Když děti nenavštěvují své rodiče

V okamžiku, kdy se stáváme rodiči, považujeme za samozřejmost, že díky naší péči si s dětmi vypěstujeme zdravé, opravdové a pevné vztahy navždy. Pravda je ale bohužel taková, že neexistuje žádná záruka, že se někdy v budoucnu toto rodičovské pouto nepřeruší.

Málokdo si přitom umí vůbec představit, co zažívají rodiče, kteří neznají důvod, proč se jejich děti rozhodly od nich distancovat. Jaké to pro ně je, když čekají na návštěvu, která se nikdy nedostaví.

Bohužel v posledních letech se se svými rodiči rozchází stále více dětí. Je to dáno i tím, že se model rodiny mění. Už neexistuje taková podřízenost dětí ke svým rodičům, zároveň domácí prostředí již není tak strukturované a pro děti je mnohem snazší se osamostatnit.

Podle studie publikované v magazínu The Journals of Gerontology řada dětí přeruší vztah s rodiči, aniž by k tomu existoval pádný důvod.

Některé děti se tak ale rozhodnou z následujících důvodů:

Většina dětí, která nenavštěvuje své rodiče, zná konkrétní příčinu, proč se tak stalo. Jednou takovou je traumatický zážitek z dětství, ať už spjatý s patologickým chováním jednoho z rodičů či např. se zneužíváním.

V těchto situacích je pro děti skutečným vysvobozením, když opustí domov a přeruší veškeré kontakty.

Je zcela běžné, že jakmile při jakékoliv návštěvě dojde k hádce mezi dětmi a rodiči, a to často jen z důvodu jiného pohledu na politiku či život, případně když děti nenaplní očekávání svých rodičů a musí tak neustále poslouchat jen výčitky, že děti budou tyto návštěvy minimalizovat.

Postupem času může dojít k okamžiku, kdy děti přestanou své rodiče úplně navštěvovat.

Některé děti jsou v očích svých rodičů naprosto dokonalé jen do okamžiku, než se zamilují a začnou plánovat vlastní rodinu. Mnohdy se pak stává, že rodiče nepřijmou protějšky svých dětí, protože si budou myslet, že si zaslouží „lepší“.

Není tedy divu, že děti upřednostní svůj protějšek před rodiči a vztahy s nimi minimalizují či zcela přeruší.

Samozřejmě to může být i přesně naopak. Partneři mohou mít problémy s jejich rodiči.

Rodiče mohou mít hned několik dětí, a přestože většina z nich s nimi má hezký vztah, může se najít jedno, které s nimi vycházet nikdy nebude. Často se tak děje, když má dítě nějaký duševní problém, např. hraniční poruchu osobnosti či je drogově závislé apod.

Někteří rodiče sice tvrdí, že mají všechny své děti stejně rádi, ale realita je taková, že některé děti preferují před ostatními. Někdy se pak stává, že děti, které se cítí diskriminované, se časem od svých rodičů distancují.

Jindy děti své rodiče nenavštěvují, protože to není z nějakého důvodu možné. Mohou žít např. na opačné straně republiky či v jiné zemi apod. Děti tak sice rodiče navštěvují velmi sporadicky, ale zůstávají s nimi v kontaktu.

I pouhý telefonický kontakt dokáže udržet velmi pevné pouto navzdory velké vzdálenosti.

Bohužel některé děti začnou ignorovat své rodiče právě v okamžiku, kdy je začnou nejvíce potřebovat. Děti začnou na své rodiče pohlížet jako na přílišnou zátěž, která je omezuje v jejich životech. Tito rodiče často končí v domovech důchodců, kde je nikdo nenavštěvuje anebo jen skutečně sporadicky. Rodiče se tak mnohdy ponoří do samoty a opuštěnosti.

Bohužel toto je temná stránka mezilidských vztahů. Děti nechtějí převzít péči a zodpovědnost za své rodiče a raději se od nich distancují. Někdy to samozřejmě nejde, děti musejí pracovat a o své rodiče se nemohou postarat, ale pak je slušnost a známka lidskosti, že je alespoň pravidelně navštěvují, zajímají se o ně a snaží se jim pomoci v rámci svých možností.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Psychologické a psychiatrické ordinace