Článek
Děti samozřejmě musíme hlídat. Léky bychom měli mít doma uskladněné na místě, kam se děti nedostanou, na chalupách bychom měli mít zajištěné prostředky, které používáme na hubení škůdců a vůbec bychom se měli snažit předcházet možnému nebezpečí. Neznamená to ovšem, že bychom své děti měli vychovávat v tzv. skleníkovém prostředí.
To potvrzuje i docent Jan Zuna, vědec, který pracuje v laboratoři Kliniky dětské hematologie a onkologie. Na otázku, zda je pravda, že pro některé nemoci spojené s imunitou je plodnou půdou tzv. skleníkový efekt, tedy, když jsou děti vychovávány ve sterilním prostředí, Novinkám řekl, že je to do určité míry zřejmě pravda. „Jde o to, že když se imunitní systém v předškolním věku dostatečně nestimuluje a "nenastartuje", může později nějaká relativně banální infekce vést k nepřiměřené imunitní reakci, jejímž důsledkem může být vážnější nemoc. Podle různých studií a statistik se to týká například dětské cukrovky, astmatu a také leukémií“.
Zdůraznil však, že „rozhodně neplatí, že by dítě, které do svých šesti let neprodělalo žádnou infekci, bylo ohroženo leukémií nějak významně více než dítě, kterému budete od malička schválně máchat dudlík v blátě. Spíš je myslím dobré si uvědomit, že přehnaná a úzkostlivá hygiena a zejména stranění se kolektivu nemusí pro naše děti znamenat vždycky to nejlepší“.
Děti ochutnají téměř všechno
Že dětem nezabráníme v ochutnávání všeho, co jim přijde pod ruku, je téměř jisté. A je pravda, že to občas přináší úsměvné zážitky.
Tak například Dita (36) pro Novinky zavzpomínala, že „když se se mnou moje maminka vrátila domů z porodnice, nutila všechny, kdo se na mě chtěli podívat, aby ke mně přistupovali jen s rouškou na ústech. Příbuzní se smáli, jestli si náhodou nemají také převařovat ruce. Naštěstí jí ta přepečlivost asi po týdnu přešla. A moje imunita zdá se být v pořádku“.
Opačný zážitek má Linda (29), která dva roky pracovala V Holandsku v rodině lékaře jako au pair. "Měla jsem na starost tři děti – kdy nejmladší byly dva roky. Doma většinou všichni chodili v botách, a pokud dětem upadlo jídlo na zem, rodiče jim nebránili v tom, aby ho snědly. Tatínek – lékař tvrdil, že to je jen dobré na posílení imunity“.
Zato paní Eliška (32) má jiný zážitek. „Když bylo mému synovi asi rok a půl, sbíral vajgly od cigaret, které našel na ulici. Ačkoli já jsem žádné neviděla, malý měl snad v sobě na ně zabudovaný radar. Trvalo mu to asi rok. Samozřejmě jsem mu tuhle „pochoutku“ nedopřávala. Ale díky nám byly ulice v našem okolí čisté, protože jsem všechny nalezené nedopalky sbírala do pytlíku a vyhazovala do popelnic,“ říká s úsměvem.
Dcera Olgy (34) měla zase jiné chutě. „Dcera milovala granule psa mých rodičů. Ještě ani nechodila, jen lezla a psí granule jí opravdu chutnaly. Trvalo jí to skoro rok. Naštěstí nebydlíme s rodiči, takže tuhle potravu neměla pravidelně,“ vypráví.
Děti budou ochutnávat vše, co jim přijde zajímavé asi vždycky. My rodiče s tím asi nic neuděláme. Je to přirozené. Musíme se však za každou cenu snažit, aby naši potomci nepřišli do styku s něčím životu nebezpečným.
