Článek
"Příznaky" užívání drog
Zcela jednoznačným důkazem, že dítě skutečně bere drogy, je vedle vpichů po injekčním užití drog nález příslušenství sloužícího k jejich užívání - injekční stříkačky a jehly, ampulky či lahvičky s neznámým práškem nebo tabletami, drobný čtvereček papíru s nápadným potiskem (LSD), nazelenalá sušená nápadně vonící hmota (marihuana)...
Dítě se pravděpodobně bude vymlouvat a tvrdit, že si u něj věci jen uložil kamarád případně, že vůbec netuší, jak se něco podobného u vás doma objevilo. Často přidá i přednášku o škodlivosti drog spojenou s proklamacemi o své bezúhonnosti a zdravém rozumu, který mu velí držet se od drog co nejdál. Přirozenou tendencí vyděšeného rodiče pak je dítěti uvěřit a problém vyřešit rozhovorem ve stylu "chlap s chlapem" nebo "mezi námi děvčaty". Na paměti je však třeba mít, že objevení drog či drogového "nádobíčka" je signálem snížené ostražitosti dítěte, která bývá typická pro pokročilejší fázi experimentování s drogou.
Počátky drogové kariéry bývají nápadné mnohem méně. Dítě obvykle poprvé zkusí drogu o víkendu u kamaráda nebo na diskotéce, z jejich účinků se vyspí a rodičům se se svým jedinečným zážitkem ze zcela zřejmých důvodů nesvěří. Experiment s drogou může být jednorázovým excesem, který v životě dospívajícího nemusí hrát nijak významnou roli. Nešťastná shoda náhod (např. aktuálně napjatá situace v rodině spojená s problémy ve škole či nejistotou ve vztazích k vrstevníkům) a osobnostní nastavení mladého člověka však mohou být důvodem dalších pokusů o únik z nepříjemně prožívané reality.
Méně nápadné a rovněž méně jednoznačné jsou tyto projevy:
Dítě mění přátele nebo se od starých přátel izoluje, stýká se s lidmi, kteří berou drogy, má tendenci obhajovat jejich chování a životní styl. Dítě náhle ztrácí zájem o svůj vzhled, nápadně mění styl oblékání, mnohdy i účes. Patrné jsou pak změny chování k rodičům a autoritám vůbec, negativismus, podrážděnost, lhaní, nedochvilnost, zapomnětlivost. Časté jsou sklony k impulzivnímu nebo i agresivnímu chování. S tímto souvisí i problémy ve škole nebo zaměstnání. Dítě kromě přátel ztrácí i své dřívější záliby. Velmi časté je bezcílné zevlování nebo plané filozofování, fascinace netypickou hudbou...
U experimentátorů s drogou dochází k častému střídání nálad, od extrémního veselí až k absolutní apatii. Častým příznakem je snadná unavitelnost, pocity vyčerpanosti, mnohdy i zvýšená nemocnost. Všechny tyto projevy mohou být běžnými průvodci puberty a dospívání, nikdy ale není dobré brát je na lehkou váhu.
Jak mohou pomoci sami rodiče
Vaše podezření se stalo jistotou. Vaše dítě skutečně bere drogy. Pravděpodobně jste v šoku, který je možné bez nadsázky přirovnat k reakci na situaci, kdy dítě onemocní nevyléčitelnou chorobou. Chování vašeho dítěte je pro vás najednou zcela nepochopitelné, cítíte, že zcela ztrácíte kontrolu nad jeho životem. Neexistuje nic, v čem by byl člověk více zranitelný než ve vlastním dítěti. Propadáte panice a sebeobviňování. Ptáte se, kde jste jako rodiče selhali, proč to potkalo zrovna vás a vaše dítě?
Jakákoliv závislost kteréhokoli člena rodiny postihuje rodinu jako systém. Drogový problém dítěte může vyvolat řadu konfliktních situací mezi rodiči a narušit i vztahy mezi sourozenci. Rodiče věnují více pozornosti problémovému dítěti, jeho sourozenec tím trpí a zcela logicky pak zvolí problémové chování jako jakési volání o zájem a lásku rodičů. Mnohdy je rodina drogovým problémem stigmatizována natolik, že se od ní odvracejí přátelé a známí nebo i blízcí příbuzní. Pro prarodiče může být drogový problém vnoučete spouštěčem k obviňování jeho rodičů ze špatné péče apod. Je zřejmé, že zátěž na rodiče je v této situaci na hranici únosnosti.
