Článek
Zatím poslední premiéru měl 22. ledna časně ráno v pelhřimovském kostele sv. Bartoloměje. Záhy poté ho Agentura Dobrý den zapsala mezi české rekordmany. „Nejhezčí to bylo asi v chrámě sv. Petra v Římě. Ten se mi líbil nejvíc,“ zamyslel se klučina s vizáží andělíčka nad dosavadní ministrantskou kariérou.
K té ho přivedl tatínek, profesí zdravotník. Ten totiž jako dobrovolník vypomáhá na velkých církevních akcích. Synka, který stál poprvé u oltáře v Hradci Králové v listopadu 2017, kdy mu byly čtyři roky a pět měsíců, bral od mala s sebou. „Tehdy jsem se zeptal, jestli to chce zkusit, a chtěl,“ usmál se Tomáš Müller.
Malého ministrantíka si pak rádi brali do špalíru skoro všude, kam zdravotního bratra zavedla služba, na velkých poutích bývá dodnes vděčným objektem kamer a fotoaparátů. Na popud kamaráda si pak Müller starší začal synkovo ministrantské angažmá evidovat, a záhy ho i rozšířil.
Postižené dívce lékaři řekli, že už nikdy nebude chodit. Dokončila triatlon a drží šest atletických rekordů
„Jezdíme po celé Evropě a okolí, chci, aby toho Patrik co nejvíc viděl, bude se mu to v životě hodit. A tak, když je příležitost, nabízíme Patrikovy služby i v kostelích po cestě,“ popsal chlapcův otec. Synek díky tomu poznal řadu vyhlášených památek i z míst, kam se běžný návštěvník nedostane.
Vedle snad všech nejpůsobivějších tuzemských svatostánků ministroval i v Betlémě v místě Ježíšova narození, v Ženevě, v Bruselu, v Lucemburku nad hrobem Jana Lucemburského, ve všech čtyřech bazilikách v Římě či v katedrále sv. Patrika v Armathu v Irsku. Vloni dokonce jako údajně jediný zahraniční ministrant získal akreditaci na mši s papežem Františkem v Budapešti. A předloni o Velikonocích šel s křížkem v čele průvodu do Jeruzaléma.
S dorozumíváním v cizině prý problém není, chlapec se už od školky učí angličtinu a tatínek ho na výletech do zahraničí cíleně směruje ke schopnosti se všude domluvit. Římskokatolické bohoslužby mají navíc liturgii všude prakticky stejnou, takže stačí pozorovat kněze.
Držiteli čerstvého rekordmanského certifikátu ale rozhodně není předurčena klášterní cela. Ve škole ho prý nejvíc baví výtvarka, chodí do keramického kroužku, hraje na bicí a rád poslouchá Beatles. Jeho záliba v rockové hudbě ostatně určila cíl jedné ze zahraničních cest, kdy se výlet po zemích Beneluxu stočil do německého Ramsteinu. Jedno M tam sice chybělo, zato si Patrik ve zdejším chrámu mohl odškrtnout kulaté 80. ministrování.
„Baví mě to,“ přitakává chlapec stejně bezelstně jako záhy na to, že ho baví i bruslení a lyžování a ve škole přestávky. Kam si pověsí doklad o rekordu, zatím neví, o odpoledním programu však měl jasno hned. „Asi budu hrát doma na mobilu,“ doložil svoji plnou příslušnost k nejmladší generaci.