Motolský „Mekáč“ už ubytoval rodiny více než 150 těžce nemocných dětí

„Věděli jsme, že musíme na několik týdnů do Prahy, a neměli jsme moc na výběr. Hotel nepřipadal v úvahu, hledat si krátkodobý pronájem taky ne,“ popisoval nešťastnou situaci dvaačtyřicetiletý muž. Čtyřčlenná rodina Voráčkových měla štěstí, že v areálu motolské nemocnice už devět měsíců funguje Dům Ronalda McDonalda, který poskytuje ubytování pro rodiny vážně nemocných dětí.

Od loňského prosince, kdy zahájil provoz, už v něm našlo zázemí 152 dětí s rodinami.

Téměř polovina těchto dětí se v Motole léčila s onkologickou diagnózou, do třípatrové budovy s jedenadvaceti pokoji a moderně zařízeným interiérem posílají rodiny i lékaři z novorozeneckého či chirurgického oddělení.

„Většinou se u nás volný pokoj najde, ale jsou dny, kdy se bojíme každého telefonátu, protože neradi někoho odmítáme,“ řekla Ivana Švingrová Pešatová, výkonná ředitelka Nadačního fondu Dům Ronalda McDonalda, který budovu provozuje. V takových případech proplácí nadační fond rodičům alespoň motolskou ubytovnu.

Rodiny mají v domě vše, co potřebují: kromě pokojů hotelového typu je zde společná kuchyně, herna i zázemí, kde se dá například pracovat na počítači. Ze střechy budovy, kde funguje zatím provizorní posezení, je z jedné strany vidět na dětskou kliniku motolské nemocnice a z druhé strany na tzv. ozařovnu, kde se léčí děti s nádory.

„Je to důležitý psychologický moment, když víte, že máte lékaře doslova na dosah ruky,“ uvedla Švingrová Pešatová.

Její slova potvrdil i pan Voráček, jehož rodina se v domě kvůli náročné léčbě dcery ubytovala už třikrát. „Je ideální mít lékařský personál za zády,“ poznamenal.

Že příjemné prostředí, které ničím nepřipomíná obvyklou strohost nemocnice, malým pacientům i jejich rodičům pomáhá, potvrzuje i přednostka kliniky dětské hematologie a onkologie v Motole Lucie Šrámková.

„Rodiny tu mají větší pohodu. Odpadne jim část stresu z toho, že nejsou spolu nebo že musejí být v nemocnici,“ uvedla.

V „Mekáči“, jak domovu občas žertem přezdívají lékaři i rodiče, neexistuje rezervační systém, není možné se tam objednat. Dítě se tam dostane pouze na doporučení, které vystaví ošetřující lékař. Podmínkou je bydliště alespoň padesát kilometrů od motolské nemocnice.

Rodiny platí pouze symbolickou vratnou kauci, jinak je celý provoz domu financován z nadačního fondu a sponzorských darů: jednotlivé pokoje si lze „adoptovat“ a ročně přispívat na jejich provoz.

Většina dětí zde ubytovaných byla z Jihočeského kraje, jezdí sem hojně i Středočeši, dům ale využilo i několik cizinců.

„Jednou jsme ubytovali holčičku z Malajsie, která tu byla na prázdninách. Tramvaj jí přejela nohu, přivezli ji ve dvě ráno vrtulníkem,“ vzpomínala na tragickou událost Švingrová Pešatová. Personál, který v domě funguje ve dne i v noci nonstop, musí přijmout dítě v jakoukoli hodinu.

„Často se nás lidé ptají, jak to zvládáme, když je dům plný vážně nemocných dětí. My ale vidíme, jak se u nás uzdravují, je jim tu dobře. To je pro nás hodně pozitivní,“ řekla ředitelka.

Ostatně u vchodových dveří je na stěně zavěšený zvon, na který vždy při odchodu vyléčené dítě zazvoní. „Říkáme mu zvon dobrých zpráv,“ řekla Švingrová Pešatová.

Ne všechny děti ale takovou možnost měly. „Několik nej­smutnějších událostí jsme tu už zažili. Ze začátku provozu jsme u nás měli tři úmrtí za velmi krátkou dobu. I tam se ale ukázalo, jak je dobře, že rodiny mohly strávit nejtěžší chvíle v příjemném a intimním prostředí, ne na nemocniční chodbě,“ uzavřela ředitelka.