Každý rok se předčasně narodí téměř deset tisíc dětí

Faktorů, které ovlivňují předčasný porod, je vícero. Kromě vyššího věku rodičky je to také nízká tělesná hmotnost ženy, špatný socioekonomický status, afroamerická rasa, ale i kouření, užívání drog, krátký interval mezi porody, chybějící prenatální péče, anémie a další.

„Tento trend souvisí jak s odsouváním mateřství do vyššího fertilního věku, tak s celkovým snížením plodnosti populace a ohromným rozvojem asistované reprodukce. Sledujeme to v západním světě a Česká republika není výjimkou,“ konstatuje primář Neonatologického oddělení Gynekologicko-porodnické kliniky VFN a 1. LF UK v Praze, prof. MUDr. Richard Plavka, CSc.

Při předčasném porodu je pro zdraví novorozence i rodičky zcela zásadní, aby byli podle příslušného stáří těhotenství transportováni do perinatologického centra intenzivní nebo intermediární péče. Takových vysoce specializovaných center intenzivní péče je u nás 12.

V centrech se k oddálení porodu o 2-7 dní využívá tzv. tokolytická léčba. Vyjma období před 24. a po 35. týdnu gravidity. Děje se tak, aby se získal čas na podávání kortikosteroidů k indukci plicní zralosti plodu.

„Vedení předčasného porodu jednočetných těhotenství se v případě polohy podélné hlavičkou neliší od vedení porodu v termínu. Způsob vedení porodu mezi týdny 22.⁺⁰ a 25.⁺⁰ volíme vždy přísně individuálně a po předchozím rozhovoru s rodičkou a jejím partnerem. Oba by měli znát významná rizika perinatální mortality a morbidity, ale vědět i o riziku vyšší mateřské úmrtnosti a důsledcích císařského řezu pro případná další těhotenství,“ dodává prof. MUDr. Antonín Pařízek, CSc., vedoucí lékař Perinatologického centra VFN v Praze.

Od dubna roku 1994 byla v celé ČR snížena věková hranice péče o nedonošené novorozence na 24. týden. V perinatologickém centru VFN se lékaři se souhlasem rodičů starají o děti narozené již od 22. týdne. Je to i hranice, kdy zákon odlišuje porod od potratu. Kromě týdne gravidity zde sehrává roli i porodní hmotnost, která by neměla být nižší než 500 g.

„Nicméně i děti s porodní hmotností menší než 500 g, ale ve stáří 22.⁺⁰, mohou být našimi pacienty,” vysvětluje prof. Plavka.

Podle odborníka se období mezi 22. – 24. týdnem těhotenství nazývá „šedou zónou“. K této prognosticky nejisté skupině pacientů se tak přistupuje naprosto individuálně a je zde absolutně respektováno přání rodičů.

„Při získání jejich souhlasu věnujeme novorozencům plnou prenatální a postnatální péči jako u vyšších gestačních týdnů - podání steroidů matkám k indukci dozrávání plic plodů, porod císařským řezem v případě ohrožení plodu, resuscitaci na sále s následnou péčí na JIRP,“ dodává prof. Plavka.

Hlavní roli ve vývoji nezralých novorozenců sehrávají první minuty a hodiny bezprostředně po narození. Stabilizují se na speciálním resuscitačním lůžku s vyšším výhřevným potenciálem, kde je i kompletní monitorovací panel a ventilační přístroj usnadňující provzdušnění plic po porodu.

Snahou práce specializovaného pracoviště je udržet nezralé novorozence na neinvazivní podpoře dýchání. Zároveň se okamžitě zahajuje stimulace zažívacího traktu mateřským mlékem. U extrémně nezralého novorozence probíhá postnatální zrání a dozrávání jeho orgánových funkcí v jiném biologickém „časoprostoru“ než u plodu, jenž se vyvíjí v děloze matky. Snahou neonatologů je, aby nežádoucí vlivy, kterým se zatím nelze úplně vyhnout, alespoň minimalizovali.

Hledají se fyziologičtější metody léčby, jež snižují infekce, krvácení do postranních komor mozku, vývoj retinopatie (vady zraku) nedonošených dětí.

Maminky jsou také bezprostředně po porodu, od prvních hodin, začleněné do ošetřovacího procesu o miminko, aby s ním byly ve vzájemném kontaktu.

Jakmile nezralý novorozenec nepotřebuje intenzivní péči, je přeložen na oddělení intermediární péče (IMP), kde probíhá následná fyzioterapie a postupné plné zapojení rodičů. Péče je zaměřena na růst a výživu, dozrávání plic, neurologický vývoj.

Předčasný porod je pro oba rodiče po psychické stránce velmi náročný. U žen může způsobit i akutní psychické trauma, jež může mít dozvuk v podobě posttraumatické stresové poruchy i několik dalších měsíců či let.

Proto je velmi důležité hledět i na psychologickou pomoc rodičům, jejich dostatečnou informovanost a také možnost co nejčastěji pobývat se svým potomkem a podělit se s někým dalším o své obavy, úzkost a strach.

K tomu přispívají kromě psychologů a zdravotníků i dobrovolnické skupiny, například rodičovská organizace Nedoklubko. Ve VFN působí také Centrum provázení, které velmi aktivně pomáhá na Neonatologickém oddělení Gynekologicko-porodnické kliniky.