Když je doma prvňáček s diabetem

Jak se na to připravit? Jak mít co nejlepší kontrolu nad diabetem u dítěte, které teď bude hodně času trávit mimo domov? Důležitá je především dobrá komunikace rodičů se školou, dítětem samotným, a pak také nastavení pár základních pravidel.

Podle posledních údajů žijí v ČR přibližně tři tisíce malých diabetiků, nemocí trpí každé pětisté dítě. Mnoho rodičů si tak dělá starosti s tím, nakolik může diabetes poznamenat život jejich dítěte. A jak mohou oni sami ovlivnit vývoj nemoci a minimalizovat možné dopady pozdních komplikací diabetu?

Život s diabetem znamená hlavně pravidelný režim. Malý pacient by měl jíst šestkrát denně, v pravidelné časy a dbát na správně nastavený objem jídla i jeho výživové hodnoty. K hlavním jídlům je potom nutné podat inzulin. „Většina diabetických dětí si píchá injekci inzulinu ráno před snídaní, před obědem, dále pak před první večeří a konečně před spaním si píchají inzulin s prodlouženou dobou účinku. Mezi malými pacienty jsou hodně rozšířena inzulinová pera, která podání injekce usnadňují. Snazší pozici mají pacienti s inzulinovou pumpou, která jim dovoluje režim poněkud volnější,“ říká Kateřina Štechová, dětská diabetoložka z FN Motol.

Podle toho, kolik jídlo obsahuje sacharidů (tj. jednoduchých i složených cukrů) je potřeba zvolit vhodnou inzulinovou dávku. Pokud si dítě aplikuje inzulinu příliš anebo naopak málo, hrozí mu komplikace v podobě hypo - či hyperglykemie (nízká či vysoká hladina cukru v krvi). Píchnout si inzulin dokáže zpravidla až osmileté dítě, správně si určit dávku adolescent ve věku kolem třinácti let.

„Není možné přenechat veškerou zodpovědnost teprve šestiletému dítěti. Určitě by proto bylo dobré, aby se rodiče domluvili s třídním učitelem, že by dítěti dávku inzulinu kontroloval. Dospělý se to naučí celkem rychle a pro rodiče je to obrovská pomoc,“ podotýká odbornice na dětský diabetes z FN Motol.

Po dávce inzulinu musí následovat jídlo. Kdyby mezi dodáním inzulinu a jídlem nastala větší prodleva, hrozil by dítěti hypoglykemický stav. Strava malého diabetika by měla být racionální. To však neznamená, že by se musela zásadním způsobem lišit od jídla zdravých spolužáků, jen je třeba vyřešit situace, kdy se ve školní jídelně podává jen jedno jídlo a jde např. o dukátové buchtičky.

U zdravého jedince se hodnota lačné glykémie pohybuje do 5,6 mmol/l a po jídle stoupá cca o 2 mmol/l. K tomu, aby se malý diabetik přiblížil tomuto ideálnímu rozmezí, si musí pravidelně, alespoň čtyřikrát denně, provádět tzv. selfmonitoring – tedy měřit hladinu cukru v krvi s pomocí osobního glukometru. Po domluvě s učitelem by mělo mít dítě ve škole klidné místo, kde by si mohlo kdykoliv dle potřeby hladinu krevního cukru změřit.

Tělesný pohyb nemusí být pro diabetiky problémem, spíše naopak. Jen je opět potřeba dodržovat určitá pravidla. Je potřeba vědět, jak se bude v důsledku fyzické zátěže měnit hladina krevního cukru a podle toho uzpůsobit množství jídla a případně i inzulinu. Až na adrenalinové sporty a sporty vysloveně vytrvalostní může dítě s diabetem sportovat zcela bez omezení.

Jsou tu ještě další, spíše psychologické okolnosti, na které je nezbytné se připravit. Děti dokážou být ke svým vrstevníkům kruté, zejména když narazí na něco odlišného, pro ně dosud neznámého. Malý diabetik tak může být terčem posměchu až šikany, což se může zásadním způsobem odrazit na jeho zdravotním stavu – začne svou nemoc tajit, ve snaze zapadnout do kolektivu bude zanedbávat svůj režim, jíst sladké.

„Nepříjemnostem je možné předejit tím, že se spolužáci malého diabetika dozvědí o jeho nemoci od paní učitelky, která jim třeba v rámci výuky vysvětlí, co diabetes je, proč vzniká a jak se léčí. Nebo jim o tom za asistence učitele může povědět i malý diabetik sám,“ vysvětluje lékařka Kateřina Štechová.