Každá péče o dítě je náročná, ale jsem ráda, že tu pro ně mohu být, říká přechodná pěstounka

„Vždycky to považuji za zázrak a vnese mi to slzy do očí, že to maličké stvořeníčko je samotné a mám tu čest ho alespoň krátkou část jeho života doprovázet do situace, kdy se bude cítit absolutně v bezpečí, kdy se vrátí do své biologické rodiny, nebo mu stát najde náhradní rodinu,“ svěřila se Novinkám paní Radka, která sama vychovala dva syny a už se stala i několikanásobnou babičkou.

Spolu se svým manželem jsou deset let přechodnými pěstouny, kterým stát svěřuje děti do dočasné péče, za tu dobu už dokázali pomoct jedenácti dětem. Zaměřují se přitom na péči o ty nejmenší děti do tří let.

„Když jsme do systému vstupovali, tak nám to připadalo nejsmysluplnější. Tyto děti potřebují od narození jednu pečující osobu. Pro jejich vývoj do budoucna, aby se jim správně vyvíjel mozek, je zásadní, aby někdo dokázal okamžitě reagovat na jejich podněty a dokázal uspokojovat jejich potřeby,” vysvětlila paní Radka.

Právě láska a péče, kterých se jim už od narození dostává od milujících lidí, jsou důležité i proto, aby se dítě dokázalo cítit v bezpečí a bylo schopné do budoucna navazovat s ostatními lidmi zdravé vztahy.

Navíc děti, které přichází z problémových rodin, si s sebou mohou odnášet i různá traumata a problémy, a to už od raného věku.

„Většina miminek, která jsme přijímali, byla od drogově závislých maminek. Lékař vám sice do domácí péče nepustí děťátko s abstinenčním syndromem, ale dozvuky někdy trvají i půl roku, a to dítě tak má speciální potřeby, se kterými musíte umět pracovat,” dodala paní Radka.

Proto se na každé další dítě, které do jejich rodiny přijde, pečlivě připravují.

„Kdykoliv si přivezeme děťátko z porodnice nebo z kojeneckého ústavu, tak je tu vše nachystáno a těšíme se na ně jako celá rodina. Každé dítě takzvaně ‚načítáme‘, abychom poznali, co jeho podněty znamenají a dokázali jeho potřeby uspokojit,“ vysvětlila paní Radka.

Dítě u nich může zůstat maximálně rok, jelikož by u nich jako u dočasných pěstounů nemělo takzvaně zakořenit. Avšak každodenní péče i po několik měsíců vede k tomu, že si k nim dítě vytvoří vazbu.

„Ty děti zakoření stejně, protože s nimi prožíváme den za dnem. Ale dokážeme, a už jsme to jedenáctkrát dokázali, přenést dítě zpět do biologické rodiny, nebo do náhradní rodiny tak, aby to zažívalo jako menší trauma,” zmínila paní Radka.

Aby právě dítě zažívalo co nejmenší trauma ze změny prostředí, zvou si před předáním budoucí rodiče či pěstouny domů, aby o dítě pečovali společně.

„Když jsme předávali poslední děťátko do péče, tak před osvojením sem budoucí maminka chodila tři týdny každý den a pečovaly jsme o dítě obě. První týden načítala, co děláme a jak to děláme, druhý týden to zkoušela sama a třetí týden už jsem se snažila zůstávat v pozadí,“ vysvětlila přechodná pěstounka.

Přiznává však, že každé předání dítěte, které si u nich doma dokázalo vytvořit zázemí, je náročné. „Je to jako vyskočení z hodně rozjetého vlaku, kdy jedete nonstop, točíte se jen kolem dětí a máte určitý řád. A najednou vám to dítě zmizí a já mám týden až čtrnáct dní pocit, že se nemůžu chytit sama sebe,” dodala.

I proto se snaží se „svými“ dětmi i jejich rodinami zůstávat nadále v kontaktu.

„Je to hodně o vztazích s dospělými, protože když si sednete, tak může vzniknout velké přátelství, které trvá doteď a doufám, že potrvá nadále, abych viděla děti vyrůstat. Rodiče ale musí chtít, například některé biologické rodiny, které ví, že v určité chvíli udělaly chybu, že selhaly a potřebovaly pomoc, tak si to nechtějí připomínat a my to respektujeme,“ přiznala paní Radka.

Více informací...

Pokud vás zajímá téma pěstounství a adopce, pak právě vám je určen projekt Adopce.com, který je realizován na základě partnerské spolupráce Nadace Terezy Maxové dětem a Střediska náhradní rodinné péče. Je určen zájemcům o adopci či pěstounskou péči, ale i náhradním rodičům, kteří již dítě do své rodiny přijali. Hlavním cílem projektu je kvalitně informovat zájemce o jakoukoli formu náhradní rodinné péče.