Článek
Dříve se v souvislosti s těmito problémy hovořilo o lehké mozkové dysfunkci. Stále je to oblíbený, ale již zcela zastaralý pojem a mluvit o něm dnes je už skoro škodlivé.
"Moderní psychiatrie tyto obtíže označuje termínem ADHD. Znamená to Attention Deficit/ Hyperactivity Disorder - porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou. Už není pochyb o tom, že má biologický základ v odlišném vývoji a funkci mozku. Zjistilo se, že se na vzniku příznaků podílí narušený metabolismus látek, které přenášejí vzruchy mezi nervovými buňkami, a to dopaminu a noradrenalinu," uvádí MUDr. Michal Goetz z Dětské psychiatrické kliniky UK v Motole.
ADHD je v dětství jednou z nejčastějších psychiatrických poruch. Trpí jí až sedm procent školních dětí, chlapci jsou postiženi dokonce třikrát častěji než dívky.
"Zásadní, až 80 % význam mají genetické faktory. Jejich účinek se pak sčítá s vlivy prostředí, mezi které patří kouření, konzumace alkoholu během těhotenství atd. Nejčastěji se ADHD diagnostikuje mezi 6. a 9. rokem věku dítěte, tedy na začátku školní docházky. Tehdy se stupňují nároky na jeho přizpůsobení různým normám a na stabilnější výkon. Onemocnění se vyvíjí s věkem a ovlivňuje ho i okolí. Nesmírně důležitou roli má proto správný výchovný a pedagogický přístup. Rodiče i učitelé by se proto měli snažit dozvědět se o poruše co nejvíce, protože tím podpoří i její léčbu," dodává doktor Goetz.
Uleví dětem i rodičům
Netrpí však pouze dítě. Většina rodičů žije v trvalém stresu, jsou nervózní a obávají se toho, co přinese další den. A to nemluvíme o tom, jak problematická ratolest narušuje život celé rodiny. Mezi rodiči může docházet k neshodám v přístupu k dítěti. Různý bývá i jejich názor na to, zda je dítě skutečně nemocné a potřebuje léčbu.
Do konzultací s dětským psychiatrem by proto měli být zapojeni rodiče a někdy i prarodiče, kteří často matku či otce dítěte obviňují ze špatné výchovy. Zejména důležitá je jejich shoda na léčbu psychofarmaky, která pomáhají u většiny dětí s poruchou pozornosti s hyperaktivitou.
"Moderní léky zmírňují nedostatek pozornosti i hyperaktivitu a pomohou dítěti k lepšímu výkonu. To má zásadní vliv na jeho sebehodnocení a pro rodiče znamená zmírnění výchovného stresu. Používají se preparáty, které upravují látkovou výměnu dopaminu a noradrenalinu v mozku. Jak bude konkrétní léčba vypadat, navrhne dětský psychiatr podle výsledků vyšetření. Osvědčilo se kombinovat léky s úpravou režimu a psychoterapií," dodává doktor Goetz.
| PŘÍZNAKY ADHD PORUCHY |
| Poruchy soustředění |
| * neschopnost soustředit se na podrobnosti; |
| * obtíže se zachováním pozornosti při plnění úkolů nebo hře; |
| * při rozhovoru se zdá, jako by neposlouchal; |
| * nepostupuje podle pokynů; |
| * má potíže s rozvržením úkolů a činností; |
| * vyhýbá se úkolům, které vyžadují nepřerušovanou duševní práci; |
| * často ztrácí věci, které potřebuje; |
| * snadno se při práci rozptýlí; |
| * v každodenní činnosti je zapomnětlivý. |
| Hyperaktivita |
| * často si s něčím pohrává, vrtí se na židli; |
| * zvedne se ze svého místa v situaci, kdy by měl sedět; |
| * začne pobíhat bez ohledu na situaci; |
| * nedokáže si hrát potichu; |
| * zvýšený řečový projev; |
| * je neustále v pohybu. |
| Impulzivita |
| * vyhrkne odpověď ještě před dokončením otázky; |
| * špatně se mu čeká, než přijde na řadu; |
| * často ostatní přerušuje či vyrušuje. |
POZNAMENÁ I ŽIVOT V DOSPĚLOSTI
Daleko horší ale je, že až u 3/4 dětí s ADHD pokračuje porucha i v dospívání, a dokonce až v šedesáti procentech případů příznaky přejdou až do dospělosti (tzv. dospělá forma ADHD). I to ukazuje na důležitost včasné diagnostiky a léčby.
| Důsledkem ADHD může být: |
| * vyloučení ze střední školy (32 až 40 procent); |
| * pouze 5 až 10 procent lidí dokončí studia na VŠ; |
| * málo či žádné přátelé má 50 až 70 procent nemocných; |
| * nižší pozice v zaměstnání zastává 70 až 80 procent; |
| * antisociální aktivity má 40 až 50 procent; |
| * jako mladistvé otěhotní 40 procent dívek; |
| * některou sexuálně přenosnou chorobou onemocní 16 procent; |
| * depresi a úzkost zažívá 20 až 30 procent; |
| * poruchou osobnosti v dospělosti trpí 18-25 procent; |
| * častěji se vyskytuje konzumace tabáku a návykových látek, jízda nepřiměřenou rychlostí či četné dopravní nehody. |
JAK ONEMOCNĚNÍ PROBÍHÁ
Rodiče vyprávějí o anabázi s jedenáctiletým jinak zdravým synem, který se zpočátku vyvíjel zcela normálně.
"Potíže se objevily už v mateřské školce. Špatně se přizpůsoboval a učitelky si stěžovaly, že je neposlouchá a nereaguje na jejich pokyny. V první a druhé třídě základní školy neměl velké problémy, protože měl velmi tolerantní učitelku. Od 3. třídy nastala katastrofa, kvůli stálému vyrušování musel dokonce změnit školu," líčí situaci matka.
I v nové škole pokračovaly problémy, protože nerespektoval učitele, nevydržel sedět, být zticha, vyrušoval a nedal se na delší dobu usměrnit. "Stále nosil poznámky a také prospěch měl velmi špatný. Doma se ani dnes na školu nepřipravuje a o učení nemá zájem. I když ho kontrolujeme, odbíhá od učení a nic nedokončí.
UČITELÉ SI OBVYKLE STĚŽUJÍ
* Žák odmítá pracovat, při hodině vstává nebo si neustále s něčím hraje a ruší výuku poznámkami.
* Neplní zadané úlohy, pořád mu musí připomínat, co má dělat. Působí zasněně.
* Nesnáší žádné výtky, hned se hádá a hází učebnice i další pomůcky na zem.
* Často se bezdůvodně začne smát, vykřikovat, odmlouvat. Tyto stavy se střídají se stavy pasivity, kdy pouze sedí v lavici a odmítá pracovat.
Kromě toho zapomíná věci a stále něco ztrácí. I když jsme ve stálém kontaktu s učiteli, máme pocit, že to není nic platné. Žádná rada nám v podstatě nepomohla. Zdá se, že s dospíváním syna se situace zhoršuje. Jsme zcela bezradní, vyzkoušeli jsme už všechno," dodává otec.
