Michaela Šilhavá: Nejkvalitnější vajíčka k dárcovství má žena kolem pětadvaceti

Dárkyně, která má nejlepší vajíčka, se podle ní dá obvykle poznat už na první pohled. „Naše zkušenost je, že ta nejkvalitnější vajíčka mívají dívky, které jsou v pohodě, netrpí komplexy a berou život s humorem, zároveň jsou přirozeně ženské a hezké. Rozhodně nehledáme modelky, ale důležité je, aby dívka působila zdravě. Spoustu případných poruch souvisejících s plodností poznáte třeba už i podle tělesné konstituce a charakterové struktury.“

Základním smyslem darování je získat kvalitní vajíčka, která pomohou párům, jež nemohou mít vlastní děti. Cílem klinik, které se darováním zabývají, je zároveň i zajistit dárkyním co největší bezpečnost. „Většinou si k dárkyním vytvořím poměrně úzký vztah. Hodně si spolu povídáme a mně záleží na tom, aby vše proběhlo v pořádku,“ vysvětluje Michaela Šilhavá.

Dnešní metody odběru jsou podle ní bezpečné, například hyperstimulační syndrom, před zhruba deseti lety největší strašák IVF klinik, se dnes již díky nižším dávkám léků a ultrazvukovým kontrolám prakticky nevyskytuje. Samotný odběr pak vyžaduje precizní manuální práci lékaře, při které se z povrchu vaječníku postupně odebírají jednotlivé folikuly.

Americká společnost pro reprodukční medicínu se také nedávno zabývala tím, kolikrát za život je pro dárkyni bezpečné darovat vajíčka. A dospěla k doporučení, že maximálně šestkrát. České kliniky ale v praxi doporučují menší počet cyklů, obvykle tři až čtyři.

„Je to velmi individuální, počet doporučených cyklů by měl vždy stanovit lékař podle konkrétního zdravotního stavu dárkyně,“ vysvětluje Šilhavá.

Největší riziko u dárkyň však vidí úplně jinde: a sice v tom, že ještě neuvažují o vlastních dětech.

„Vím, že současný trend nevelí, aby měly ženy děti kolem 25. narozenin, ale z biologického pohledu je to špatně. Protože nejkvalitnější vajíčka má žena právě v tomto věku, vídáme to na klinice dnes a denně. Dívky, které se rozhodnou darovat, jsou v ideálním věku, mohly by mít bez problémů zdravé děti, jenže ještě chtějí cestovat, studovat nebo pracovat. A svá kvalitní vajíčka darují jiným ženám, čímž jim prokážou obrovskou službu, ale za deset let se mohou dostat do situace, že budou vajíčka potřebovat samy. Já samozřejmě považuji za úžasné, když žena takto pomůže jiné ženě. Jen bych si přála, aby i samotná dárkyně přijala alespoň do svých třicátin myšlenku, že by se i ona mohla v blízké budoucnosti stát matkou,“ konstatuje žena, která je s dárkyněmi v denním kontaktu.

Vzhledem k tomu, že dárcovství je v Česku anonymní, je Michaela Šilhavá jedním z mála lidí, kteří znají obě strany – dárkyni i příjemkyni. Podle ní je důležité nabídnout příjemkyni vajíčka od takové dárkyně, která je jí jednak podobná fyzicky, jednak i osobnostně.

„Jsem vystudovaná psychoterapeutka a mimo jiné mám také výcvik v biodynamické psychoterapii. Velmi intenzivně se zabývám i psychosomatikou, snažím se dárkyním i příjemkyním naslouchat a velmi často se mi daří propojovat ženy na stejné energetické úrovni. Těžko se to vysvětluje, jde o hodně instinktivní a intimní záležitost. Ale funguje to.“

Příjemkyně se dozví, jakou krevní skupinu má dárkyně, kolik měří a váží, jakou má barvu očí a vlasů. Také ví, jaký obor studuje, nebo jakou vykonává práci.

„Některé příjemkyně chtějí o dárkyni vědět co nejvíc, třeba jaké má koníčky, jiné se naopak na nic neptají. Každopádně dárkyně není nikde uvedená a příjemkyně ani není povinna kdekoliv uvádět, že má dítě z darovaného vajíčka. Pokud to nikde neřekne, nikdo se to nikdy nedozví. Studie navíc jasně ukazují, že dítě v průběhu svého nitroděložního vývoje dostává přes placentu jistou strukturu své matky, tedy té, která jej nosí ve svém těle. Dítě tak částečně přebírá její geny. Občas bývám překvapená, jak je narozené dítě podobné mamince, která jej nosila v děloze, i když vzniklo z vajíčka dárkyně,“ uzavírá Michaela Šilhavá.