Článek
Po novele, která vešla v platnost od 1. 1. 2022, se finanční situace rodiny drakonicky změnila. Kvůli odebrání odměny pro nezprostředkované pěstouny je pro paní Marii problém uhradit hipoterapie, psychoterapie a logopedie pro Kristýnku, která je velmi potřebuje.
Ke komplikované situaci vyvolané novelou se ještě přidala vysoká inflace a zdražování. Zdá se, že stát na pěstouny jako je Marie zcela zapomněl.
Každá péče o dítě je náročná, ale jsem ráda, že tu pro ně mohu být, říká přechodná pěstounka
Neváhala ani minutu
Když Marii kontaktovala dětská lékařka Kristýnky, nebyla dvouletá holčička v dobrém zdravotním a psychickém stavu. Pokud by si ji Marie nevzala do péče, skončila by v kojeneckém ústavu.
„Neváhala jsem ani minutu. Ale nebylo to lehké, starala jsem se ještě o nemohoucího tatínka,“ vzpomíná na komplikované období Marie.
Paní Marie se o vnučku začala starat, protože její dcera toho nebyla ze zdravotních důvodů schopna.
Otec dívky v rodném listě uvedený není, matka je dcera Marie. „V současné době je už dcera srovnaná. Byly tam velké zdravotní problémy,“ svěřuje že Marie s tím, že příčinou, kvůli které se její dcera o Kristýnku nemohla starat, nebyly drogy ani vězení. S těmito stigmaty se prý často setkává.
„Matka se s Kristýnkou občas vídá, ale vztah matka-dcera se tam už nikdy nenaváže,“ dodává s tím, že Kristýnka pečující babičku oslovuje „mami“. Pro Kristýnku je totiž jak maminkou, tak tatínkem, babičkou i dědečkem.
Péče o handicapované dítě
Kristýnka potřebovala čtyřiadvacetihodinovou péči. Podle Marie neuměla jíst pevnou stravu, a tak ji musela krmit každé dvě hodiny. „Nemohla být chvíli sama. Držela jsem ji v náručí a všechny domácí práce jsem dělala s ní,“ doplňuje Marie.
Dívce je sice čtrnáct let, ale vývojem se pohybuje okolo osmi. „Má strach, aby se mi něco nestalo. Když jdu v noci na záchod, jde za mnou. Opravdu mě pořád potřebuje,“ dodává starostlivě a tiše dodává, že si Kristýnka prošla opravdu velkými traumaty.
Starají se o děti, stát jim hází klacky pod nohy
Protože dívka trpí těžkou formou vývojové dysfázie, dlouho nemluvila. „Mluvila svou řečí, nikdo jí nerozuměl. Musela jsem jí všechno tlumočit,“ vysvětluje Marie, podle které Kristýnku dodnes nejvíce zajímají koně. Pravidelně chodí na hipoterapie, což jsou terapie právě s koňmi.
Na doporučení odborníků se Kristýnka učí doma, do školy jezdí pouze na přezkoušení.
„Nečte s porozuměním, veškerou látku jí musím číst. Pokud má rozumné vedení, dělá pokroky,“ říká Marie, která je na dívku velice pyšná. Kvůli každodennímu vytížení ale nemůže nastoupit do zaměstnání.
Komu novela opravdu pomohla?
Kvůli novele o sociálně-právní ochraně dětí dostanou pěstouni, kteří jsou příbuzní dítěte, méně peněz než ti, kteří jsou pro dítě cizí. A to i přesto, že příbuzenští pěstouni tvoří dvě třetiny všech pěstounů.
Paní Marie žádá poslance, aby pěstounům prarodičům vrátili to, co jim novela zákona sebrala.
Stát tak přidal takzvaným zprostředkovaným pěstounům, což jsou pěstouni zařazení v evidenci krajského úřadu. Jedná se o nepříbuzné dětí. Pro ně se odměna odvíjí od minimální mzdy, jejíž valorizace probíhá automaticky.
Naopak nezprostředkovaní pěstouni jsou příbuzní dítěte nebo jeho osoby blízké. Ti ale na tuto odměnu nedosáhnou. Pro ně stát připravil příspěvek při pěstounské péči, který je sociální dávkou. Jenže ten se odvíjí od životního minima, které je mnohem nižší než minimální mzda.
Zároveň příspěvek nepodléhá odvodům na sociálním a zdravotním pojištění a na dani z příjmů. V praxi to znamená, že pěstoun nebude zdravotně a sociálně pojištěn, ale především se mu doba, kdy o dítě pečuje, nezapočítává do nároku na důchod.
Česko se potýká s nedostatkem pěstounů. Jak se jím můžete stát?
Navíc výši příspěvku ovlivňuje i to, kdo o dítě pečuje. Tety, strýcové nebo zletilí sourozenci mají nárok na vyšší příspěvek než prarodiče. Ti mají totiž podle státu vyživovací povinnost. Jenže péče o děti je i pro prarodiče práce na plný úvazek a často si časově nemohou dovolit nastoupit do zaměstnání.
Marie tak měsíčně přijde o pět tisíc korun, ve kterých ještě není započítáno zdravotní a sociální pojištění. „Pro mě je nepochopitelné, že zprostředkovaný pěstoun má vyšší peníze na handicapované dítě než pěstoun prarodič. Přitom péče je v obou případech stejně náročná,“ nechápe Marie.
Není jediná z pěstounů-prarodičů, kteří kvůli novele začali oslovovat poslance. Marie napsala ministrovi práce a sociálních věcí Marianu Jurečkovi. Ten v odpovědi sdělil, že na příští rok chystá další novelizaci zákona. Jenže mnoho prarodičů pěstounů potřebuje pomoc hned.
Kristýnka miluje zvířata, její babička si pro ni představuje budoucnost právě u zvířat.
„V e-mailu není psáno nic o tom, že by nám zpátky vrátil peníze, které nám tolik chybí. Všechno se zdražilo a já musím některé terapie proplácet úplně sama,“ říká Marie zoufale.
Stát přitom v roce 2019 vynaložil náklady na pobyt dětí do tří let v ústavní péči v průměrné výši sedmdesát tisíc korun za měsíc. Odměny pěstounů ve stejném roce průměrně vyšly na pětadvacet tisíc korun (včetně příspěvku na úhradu potřeb dítěte - pozn. red.).
Snaha o hezký život
„Dělám všechno proto, aby byla Kristýnka šťastná, abych jí alespoň částečně vynahradila traumata, která v životě utrpěla. Peníze od státu, které nám zbyly, jsem využívala na ni,“ říká Marie, kterou velmi mrzí, že bude na Kristýnce muset šetřit.
Poslanci schválili konec kojeneckých ústavů
Marie Kristýnce platí i soukromé hodiny angličtiny. „Má své sny, že se bude starat o zvířata a jednou třeba vyjede do zahraničí nějaká zvířata zachraňovat, proto musí umět konverzovat v angličtině,“ říká hrdě babička.
Poslanci, zamyslete se
Paní Marie říká, že nechce žebračit o peníze. Chce jen to, co jí i ostatním pečujícím prarodičům náleží. Aby nemusela přemýšlet, jestli bude na rohlíky. Aby nemusela přemýšlet, jestli může vnučce koupit nové boty.
„Chtěla bych jen říct, aby se nad tím zamysleli, že nám vzali tu odměnu. Někdy nás osočují, že jsme nevychovali dobře svoje děti, a proto se teď staráme o svá vnoučata. Jenže ne vždy to je pravda,“ říká s povzdechnutím.