Článek
Při školních aktivitách děti stráví pohybem méně než pět procent času a ani v osobním volnu to není lepší. Přitom Světová zdravotnická organizace doporučuje pro děti od pěti do sedmnácti let minimálně 60 minut střední až intenzivní pohybové aktivity, při které se zadýchají, denně.
Pohybová aktivita by měla být zábavná a přiměřená věku. Platí samozřejmě rovnice, že čím víc pohybu, tím lépe, a tím větší zdravotní benefity z toho pro dítě vyplývají nyní i později v dospělosti. Smutné je, že doporučení organizace dodrží v Evropě méně než 10 % dětí.
Problém je zejména ve volném čase
Ve školách podle mnohých odborníků problém není. Organizovaného pohybu v nich totiž proti minulosti neubylo. Většina škol poskytuje dvě hodiny řízené aktivity tělesné výchovy týdně, navíc řada dětí chodí na různé sportovní kroužky.
„Problém je, že pod pojmem fyzická aktivita nemáme na mysli jen sportovní výkony v konkrétních disciplínách, ale i činnosti, jako jsou chůze, běhání venku nebo po hřišti, lezení po prolézačkách, stromech, jízda na kole a další. A těch mají děti zoufalý nedostatek.
Do školy je rodiče vozí až před vchod, na hřiště je samotné nepouštíme kvůli obavám z bezpečnosti a tak dál. To významně snižuje množství fyzické aktivity i motivaci nějakou vykonávat,“ upozorňuje Jana Havrdová, prezidentka Českého svazu aerobiku a fitness FISAF.cz.
Bohužel čím méně se děti hýbou, tím více času tráví u televize a u počítačových her. Tím pádem postupně klesá i motivace. Je lidskou přirozeností, že máme tendenci vybírat si věci lehce dostupné a odtahovat se od těch, které vyžadují nějakou investici. Když děti necháme sedět dvě hodiny před počítačem a pak je skoro násilím vyháníme ven, nemůžeme se divit, že se jim nechce.
Sportovní kroužky jsou skvělé, ale nejsou samospasitelné
Bohužel celá řada rodičů řeší vše tak, že od malinka dítě vedou k jednomu sportu. Ani to ale není dobře.
„Náročný trénink a tlak na výkon ubírá na radosti z pohybu a není výjimkou, že u dítěte dojde k vyhoření, kdy se sportem poměrně brzy úplně skončí. Navíc specifický pohyb bez dalších kompenzačních aktivit může vést i k poškození pohybového aparátu,“ varuje Jitka Literová, koordinátorka projektu Děti na startu, který má za cíl navrátit původní myšlenku přirozeného zdravého sportování a zábavy a naučit děti brát pohyb jako přirozenou součást života.
Přirozené zdravé sportování, které by děti rozvíjelo ve všech směrech a bylo pro ně zábavou, tak prakticky vymizelo. S nedostatkem aktivit jako chůze, běhání nebo lezení souvisí i zhoršující se schopnost dětí zvládnout základní pohyby, například hod míčem, kotoul nebo různé druhy skoků, včetně skákání přes švihadlo. Tyto dovednosti pak chybějí jak nesportovcům, tak úzce zaměřeným sportovcům.
Není žádná novinka, že dítě následuje příklad rodičů. Z toho je potřeba vyjít. „Je důležité si uvědomit, že jen málokteré dítě v předškolním a mladším školním věku prahne po pohybu samo od sebe, takže je třeba ho motivovat. Vystoupit ráno o zastávku dřív a dojít s ním do školy pěšky, vytáhnout ho odpoledne na procházku třeba nakrmit kačeny, vyzvat ho na souboj v badmintonu, doprovodit ho na hřiště, kde může prolézat, zavěšovat se a učit se všestrannému pohybu,“ radí Jana Havrdová.
Šedesát minut pohybu nemusíte napasovat do jedné konkrétní hodiny, počítá se pohyb za celý den. Podle Světové zdravotnické organizace je ideální rozprostřít různé aktivity do celého dne tak, aby z nich vznikly minimálně desetiminutové ucelené bloky.