Každý, kdo umí dobře česky, se může naučit i další cizí jazyk, tvrdí odborníci

Příčinou jazykové negramotnosti české populace je vzdělávací systém. Povinná výuka ve školách začíná nejpozději ve třetí třídě a o čtyři roky později přibude další cizí řeč. Prim hraje angličtina, kterou se učí přes 90 % dětí. Podle národního plánu pro výuku jazyků by žáci devátých tříd měli zvládnout konverzaci na jednoduché téma s rodilým mluvčím.

Praxe tomu však neodpovídá. Anglicky se „docela dobře“ domluví jen 27 %, německy pak 22 % lidí. Z toho je patrné, že českým školám se nedaří předat žákům základy potřebné ke zvládnutí jiné řeči než češtiny. Přitom počet odučených hodin nezaostává za zeměmi EU.

Již na druhém stupni základních škol se začnou projevovat slabiny českého vzdělávání – nízké platy učitelů, nedostatečné vzdělání, malá zkušenost pedagogů s praktickým využitím řeči, na stáži či studijním pobytu v zahraničí byl jen každý pátý učitel.

Žáky však ovlivňuje i způsob výuky. Nechuť mnohých k učení způsobuje stále preferovaná tzv. gramaticko-překladová metoda, pro kterou je typický nezáživný dril. „Nejvíc dětem uškodíte, když je nudíte a nemotivujete. I gramatiku je potřeba učit zábavnou formou,“ říká Karel Klusák, specialista na studium v zahraničí. Dobrou příležitostí, jak si před maturitou rychle zlepšit znalosti, jsou jazykové pobyty v zahraničí. Během měsíčního pobytu v cizině se klienti naučí víc než za rok v České republice.

Mnohé školy jsou zapojeny do výměnných programů nebo umožňují studentům delší pobyt v rodině. Také mnohé cestovní kanceláře nabízejí jazykové kurzy v cizině. Zájem o ně v posledním roce stoupl. Mnohé školy totiž doporučují kromě výuky i doprovodný program – sporty, jízdu na koni, golf. Právě takové prostředí bourá psychickou bariéru z konverzace, kterou čeští školáci získávají na svých školách. Bojí se oprav, posměchu spolužáků, a tak raději mlčí, než by něco řekli špatně. Tuto zábranu lze odstranit „přímou metodou“ výuky, kdy učitel mluví pouze cizí řečí a v případě, že školáci nerozumějí, použije jednodušších slov nebo „zahraje divadlo“. To výuku nejen zpestří, ale lektor tak všem dodá sebevědomí.

„Melodie a rytmus se totiž musí naposlouchat. Je to podobné jako s malými dětmi. Stále na ně mluvíme a pojmenováváme to, co se děje kolem nich, až si nakonec spojí zvuk s danou řečí a začnou rozumět,“ vysvětluje Karel Klusák z CK Intact.

Studovat se dá v každém věku. Hodně ale záleží na tom, jestli člověk v práci jazyk potřebuje. Když ano, začne se učit. „Například ekonomika je hodně zaměřená na export, tak se lidé učí bez ohledu na věk. Problém má spíš starší generace. Mladí lidé si uvědomují, že to dnes bez jazyka nejde, a do svých třiceti let se naučí cizí řeč docela slušně,“ zamýšlí se Karel Klusák.

Generace dnešních osmdesátníků uměla dobře německy, protože maturovala za protektorátu v němčině, a ještě starší meziválečná generace zase jezdila za prací do Vídně a musela se tam domluvit. A tak jsou na tom s jazyky nejhůř lidé narození v 50. až 70. letech, kdy se na škole povinně vyučovala ruština, cestovalo se jen na devizový příslib. Hlavně mezi nimi jsou ti „věčně mírně pokročilí“, kteří se navíc za svoji „neschopnost“ stydí.

„Lidé nad 50 let cizí řeč zvládnou jen tehdy, když ji potřebují v práci, protože se jí musí věnovat intenzivně. Pokud to s jazykem myslí vážně, musí se učit tři až čtyři hodiny denně. Jedna lekce týdně nemá smysl. Lepší je intenzivní výuka s rodilým mluvčím.

Ideální pro zvládnutí jazyků je sledovat nedabované zahraniční filmy s titulky v původním znění. V Americe se takto s anglickou stopou vysílá pro neslyšící a je to velmi účinné i pro slyšící. Nejenže slyší text, ale zároveň ho i čtou. Někdy se anglická stopa používá na kanálu HBO, ale lepší by bylo tento způsob zavést na DVD. Nepochybuji o tom, že by se brzy prodal celý náklad,“ pokyvuje hlavou majitel Intactu.

Jsou tedy Čechům cizí jazyky opravdu cizí? Nikoli. Každý, kdo umí dobře česky, se může naučit i další cizí jazyk, tvrdí odborníci. Češi udělali pokrok, i když ve srovnání s lidmi v západní Evropě mají stále co dohánět. Problém je, že se dost podceňují, speciálně ženy. Je to český národní rys. Našinci nekonverzují, dokud nejsou perfektní. A ti, kteří se tak díky školnímu drilu už cítí, mluví často strojeně jako členové britské královské rodiny. Z obou extrémů by jim určitě pomohly delší pobyty v zahraničí. Nejenže by získali sebedůvěru, poznali jinou kulturu, ale našli by také nové přátele z celého světa a zážitky, které je obohatí.

„Už několik let dělám angličtinu a němčinu. Před dvěma roky jsem si přidal italštinu, ale vlastně jen doháním svého dědu, který mluví plynule sedmi jazyky. Jenže on na to měl víc času než já, nevěnoval se ničemu jinému, nehrál divadlo, netočil filmy a seriály. Přesto se snažím využít geny, které on nashromáždil. V rodině vypracoval genetický kód a já ho nechci úplně zabít,“ směje se herec, kterého aktuálně vídáme v seriálu Znamení koně.

Jazykové dovednosti využívá nejen v soukromí, ale i v pražském Divadle Na zábradlí, kde hraje v angličtině hru Dva polsky mluvící Rumuni. „Je to představení pro zahraniční návštěvníky v Praze, sešli se v něm kolegové šesti národností a režíruje to Jihoafričan. Dále točím v angličtině koprodukční francouzskoněmecko-italsko-anglický seriál Borgia a také slovensko-polský film, ale o tom zatím nesmím mluvit,“ prozradil spokojený klient CK Intact. Jiří Mádl studoval jazyky v Británii, USA, v Itálii a v Německu.

(s použitím výzkumu Institutu pro sociální a ekonomické analýzy)