Když je u ženy na prvním místě muž

Většinou je pro ženy v prvních týdnech náročnější vybalancovat pozornost věnovanou dítěti a jeho otci. Někteří muži se z počátku hůř vyrovnávají s tím, že už nejsou u své ženy na prvním místě a že je tu najednou někdo, kdo je pro ni důležitější než oni. Zpravidla se to ale v normálně fungujícím partnerství velmi rychle srovná. A každý si přesně uvědomí své místo v rodině.

Jsou ale také ženy, které mají svého muže na piedestalu a před společnými dětmi jej upřednostňují. Život rodiny se podřizuje náladám a potřebám otce. Víkendové aktivity, pokud vůbec nějaké jsou, se neplánují podle dětí se snahou jim dopřát nějaký zážitek, a prázdniny, které si mají užít především děti, se odvíjejí od toho, zda si tatínek na své potomky udělá zrovna čas. Matka pak místo, aby se sama aktivně ujala režie programu a snažila se to svým dětem vynahradit, čeká na manžela a jeho případné přání a rozhodnutí.

Podle psycholožky Alexandry Hrouzkové se tak chovají ženy, které mají zřejmě snížené sebevědomí a jsou závislé. „Taková žena má zřejmě pocit, že by nedokázala žít sama, že svého muže přece nemůže ztratit, protože neví, co by bez něj dělala. A tak přestože ji muž evidentně ponižuje, setrvává v partnerství na úkor sebe i svých dětí,“ vysvětluje.

Nabízí se otázka, zda takové chování v pozdějším věku děti své matce nevyčtou. „Jistě, děti takové odmítání mohou rodičům v budoucnu vyčítat, mohou k nim pociťovat i nenávist. Bohužel víc než tito rodiče tím vším budou trpět ony odmítané děti, a to jak v dětství, tak v budoucnu v dospělosti,“ říká Alexandra Hrouzková.

Jsou ale také ženy, které se svému dítěti velmi věnují v době, kdy je malé a zcela odkázané na jejich péči. Pak ale přijde doba, kdy už jsou děti samostatnější, a žena má pocit, že se jim už věnovala dost a teď už by měl péči nad nimi převzít otec.

Podle psycholožky Alexandry Hrouzkové „muže před svými dětmi může upřednostnit jak žena mladá, tak i žena ve vyšším věku. Nezřídka se dnes objevují případy žen ve středním věku, které se vdávaly velmi mladé, a které nyní dobrovolně svěřují děti do výchovy jejich otce, protože mají pocit, že se jim například už „dost obětovaly“, že si „chtějí také něco užít“, nebo mají pocit, že když se „celé mládí staraly o děti ony, ať se nyní stará muž“.

V případě mladých žen může být důvodem odmítání dětí například vypočítavost, citový chlad či snížené sebevědomí mladé ženy, kdy zcela podléhá požadavkům muže a na děti už jí nezbývá energie. Příčiny tohoto chování pak bývají různé – vliv může mít výchova, ženina zkušenost s muži nebo také výkyvy hormonálních hladin.

Stává se, že se žena obrazně řečeno chytí za nos a začne po čase usilovat o přízeň svého dítěte. To už však v některých případech nemá zájem.

Alexandra Hrouzková vysvětluje dva možné scénáře. Podle jednoho jde o ženu, která prostě o své dítě nestojí. „Pokud u ženy přetrvá pocit, že o své dítě nestojí a ke svému životu jej nepotřebuje, bude si žít dál po svém a bude jí jedno, jak a kde její dítě žije,“ říká.

Častěji se však podle ní stává, že si žena po pár letech uvědomí, že jí její dítě chybí a bude se snažit s ním najít společnou řeč, případně jej bude chtít požádat o odpuštění za to, že se o něj nestarala. „Tam může žena velmi narazit, protože dítě o její péči už nemusí mít vůbec zájem, někdy k ní může cítit až nenávist,“ vysvětluje psycholožka.