Chcete-li svému dítěti skutečně pomoci, snažte se nejprve pomoci sami sobě. Abyste dítěti dokázali být oporou, musíte mít sami v sobě jasno, být alespoň v rámci možností v pohodě. Nezaměřujte veškerou svou energii a veškeré své konání jen na "postižené" dítě. Dopřejte si relaxaci a tolik potřebné "vyčištění hlavy", běžte do lesa, jezděte na kole... Neustálé plácání se na místě a kolovrátkové probírání problému nic neřeší.
Neobviňujte se ani nehledejte viníka problému ve svých blízkých. Neexistuje nic, co by vaše dítě spolehlivě učinilo imunním vůči drogám.
Pokuste se nepanikařit. Vyhněte se výslechům a zbrklým soudům. Vaše dítě už pravděpodobně s drogou experimentuje delší dobu a situace se rozhodně nevyřeší ze dne na den. Pokud potřebujete dát průchod svým emocím, vzteku nebo zoufalství, rozhodně tak nečiňte před dítětem. Citové vydírání a manipulace ve stylu "ty mně svým chováním zabíjíš" mívá obvykle zcela opačný účinek. Dítě začne vnímat domov jako nepříjemné místo, z něhož je třeba unikat.
Stanovte si jasná pravidla, na nichž se s dítětem dohodnete. Důsledně dodržujte jejich plnění. Nedůslednost a nejednotnost z vaší strany dítě jen matou. Rodina, v níž chybí řád, je ideálním místem pro vznik patologického chování. Dítě si musí uvědomit, že společné soužití s rodiči jej zavazuje k respektování určitých zásad. Chraňte si své soukromí a respektujte soukromí dítěte. Jednoznačně stanovte, jaké lidi vaše dítě nesmí do bytu vodit v době vaší nepřítomnosti. Vaše osobní věci, elektronika, bytové zařízení a doplňky jsou pro dítě nedotknutelné, nesmí je bez vašeho vědomí odnášet z domu, půjčovat nebo dokonce rozprodávat. Zcela svévolně by nemělo nakládat ani s věcmi, které jsou jeho (elektronika "uschovaná" v zastavárně je rychlým a snadným příjmem nejednoho narkomana začátečníka). Určete, jaké povinnosti má dítě při udržování pořádku v bytě a ve svém pokoji. Pozor! Důslednost neznamená přehnanou autoritativnost a bezhlavé lpění na banalitách. Myslete na to, co je skutečně důležité.
Je-li vaše dítě už dospělé, dejte mu jednoznačně najevo, za jakých podmínek s vámi může bydlet a co už je pro vás nepřijatelné. Ze svých požadavků nesmíte v žádném případě ustoupit i když to pro vás bude velmi těžké. Potápí-li se do černé hlubiny závislosti vaše dítě, nesmí zároveň potopit i celou rodinu. Buďte připraveni podat dítěti pomocnou ruku v případě, že projeví zájem o léčení a spolupráci. Nezapomínejte na ostatní členy rodiny.
Pomocníkem mohou být centra zaměřená na drogovou problematiku
Zjistěte si maximum informací. Ideálním pomocníkem vám při tom mohou být instituce zabývající se drogovou problematikou. Vedle AT-center, která se více specializují na problematiku alkoholu, vám mohou být cenným zdrojem informací i nezbytné podpory pracovníci nízkoprahových protidrogových center. V Praze je to DROP IN nebo Sananim, v řadě měst existují K-centra případně další centra spadající pod sdružení "Podané ruce".
Vedle naprosté anonymity nabízejí i určitou neformálnost. Nepotkáte zde bílý plášť ani kravatu. Pracovníky těchto center bývají poměrně mladí lidé. Nikterak to však nesouvisí s jejich odborností a schopností vám a především vašemu dítěti pomoci. Vcítíte-li se do myšlení vašeho dospívajícího dítěte, pravděpodobně stejně dojdete k závěru, že v něm více důvěry a ochoty k případné spolupráci vyvolá téměř vrstevník v džínách než seriózní lékař s aurou všemohoucnosti a určité autoritativní nadřazenosti. Myslete na to, že první kontakt s pomáhající institucí může být pro vaše dítě zcela zlomovou záležitostí. Proto je dobré předem vědět, do čeho jdete.
Boj se závislostí je běh na dlouhou trať
Připravte se na velmi dlouhou cestu. A hlavně nečekejte zázraky. Neexistuje univerzální lék ani terapie, která by vaše dítě spasila. Jak již bylo řečeno výše. Problém závislosti je problémem celé rodiny. Budete potřebovat pořádnou dávku odvahy a trpělivosti, abyste dítěti dokázali být oporou, kterou bude potřebovat. Obrovský kus odpovědnosti však zůstává na něm samotném. Dovolte mu dospět a pomozte mu vybojovat jeden z nejtěžších zápasů v jeho životě.