Osmiletý Jiřík podstoupil již 40 operací. I přes své potíže je stále veselý a zvídavý

Po zcela bezproblémovém těhotenství to byl pro rodiče velký šok. Jiříkova diagnóza zněla těžká forma atrézie jícnu s dolní píštělí a k tomu rozštěp průdušnice. Podle lékařů bylo jedinou chlapcovou šancí na dobrý život podstoupit několik rekonstrukčních operací, z nichž každá s sebou nesla značné riziko, že se jeho stav ještě více zkomplikuje.

První operaci Jiřík podstoupil dva dny po porodu. Několik týdnů poté byl udržován na přístrojích, než mu mohla být provedena tracheostomie. Druhou operaci absolvoval ve čtyřech měsících a třetí v necelém roce. Bohužel v následujících měsících následovalo několik dalších chirurgických zákroků v celkové anestezii, které vedly k dalším problémům. Nejzávažnější byl hydrocefalus, kvůli kterému musel být Jiříkovi voperován tzv. shunt, který z jeho hlavy odvádí přebytečný mozkomíšní mok do břicha, aby nedocházelo k poškození mozku.

Jiřík tak první roky života trávil převážně po nemocnicích. Dnes má za sebou více než 40 operací a zákroků, kromě tracheostomie, skrz kterou dýchá, a shuntu má ještě jejunostomii, s jejíž pomocí přijímá potravu. Přestože je péče o Jiříka velmi náročná, rodiče se snaží, aby se rozvíjel, a pokud možno dělal maximum věcí, které má rád. Navzdory svému hendikepu je totiž velmi veselý, společenský a zvídavý kluk.

Bohužel nikdy nebude zcela samostatný, a to nejen kvůli středně těžké mentální retardaci, ale i stomiím, které vyžadují, aby byl neustále pod dohledem někoho, kdo zvládne vykonávat všechny specifické úkony, od odsávání tracheostomie, inhalace přes převazování a výměny jejunostomie až po napojování na speciální pumpu.

I proto bylo velmi složité najít pro Jiříka školu. Přestože bydlí v Plzni, tedy ve velkém krajském městě, rodiče zde nenašli žádnou instituci, která by byla schopna Jiříkovi zajistit všechny jeho potřeby. Nakonec jim byla doporučena speciální škola v Merklíně, kam Jiřík velmi rád chodí a kde dělá velké pokroky. Dopředu ho posouvá i fakt, že se může začlenit mezi stejně staré děti.

S docházkou do školy ve vzdáleném Merklíně však rodině vyvstaly další potíže kvůli neustálému dojíždění. „Každý den ráno Jiříka vozím do školy, kde je 4 hodiny, poté jej vyzvednu a společně se vydáváme na rehabilitace, cvičení nebo na kontroly k lékařům. Denně tak najezdím více než 120 kilometrů, což se začalo odrážet i na závadách našeho starého auta, které pomalu a jistě přestává sloužit. Koupit nové vozidlo si ale z rodinného rozpočtu nemůžeme dovolit,“ svěřila se maminka Jiříka.

Rodina se proto rozhodla založit na Doniu sbírku a požádat dárce o pomoc. Jen díky jejich dobrosrdečnosti mají naději, že i nadále bude Jiřík chodit do školy a dojíždět na potřebné rehabilitace a kontroly k lékařům.