Migréna Kubíka obrala o kus dětství

Jeho příběhu a osvětě se věnuje nová knížka Můj Bolehlávek, jíž organizace Migrénahelp podává pomocnou ruku těm, které nemoc sužuje. Přichází po prvotině Proč maminku bolí hlavička.

„Lidí s migrénou je neuvěřitelné množství a dětí taky. Bylo by nespravedlivé, kdyby ony knížku neměly,“ vysvětluje Právu s úsměvem zakladatelka organizace Rýza Blažejovská, proč kniha vznikla. S migrénou se podle ní potýká 10 procent školáků.

Kubíkova cesta k diagnóze trvala dva roky. „Plácali jsme se v pojídání železa, hlídání jídla, pití, aktivit a spánku, než jsem samostudiem zjistila, že má migrénu,“ líčí paní Sobotková s tím, že přicházela bez varování a syna měnila v hadrovou panenku, kterou cloumá bolest.

Břicho, hlava a strašlivý pláč plný zoufalství a bezradnosti. Pak upadl do spánku, po 10 minutách se s pláčem probudil, vyblinkal a spal dalších 10 hodin. Dětská lékařka prý popisy záchvatů jako z učebnice ignorovala.

Věci se daly do pohybu po návštěvě neuroložky. Od té doby Kuba bojuje a už pozná, že ho začíná bolet hlava, a někdy na ni vyzraje. Ale jednou za měsíc migréna přijde a na dva dny ho vyřadí z provozu.

„Menší bolest se najednou změní v příšernou. Bolí mě hlava v oblasti čela a břicho. Musím si lehnout do chladu a ticha se studeným obkladem a usnu. Většinou se za chvíli vyblinkám a bolest ustoupí. Pak teprve dostanu brufen, spím celou noc, ráno jsem jak po nemoci a v poledne už zase většinou běhám a skáču. Máma tomu říká, že mám zase olympijskou formu,“ popisuje Kuba, který ovládá matiku, basket a miluje trampolínu.

Když přišel první náraz nemoci, mysleli s maminkou, že je mu špatně z hladu. Na to, co záchvaty, které pozvolna polevují, spouští, zatím nepřišel. Udeřit mohou při změně počasí, po silném světelném vjemu, při hormonálních změnách, konzumaci nevhodné potraviny, alkoholu, nedostatku spánku, vody.

Rýza Blažejovská potvrzuje, že v pubertě se poměr mezi chlapci a děvčaty mění. Na ni samotnou migréna, za kterou často stojí genetická dispozice, zaútočila v 25 letech. Tehdy netušila, co se jí děje. Léky nezabraly a v ukrutných bolestech strávila 20 hodin.

„Jsem typický produkt podceňování,“ podotýká k tomu, že společnost i sami pacienti migrénu podceňují.

„Migrénou trpěla moje matka i babička. Ale já nevěřila, že mě taky postihla, a roky jsem hledala jiné příčiny. Nakonec jsem musela uznat, že ji fakt mám a že je to vážné onemocnění. Není to obyčejná bolest, je to prostě strašné,“ konstatuje Blažejovská.