Článek
Výzkumem kontrolovaného pláče se zabývali pediatři z Murdochova výzkumného institutu dětí a z Královské dětské nemocnice v Melbourne. Podle nich není na závadu, když matky či otcové večer a v noci pláč svého potomka ignorují a nekonejší ho hned. Zlepší se tím spánek nejen jich samotných, ale údajně spí mnohem lépe i dítě samo. Navíc dalším benefitem kontrolovaného pláče je fakt, že rodič a dítě k sobě mají lepší vztah a pevnější pouto.
S tím však úplně nesouhlasí dětská lékařka Naďa Kočnarová. Novinkám řekla, že takto striktně by v žádném případě nepostupovala. "Není to rozumné, vždy je nutné zjistit příčinu pláče, dítě zkontrolovat a pohladit. Rodič ho nemusí vždy brát hned z postýlky," říká Naďa Kočnarová. A dodává, že pouto mezi rodičem a dítětem se rozhodně nezlepší ani neupevní tím, že se noční pláč potomka bude ignorovat.
Podle studie se problémy se spánkem a spánkovým režimem u kojenců při kontrolovaném pláči sníží o třetinu, u rodičů pak výskyt depresivních stavů a nevyspání až o 40 procent. To však zřejmě platí jen u rodin, kde spí malé děti odděleně od rodičů. Dvojnásobná maminka Dáša však Novinkám řekla, že když před lety způsob "nechat vybrečet" jedinkrát vyzkoušela na jedné ze svých dcer, malá pak celou noc spala neklidně a často se probouzela. To potvrdilo i několik dalších dotázaných.
Rodič jedná pudově
„Doufejme, že tyto důkazy ujistí rodiče o bezpečnosti této techniky při řízení spánku u svých dětí. Naprosto chápeme, že slyšet dítě plakat je pro rodiče velmi složité, ale je dobré vědět, že když to vydrží, neublíží svému dítěti,“ tvrdí doktorka Anna Priceová z Melbourne.
Podle Nadi Kočnarové je však "pudově normální, že se rodič vstane třeba i čtyřikrát, pětkrát za noc a zkontroluje, proč dítě pláče. A rodič také zjistí, kdy je potřeba dítě z postýlky vzít a pochovat a ukonejšit. Je to samozřejmě individuální".
To připouští i studie, podle které lze techniku řízeného pláče u dítěte využít tehdy, když rodič pozná, že dítě pláčem neoznamuje vážný problém či nedostatek. Z šestileté studie vyplynulo, že u 85 procent rodin, v nichž se praktikuje technika kontrolovaného pláče, je vztah k dvouletému dítěti pevnější a pozitivnější. Zbývajících patnáct procent neuvedlo žádnou změnu, ale nikdy rodiče neuváděli zhoršení vztahu s dítětem.