Některé dívky začínají se sexuálním životem již ve třinácti letech

„Mnozí náctiletí sex vůbec nespojují s citovým vztahem, je to pro ně jen akt a vstup do dospělosti. Mají první pohlavní styk tzv. na zaučenou s kamarádem nebo s kamarádkou,” upozorňuje na své zkušenosti dětská lékařka Ludmila Vomelová.

Bohužel jim dost často také chybí vědomosti ohledně sexuální výchovy. Nevědí, proč používat kondomy, nevědí o možnosti nechtěného těhotenství, neuvědomují si riziko přenosných chorob.

„Některé slečny, které za mnou přicházejí, se diví úplně všemu. Zapomenou si vzít antikoncepci, mají nechráněný styk, zjistí, že jsou těhotné a nechápou, jak se to mohlo stát. Nebo přijdou a udiveně se ptají, proč je, cituji, „dole všechno svědí“. Když situaci probíráme, najednou z nich vypadne, že měly náhodný styk s někým, koho znaly sotva hodinu, samozřejmě bez kondomu,” přidává své zkušenosti gynekoložka Simona Motlová.

„Někdy mám pocit, jako by i tušily, co se může stát, ale z nějakého důvodu si myslí, že jim se to vyhne,“ dodává Motlová.

Řada rodičů je přesvědčena, že se tyto problémy netýkají jejich dětí, ale jen dětí ze sociálně vyloučených oblastí. Je to jeden z největších omylů.

Nahodilé sexuální kontakty nejsou doménou pouze učilišť či základních škol, vyskytují se běžně i v elitních vzdělávacích ústavech a tedy i v rodinách matek lékařek, učitelek, vysoce postavených manažerek a dalších prestižních povolání.

„Myslím si, že dnešní mladá generace je obrázkem toho, jaké poměry panují v jednotlivých rodinách. Zatímco synům udává výchovný vzor jejich otec, tak u dcer je to především matka. Proto postoj dcer k prvním i dalším sexuálním zkušenostem je právě vizitkou nás maminek,“ upozorňuje lékařka Jana Martincová.

Právě jí a gynekologům pak náctileté dívky denně adresují své zoufalé dotazy ve chvílích, kdy si najednou v sexu nevědí rady. Lépe řečeno po sexu. Nevědí, zda náhodou nepřišly do jiného stavu, zda se nenakazily apod. Jejich předchozí sebejistota, kdy si myslely, že vědí vše, je pryč.

Bohužel je to dáno i zkreslenými informacemi na internetu. „Děti místo toho, aby získaly informace právě od rodičů, jsou mnohdy odkazovány právě na internet. Tam jsou informace ale mnohdy naprosto zkreslovány,” upozorňuje Martincová.

Když se pak u dotyčných při prvním sexu nedostaví několikanásobný orgasmus, nebo penis ochabne hned po ejakulaci, jsou z toho trochu vedle. Na internetu měl chlapík v pornu přece několikahodinovou erekci a paní, se kterou to dělal, také vzdychala z vyvrcholení několikrát. Jistě. Pouze tam zapomněli našim dětem „hodit“ titulky ve smyslu: „Erekce je farmakologicky navozená – tedy léky, a orgasmus pornoherečka předstírá.“

Není divu, že po těchto prvních střetech reality s internetem dospívající plánují návštěvu sexuologa s dotazem, zda jsou v pořádku. Respektive neplánují, protože své dotazy opět vloží na internet, kde se jim s radou může ozvat kdokoli. Ten se navíc jejich problémy může bavit nebo také ukájet. Většina dětí je přitom naprosto v pořádku, jen jim nikdo zdravě nevyvažuje informace získané na internetu.

Mnozí rodiče se přitom z tohoto pohledu spoléhají na školu. Jsou přesvědčeni, že se zde o sexuální výchově děti dozví vše potřebné. Ale to jsou na omylu. V počtu hodin, které na to učitelé mají, to jednoduše ani není možné. Ve škole by měly děti získat jen základní fakta týkající se lidské reprodukce. Vše ostatní je už na rodičích.

„Rodiče jsou odpovědni za to, jaké hodnoty si děti z domova odnesou,“ vysvětluje lékařka.

Hovořit s vlastními dětmi otevřeně o sexu není jednoduché. Zvláště když jsou v pubertě, kdy na své rodiče pohlížejí jinak, podceňují je, mají sklon vše bagatelizovat.

„V takové situaci je vhodné obrátit se na staršího sourozence nebo blízkého příbuzného. Často se stává, že to, co dospívající považují od vlastních rodičů za naprostou pitomost, od tety nebo staršího kamaráda přirozeně přijmou,“ přichází s nápadem sexuoložka Petra Sejbalová.

Bohužel mnozí rodiče a jejich děti jsou si i v běžném životě velmi vzdálení, komunikace mezi nimi má často ráz neformálního jednání, místo slov plných pochopení. Proto je v daný okamžik lepší vsadit na další členy široké rodiny.

„Nejdůležitější je otevřenost, mluvit s dětmi na rovinu. Jenom tak se na nás vždy, když budou potřebovat, s důvěrou obrátí. Jenom tímto přístupem si s nimi můžeme vybudovat úzký, důvěrný vztah. A kvalitní vztahy jsou alespoň pro mě v životě to nejdůležitější,“ radí Jana Martincová.

Sexuoložka Petra Sejbalová doporučuje sexuální výchovu na příkladech: „Lepší, než si sednout a cíleně se bavit, je využít nějaké situace, která je k tomu vhodná. Rozpovídat se o někom, kdo měl problémy, vznikne tak přirozený rozhovor.“

Řešením může být i kniha se sexuální výchovou. Počítejte ale s tím, že jako první, co děti udělají, když knihu obdrží, protáhnou obličej a „hodí oči v sloup“. Velmi brzy je ale přistihnete, jak si knížku tajně čtou pod peřinou.

„V určité fázi je vhodné, aby si dítě veškeré informace utřídilo do celku, vytvořilo si komplexní náhled, vědělo, že se ve chvíli, kdy bude potřebovat, může podívat do kvalitního zdroje. I já se z knihy hodně poučila, a to při ověřování informací, doplňování zkušeností odborníků. Proto v nadsázce říkám, že by si knížku nejdříve měly přečíst matky, než ji věnují dcerám. Nejen kvůli odborným informacím, ale aby viděly, jaký vztah se dá ideálně navázat s dcerou,“ protože, jak dodává sexuoložka Petra Sejbalová: „Obecnou vlastností pubertálních dětí je, že se tváří, že všechno vědí, nejenom v sexuální výchově, ale i v matematice, tváří se, že jim rodič nemá co vysvětlovat, odmítají, aby se rodič s nimi na toto citlivé téma bavil.“ Proto mohou snáze přijmout informace z nezávislého zdroje.