Když těhotenství nedopadá dobře a ženy přicházejí o miminko

Obrovský kus práce v této oblasti udělal Perinatální hospic Dítě v srdci. Založila ho roku 2014 Alena Peremská poté, co se sama musela vyrovnat s těžkou situací. Čekala třetí dítě a testy naznačily možnost vážné vývojové vady. Alena se najednou stala zrnkem mezi mlýnskými kameny, kdy část lidí radila těhotenství ukončit a stejně silná skupina doporučovala opak.

„Potřebovala jsem o tom s někým mluvit. Potřebovala jsem informace a současně pocit, že jsem respektovaná bez ohledu na to, po které cestě se vydám,“ vzpomíná. Její příběh měl šťastný konec. Dcera se narodila zcela zdravá.

„Celé to najednou dalo smysl asi o rok později. Narazila jsem na programy perinatální paliativní péče v Americe. To bylo přesně to, co jsem potřebovala, když jsme čekali naši Nelu,“ dodává zakladatelka spolku.

Dnes působí organizace celostátně. Podporuje a provází rodiny zasažené ztrátou miminka v jakékoli fázi těhotenství, během porodu nebo krátce po něm. Poskytuje přímou péči, ale současně se snaží o osvětu mezi zdravotníky.

„Perinatální ztráta (v období od početí do porodu a krátce po něm) je jedním z nejhorších okamžiků, který může těhotnou ženu i porodníka postihnout. My víme, jak tu věc řešit po stránce medicínské, ale o tom, jak se starat o duši ženy, se dříve mnoho nemluvilo,“ potvrdil Právu Marian Kacerovský, přednosta porodnice v Hradci Králové.

Zdravotníky například zajímalo, jestli mají rodině po ztrátě dítě ukázat? Jestli to zbytečně nerozrývá jejich ránu? Jestli o něm mají mluvit jménem? Brzy se také ukázalo, že rodiče trápí, že nemají na své děťátko žádnou vzpomínku.

A tak hospic Dítě v srdci přišel s memoryboxy. Vzpomínkovými krabičkami, v nichž jsou předměty, které s uchováním vzpomínky pomohou.

„Je tu třeba olejíček. Měkká dečka na zabalení tělíčka nebo dva medvídci. Jednoho si nechají rodiče, druhý putuje s děťátkem. Velmi často rodiče pak na pohřební službě medvídky vymění a nechají si toho, který byl po celou dobu s děťátkem,“ vysvětlila Alena Peremská.

V memoryboxu nechybí ani knížka pohádek. „Hodně rodičů nám řeklo, že by je nenapadlo vyprávět mrtvému dítěti pohádku, ale byli rádi, že to udělali. Často pak z knížky četli i svým dalším dětem,“ popsala Alena cestu, jak dát rodičům prostor být dobrými rodiči. Memoryboxy dnes spolek rozváží do téměř poloviny českých porodnic, loni jich rozdal 452.

Z dobrovolnické organizace se za téměř deset let stala organizace poskytující profesionální sociální poradenství a poradenství pro pozůstalé. Sídlo má v Kostelci nad Orlicí.

Ročně pracovníci hospice pečují o více než 1900 rodin. Jejich zkušenosti brzy ukázaly na řadu metodických a legislativních nedostatků. Do roku 2017 například neměli rodiče možnost pohřbít dítě, o které přišli v průběhu těhotenství. Pohřbívat se mohly jen narozené děti.

„Od letoška už mají dokonce rodiny, které prožily potrat, a ročně jich je asi 1800, nárok na pohřebné. Bylo to absurdní. Pokud byla ztráta dítěte definována jako potrat, mohli rodiče plod pohřbít, ale příspěvek nedostali,“ upozornila Peremská.

Díky uzákonění práva na pohřeb už také rodiny nemusí prožívat nejistotu, kde jejich děťátko skončilo. „Ozývají se nám rodiny pátrající, kde jsou ostatky jejich dětí. Do roku 2017 to je prakticky nedohledatelné. Jen v roce 2022 pomáhali pracovníci Dítěte v srdci dohledat místo odpočinku jejich dítěte 35 rodinám,“ dodala Peremská.