Narodil se předčasně, se vzácnou srdeční chorobou. Lékaři mu nedávali šanci, přesto si svůj život vybojoval

Těhotenství Naomi Walkerové probíhalo naprosto bez komplikací až do 26. týdne, kdy onemocněla a kvůli infekci v močových a dýchacích cestách se dostala do nemocnice. Tam na záchodě pocítila pokles tlaku a začala rodit.

Po porodu si svého syna mohla na chvilku přitisknout k sobě, ale hned poté jej lékaři odnesli na jednotku intenzivní péče, kde strávil pět měsíců (přesně 153 dní).

Krátce po narození dostal Arley-James svou první krevní transfuzi a byl napojen na ventilátor. Po čtyřech týdnech mu byla diagnostikována vzácná mykotická endokarditida. Podle lékařů se jednalo o život ohrožující stav, na nějž umírá až 75 procent nemocných. Začali tak rodinu připravovat na nejhorší.

„Lékaři za námi přišli, že pro našeho syna nemohou nic udělat. V podstatě nám řekli, abychom mu začali zařizovat pohřeb, a já se sesypala,“ svěřila se Naomi agentuře AP.

Vše se změnilo v okamžiku, kdy rodiče souhlasili s podáním experimentálního léku. Moc dobře si uvědomovali, že nemají co ztratit. Samozřejmě se velmi báli vedlejších účinků, ale touha zachránit synovi život byla větší.

Po aplikaci léku se zdraví chlapce začalo zlepšovat. Sice to nebylo hned, ale když je po více než pěti měsících strávených v nemocnici pouštěli domů, byli neskutečně vděční a všichni zářili štěstím.

Arley 20. února oslavil své první narozeniny. Je sice stále na kyslíku, ale den ode dne sílí. Všichni mu neřeknou jinak než Smíšku, protože je neustále usměvavý i v okamžicích, kdy mu není dobře.

„Je zvyklý, že mu není vždy dobře, proto ho všechny ty stavy neovlivňují tak jako zdravé děti. Žádná svá trápení na sobě nenechá nikdy pořádně poznat,“ dodává Naomi Walkerová.

Sama každý den se svým synem vnímá jako požehnání. „Vím, že před sebou máme ještě dlouhou cestu. Arley stále potřebuje k podpoře dýchání kyslík, ale je to velký bojovník,“ uzavírá.