nepřistupují ke studiu svědomitě, může rodič požadovat navrácení proplaceného výživného. Soudy už takovou situaci řešily. Stejná situace nastává, pokud školu přestane potomek navštěvovat, ale formálně je ještě studentem. Přestože neexistuje žádná „oznamovací povinnost povinnému“, lidé z praxe to rozhodně doporučují.
Pokud se náhodou stane, že po studiu potomek skončí na pracovním úřadě, vyživovací povinnost rodiče skončila. V takovém momentě musí požádat o pomoc stát, který mu zajistí odpovídající příspěvky.