Náctiletá Sofie podniká už od základní školy

„Šila jsem vybavení pro modely koníčků na hraní, protože se to nikde nedalo koupit anebo to bylo příliš drahé,“ popsala Sofie s tím, že dečky, ohlávky a další doplňky pro asi patnácticentimetrové koníky prodávala přes internetovou aukční síň eBay. Maminka Martina doplnila, že doma se snažili dceru naučit i to, jak podnikání funguje.

„Aby pochopila, že nejsou jenom příjmy, ale že musí jít a další materiál na výrobu nakoupit a rozšiřovat sortiment. Vedla si i takový malinký deníček, kde si psala výdělky a odkládala peníze,“ prozradila.

Na koníky šila Sofie po večerech a víkendech asi dva roky. V té době bydlela s rodiči v Anglii.

„Jedna dečka stála šest, sedm liber (nyní cca 160-180 korun). Vydělat se tím nedalo, ale přivydělat ano. Měla jsem tehdy křečka, a díky tomu jsem mu nakupovala hodně věcí,“ směje se dívka, která po návratu do Česka uviděla na Youtube finský šampionát v hobby horse, což jsou koňské hlavy na tyči, se kterými se závodí v několika disciplínách.

Zaujalo ji to tak, že začala koně pro hobby horse závodníky vyrábět.

Dnes má Sofie tolik objednávek, že si z nich vybírá. Za měsíc vyrobí pět až šest koní. „Už jsem jich ale udělala i 10,“ upozornila a dodala, že materiál nakupuje po celém světě. Třeba látku, která se jmenuje Velboa, objednává v USA.

„Je to něco jako plyš. Rozdíl je v tom, že plyš je elastický, ale Velboa ne,“ popsala Sofie a dodala, že dřevěné tyčky, které se používají u smetáků, jí na míru upravuje taťka.

Na dotaz, co je na koních nejtěžší, má dívka, která závody v hobby horse také organizuje, jasno. „Uši. Jsou docela tvrdé, musí být symetrické, musí se celé obšít a pak našít, tím získává koňská hlava na autentičnosti,“ nastínila Sofie, jenž je hrdá i na své koňské oči.

„Vyrábím je z hmoty Fimo. Ručně vytvaruji, upeču v troubě, namaluji a nalepím,“ vysvětlila studentka střední umělecké školy.

Zatím Sofie utržila za koně, kterého prodala v aukci, nejvíc 9 tisíc korun. „Ti nejlevnější jsou tak za 4 tisíce. Ale začínala jsem s levnějšími, než jsem se vypracovala,“ ujistila s úsměvem dívka, za niž účetnictví vede maminka. Kde všude kromě Česka její koně jsou, Sofie přesně neví. „Německo, Amerika, Anglie, Nizozemí, Slovensko, Polsko, Rakousko,“ vyjmenovala.

Počet koní, které prodala, se blíží ke druhé stovce. „Vyrábím je i podle fotografií živých koní. Jednou jsem dokonce dostala fotku zemřelého dalmatina. Jeho majitelka chtěla, abych ho do toho koně zanesla. Tak jsem udělala bělouše s černými fleky, stejnými, jako měl ten pes,“ objasnila a dodala, že jejím cílem je vydělat kapitál, který investuje do akcií. To ale neznamená, že jen šetří.

„Když chtěla nový iPhone, tak si ho koupila. Kromě školy si v podstatě všechno hradí sama. A nepotřebuje ani kapesné,“ řekla na adresu iniciativní dcery maminka Martina, podle níž měla Sofie podnikatelského ducha vždy. „Ještě jako dítě malovala obrazy, které prodávala, nebo vyučovala v Česku děti angličtinu,“ uzavřela.