Článek
Odborníci odhadují, že za deset let od sčítání lidu v roce 1991 ubylo asi 80 tisíc úplných rodin. V šedesátých letech dvacátého století tvořili průměrnou českou rodinu tři lidé. Dnes vychází podle statistiky na rodinu číslo 2,5. Tedy 0,5 dítěte na rodinu.
Statistiky uvádějí mezi úplné rodiny soužití manželů, ale také druha a družky případně jejich děti. V současné době je evidováno 580 tisíc neúplných rodin. Většinou se jedná o ženy s nezletilým dítětem nebo více dětmi. V roce 2001 se narodilo 90 tisíc dětí z toho 20 tisíc jako nemanželských.
Nemanželské děti se rodily i v dávné historii. Již za Napoleona I., kdy Francie byla na vrcholu velmocenského rozmachu, bylo v Paříži div ne každé druhé dítě nemanželské. Napoleon nařídil, aby nalezince byly zřizovány v každém departementu, a vydal velice pokrokový zákon na ochranu těchto "dětí vlasti", jak byly úředně nazývány. Ve srovnání s tímto, jsou naši mladí lidé stále ještě velice staromódní, jelikož u nás má manželství stále ještě vysokou prestiž.
Známý psycholog Zdeněk Matějček říkal: "Tam, kde je vztah mezi mužem a ženou vskutku hluboký a vstupují-li do něho jeden i druhý se zdravými a zralými rodičovskými postoji, pak pro jejich děti není nijak podstatné, má-li tento svazek úřední potvrzení či nikoliv." V dnešní době kdy rozvodů neustále přibývá, roste i nedůvěra v manželství. Rozchod je přeci jen snazší než rozvod. Navíc rozejít se člověk může kdykoliv, přičemž rozvod musí projít soudem.
Děti potřebují především životní jistoty
Pro děti jsou některé psychické potřeby vskutku základní a "životodárné". V tomto případě je to především potřeba životní jistoty a zdravé pozitivní identity. Nejsou-li tyto potřeby v náležité míře uspokojovány, je tu vždy nebezpečí, že dítě bude trpět určitým životním ochuzením (psychickou deprivací) a že jeho zdravý duševní vývoj bude přinejmenším ohrožen.
Nejsou-li rodiče ochotni přijmout životní závazek soužití a společné péče o dítě, nutně oslabují pocit životní jistoty svého dítěte a zatemňují mu orientaci v rodinných vztazích. "Kdo je ten muž, který se jmenuje jinak než já? Který se někdy chová jako otec a někdy ne? Který může a nemusí s matkou žít? A proč to u nás není jako u druhých dětí?" Takovým otázkám se posléze sotva můžeme vyhnout a těžko můžeme odpovědět způsobem, který by byl pro dítě pochopitelný a přijatelný.
"Lidé by měli mít děti, jen které chtějí mít, s tím, s kým je chtějí mít, a měli by svému potomstvu společně vytvořit prostředí citově vřelé a stálé! Vyjádřit toto odhodlání veřejně a přijmout závazky, které z toho plynou, znamená, že to myslí vážně - a že nemyslí jen na sebe, ale i na budoucnost svých dětí," říkal Matějček.
Přesto by se děti neměly rodit do manželských rodin za každou cenu. Pokud si pár evidentně nerozumí, rozhodně jejich vztah nezlepší manželství. V neharmonické rodině dítě mnohem hůře prospívá, než žijí-li rodiče odděleně či bez oficialit, ale v pohodě a harmonii. Na to by se nemělo zapomínat.
Psychická deprivace :
**je to stav, který vzniká, jestliže dítě nemá uspokojovány základní psychické potřeby v dostačující míře a po dosti dlouhou dobu.
**jde tedy o vážné narušení psychického vývoje, může se projevit v celé struktuře osobnosti, v chování, v sociálním začlenění, v celé životní orientaci.
Zdroj: Škola rodičů, Zdeněk Matějček, nakladatelství Maxdorf