Článek
Vzpomínám, jak jsme si v dobách našeho mládí vyměňovali zkušenosti s našimi slovenskými kolegy. Tenkrát u nás ještě nerodily Číňanky, Indky nebo vyznavačky všemožných náboženství z roztodivných konců světa. Existovala jen poměrně zasvěcená studie o různých porodních zvyklostech a pověrách u našich Romů. Tenkrát se jim říkalo Cikáni.
Na porodním sále se vždycky chovali hlučně. Jeden slovenský psycholog to tenkrát nazval: viskózní skuhravou naléhavostí. Ta se ovšem projevovala i v poradnách pro těhotné a v šestinedělí.
Zatímco na Slovensku rodičky téměř poeticky jajkajú a bedákajú, v Česku většinou hlasitě řvou. Navíc romské ženy často prchají z porodnice hned domů. Některé věří, že pokud nebudou souložit s otcem svého dítěte do 24 hodin po porodu, uteče jim zpravidla za jinou.
Vysoká sexuální exponovanost této etnické menšiny se vyznačovala také čilým pohlavním stykem v bezprostředním období před porodem. Jedna rodička přiznala manželskou soulož v sanitce při převozu do porodnice. Prý to pomáhá průběhu porodu.
Romské ženy často prchají z porodnice hned domů. Některé věří, že pokud nebudou souložit s otcem dítěte do 24 hodin po porodu, uteče jim zpravidla za jinou.
Dnes máme v porodnici tak trochu problémy s muslimkami. Některé z nich rodí se zahaleným obličejem, dokonce se vyskytla i taková, která v této chvíli vyžadovala i síťku přes oči. Absolutní zákaz přítomnosti muže, porodníka, je naprostou samozřejmostí.
Veškerý personál porodnice to ovšem uznává. Porodních asistentek i lékařek ženského pohlaví je dostatek. Potíže to někdy činí při konziliárních vyšetřeních odborníků z jiných oborů medicíny. V jedné nemocnici pracně sháněli neuroložku. Některé víry požadují pohřbení placenty. To se dá i při našich přísných předpisech nějak zařídit.
Také roztodivné dietní předpisy všelijakých národů se při trošce dobré vůle mohou respektovat. U muslimů nebývá problém ani tak se zákazem vepřového jako spíše se stravovacími opatřeními o ramadánu, kdy se příjem potravy řídí východem a západem slunce.
Z většiny našich porodnic pak znějí vesměs dobré zkušenosti s vietnamskými rodičkami. Jsou ukázněné a trpělivé. Nikdy si na nic nestěžují, nic nevyžadují a tiše trpí.
Dnes už bývá k dispozici vietnamskočeský tlumočník. Dříve s tím byly problémy. Na výzvu „Zeptejte se jí, kdy naposledy jedla“, se dotyčný tlumočník otázal: „Co je to jedla?“ V jedné české nemocnici se radovali z přijetí vietnamského lékaře. Bohužel se ukázalo, že má velikou vadu výslovnosti. Ani Vietnamci mu nerozuměli.
Jediný problém s vietnamskými rodičkami způsobuje bílé nemocniční prádlo. Bílá barva je pro ně barvou smrti. Žena proto uléhá do čistě povlečené postele s hrůzou hrozícího konce. Příbuzní proto ochotně donesou barevné lůžkoviny a všechno je v pořádku. Současně však často přinesou i pokrm s jasmínovou rýží, který ostatním rodičkám zrovna nevoní.