Článek
Také jeho schopnost seberealizace, jako je například nalezení vhodného zaměstnání po studiu, by mohl být problém, jenž může mít zárodek v již zmíněném batolecím věku.
„První známky samostatnosti se začínají u dětí projevovat okolo šestého měsíce věku. V té době nemluvně začíná samo sedět, dokáže uchopit předměty, hračky a předávat si je z jedné ručky do druhé. Okolo jedenáctého měsíce věku děti zkoušejí vstát, chodit, jíst či se začínají samostatně umývat," upřesnila MUDr. Julita Melanowská z Medicinálního centra Promedis v polském Krakově.
Úkolem rodičů je navádět děti k postupnému zdokonalování se, a to předkládáním vhodných hraček, které upevňují schopnosti. "Rodiče tak dítěti dávají možnost prozkoumávat nové předměty, zkoušet a zdokonalovat se v nových činnostech,“ dodala lékařka Melanowská.
Maminka s dětmi
Děti rády napodobují dospělé a v každé činnosti se je pokoušejí následovat, veškeré konání po nich opakují. Není třeba jim tuto činnost úplně usnadňovat. Když má dítě potřebu sáhnout si pro hračku, nechť si pro ni samo doleze, pokud je to v jeho silách.
Nezdvihejme děti, když spadnou
„Nechme děti, ať se sami zvednou po pádu. Poté, co se mu úkol vydaří, pochvalme jej. Bude rádo opakovat to, co se mu již jednou zdařilo a upevní se tak jeho víra v sebe sama,“ radí rodičům a prarodičům MUDr. Melanowská.
dítě, jídlo
Bohužel mnozí z rodičů až příliš přehánějí svou ochranitelskou funkci v životě dítěte a nevědomky tak brzdí jeho samostatný rozvoj. Podle Melanowské je neodpustitelné, pokud rodiče ulehčují dítěti život od útlého věku, protože tato jejich funkce jim zůstane většinou po zbytek života.
Od nočníku přes lžičku až po knoflíky
Jednou z důležitých vývojových etap je přechod od plínek na nočník. Už ve věku sedmi osmi měsíců, kdy dítě dokáže samo sedět, mu rodiče mohou ukázat nočník a zkusmo jej na něj posadit. I když potomek určitě nebude tušit, k čemu nočník slouží, může si začít na něj zvykat. Rodiče mohou také na nočník posadit panenku či oblíbeného méďu a vysvětlit dítěti, k čemu slouží. Samozřejmě, že dítě nenecháváme na nočníku dlouho, pouze pár minut, aby si jej „osahalo“.
V období odkládání plínek by se nemělo zapomenout pokračovat v dodržování hygienických návyků. Chlapci už se jim mají samostatně učit, odpadnou tak pozdější komplikace.
Další důležitou etapou je samostatné krmení či pití. Roční děti většinou zvládají samy se napít z hrnečku či se trefit lžičkou do pusy. Dalším zlomem je používání vidličky. Některé děti (holčičky bývají nadanější) se dokážou najíst vidličkou již ve dvou letech, většina dětí to zvládne okolo třetího roku. Vždyť v mnoha českých státních školkách u zápisu požadují po dětech samostatnost nejen v oblékání, ale i v jídle.
Návyky z dětství vydrží celý život
Ve dvou letech je zároveň čas naučit se automatickému mytí rukou a obličeje po jídle. S tím souvisí i čištění zoubků po jídle. Způsob, jakým se to dítě naučí v dětství, mu zůstane již po celý život.
I vedení dítěte k lehčím domácím pracem urychluje tempo jeho osobního i fyzického vývoje.
Já sám, já sama
Zhruba okolo druhého roku života se v dítěti probudí pocit a potřeba dělat vše sám. Rodiče jistě znají tolik opakované slovní spojení „já sám, já sama“.
„Určitě je třeba dítěti dovolit, aby samostatně udělalo to, co chce zkusit. I když to bude trvat déle, než kdybychom stejnou činnost dělali my, a s většími problémy. Rodiče nechť se obrní trpělivostí a neporovnávají děti mezi sebou, jako že jedno si obulo botičky opačně a druhé se dokázalo obout správně, a podobně,“ potvrdila Melanowská.
| Dětem by rodiče měli i několikrát opakovat, jak se některé činnosti dělají a proč jsou důležité. Například, proč se nejdřív zkontroluje teplota vody v napuštěné vaně, než se do ní ponoří. Proč se na silničním přechodu vždy rozhlížíme i několikrát doleva i doprava. |
Například dvouleté dítě se dokáže samo obléci, tříleté až čtyřleté dítě si umí vybrat spodní prádlo i ponožky ze skřínky, ale má problémy se zapínáním knoflíků. Nebudeme na něj proto tlačit, aby se zbytečně nezapřelo, vše má svůj čas.
Předškoláci jsou již samostatní
Předškoláci již dokáží dělat denní činnosti počínaje čistěním zubů přes obléknutí se, uklízení hraček až po pomáhání v kuchyni či na zahradě. Mohou například vynést smetí do popelnice, pomoci mladšímu sourozenci nebo kamarádovi s oblékáním.
„Se čtyř až pětiletými dětmi se dá společně domlouvat denní program, plánovat výlet, vůbec by se měly začít aktivně zapojovat do chodu rodiny,“ připomněla Melanowská.
Školák už postupně začíná být součástí světa dospělých, proto je třeba chválit jej a chválit. Musí si být svým konáním jistý. Rodiče by se měli snažit zachovat klid, měli by se snažit být trpěliví a chápající.
