Nejčastější mýty o pěstounství, které lidem brání v rozhodnutí do toho jít

Svatba pro pěstounskou péči rozhodně není podmínkou. O svěření dítěte do péče může žádat kdokoli – manželé, životní partneři, stejnopohlavní páry i singles. Klíčový je hlavně vztah k dětem a chuť pomoci, ne manželství.

U nesezdaných párů soud svěří dítě do péče jednoho z nich, i když se na výchově podílejí samozřejmě většinou oba společně.

„Pěstouny mohou být rodiny s mladšími i staršími dětmi, bezdětné páry i lidé bez partnera. Nejdůležitějším předpokladem je mít hezký vztah k dětem, energii a chuť pomoci potřebnému dítěti, ochotu na sobě pracovat a stát se součástí systému ochrany dětí,“ popisuje Klára Laurenčíková z Výboru pro práva dětí.

Každý, kdo se touží stát pěstounem, může dopředu upřesnit, o jaké dítě chce a dokáže pečovat. Ještě předtím, než vás na krajském úřadě či Magistrátu hl. města Prahy zařadí do evidence osob vhodných stát se pěstouny, důkladně s odborníky proberete, jaké dítě jste připraveni přijmout i jaké děti pomoc pěstounů reálně potřebují.

Budete mít tedy i prostor zhodnotit své limity a konkretizovat, na co se příliš necítíte a v čem byste si nevěřili, např. ohledně věku dítěte, jeho zdravotního stavu nebo počtu přijímaných dětí.

„Krajský úřad tyto představy zohledňuje a při zprostředkování pěstounské péče zvažuje pečovatelský potenciál. Následně pečlivě vybírá, která rodina je pro dané dítě nejlepší. Někdy věci naberou rychlý spád a telefon s dobrou zprávou může zazvonit kdykoli, jindy zaberou několik týdnů i měsíců,“ vysvětluje Milena Johnová, radní hl. m. Prahy pro sociální politiku a zdravotnictví.

Na utváření každé osobnosti a charakteru mají vliv geny, prostředí a také náhoda. Děti v náhradních rodinách se vypořádávají s různými traumaty a těžkými životními zkušenostmi a je pro ně nesmírně náročné vnímat svět jako bezpečné místo, kde mohou opět důvěřovat lidem.

Je pravda, že vychovávat dítě v pěstounské péči často znamená čelit těžkým tématům. Opožděný vývoj v důsledku zanedbané výchovy, týrání, zneužívání, smrt rodiče, rodič ve výkonu trestu, zdravotní znevýhodnění, duševní poruchy, menšinové etnikum. Nicméně to všechno se dá zvládnout.

Na pěstounství nikdy nebudete sami. Poradenství a podporu poskytují doprovázející organizace s psychology a dalšími odborníky, kteří pomáhají upevňovat vztah mezi náhradními rodiči a dětmi. Rady a oporu přináší i silná komunita pěstounských rodin a v neposlední řadě přirozeně také nejbližší okolí, jako jsou širší rodina, přátelé a známí.

Děti s takovou historií o to víc potřebují pomoc vyrovnat se s jejich nejistotou a nesnázemi. Pěstouni jim svým citem a vřelostí pomáhají vybudovat zdravou sebedůvěru a najít si své místo ve společnosti. Každé dítě potřebuje být přijímáno takové, jaké je. Musí cítit, že někam patří a že něco dokáže.

Rozlišujeme pěstounskou péči na přechodnou dobu a tzv. dlouhodobou pěstounskou péči. Zatímco v pěstounské péči na přechodnou dobu by děti zpravidla neměly setrvat déle než jeden rok, tzv. dlouhodobá pěstounská péče může trvat až do zletilosti dítěte, a i poté často dítě zůstává součástí náhradní rodiny.

Pěstouni na přechodnou dobu zajišťují tzv. krizovou péči o děti, během níž je biologické rodině dítěte dáván prostor, aby si upravila své podmínky a dítě mohla převzít co nejdříve zpět do své péče. Pokud se rodičům nepodaří upravit si své podmínky natolik, aby mohli zajistit adekvátní péči o děti, je třeba dětem vyhledat jiné stabilní rodinné prostředí. Úřady pak pro děti vyhledávají nejčastěji vhodné tzv. dlouhodobé pěstouny.

I po svěření dítěte do tzv. dlouhodobé pěstounské péče se ale může stát, že si jejich rodiče upraví své podmínky natolik, že se děti budou moci vrátit do jejich péče.

O případném návratu dítěte do původní rodiny rozhoduje vždy soud, který posuzuje, co je v nejlepším zájmu dítěte. Stává se tak, že dítě až do zletilosti vyroste v pěstounské rodině a stane se jejím právoplatným členem. Zároveň ale zná svoje kořeny, své biologické rodiče a díky znalosti celého svého životního příběhu chápe, proč u biologických rodičů nemůže vyrůstat.

Pěstouni nemají k dětem vyživovací povinnost, nejsou jejich zákonnými zástupci, je zde snaha o zachování pravidelného kontaktu dítěte s jeho biologickou rodinou.

Pěstouni jsou ze strany státu za jejich péči o přijaté děti podporováni dávkami pěstounské péče, pěstounské rodiny jsou také v pravidelném kontaktu se sociálním pracovníkem, popřípadě dalšími odborníky, psychology atd.

Adoptivní rodiče se naproti tomu stávají zákonnými zástupci dětí a jsou zapsáni do rodného listu dětí namísto jeho rodičů. Adoptivní rodiny již nepřijímají žádnou zvláštní finanční podporu z veřejných financí a nemusejí být ze zákona v kontaktu se sociálními pracovníky a dalšími odborníky.

Většina dětí v kolektivních zařízeních je vhodná jen k pěstounské péči, jen skutečný zlomek z nich ztratí své rodiče úplně a stanou se tzv. právně volné pro osvojení.

Na rozdíl od ústavní výchovy je principem pěstounské péče rodina se stálým náhradním rodičem nebo rodiči. Život tady se tak podobá životu v běžné rodině, takže dítě může zakusit zcela přirozenou atmosféru domácího prostředí a odnáší si naučené vzorce chování pro fungování v běžné rodině.

Každé dítě má právo vyrůstat v rodině. Kromě jídla a oblečení potřebuje totiž náruč jednoho stálého člověka, který se o něj dokáže postarat a má jej rád. Děti si potřebují vytvořit pevnou citovou vazbu jako zásadní součást svého života a šťastné budoucnosti. Bohužel to sebelepší dětský domov nedokáže.

Pokud uvažujete o pěstounství, další informace naleznete na  https://hledamerodice.cz/; https://novipestouni.cz/; https://www.dikypestounstvi.cz/; www.pestouni-rac.cz.